Sledovat diskusi v dolní komoře Parlamentu ČR šlo jen se sebezapřením a jen občas. Setrvalejší sledování by opravdu nemuselo být bez trvalých následků. Úroveň byla střídavá, většinou však špatná a většinově platilo cimrmanovské, že vedle sebe seděli idiot-blbeček, idiot-blbeček, idiot- blbeček, jen sem tam byla výjimka, že vedle sebe seděli dva blbečci. Čest výjimkám. Nebylo mnoho řečníků, kteří byli věcní.

Jednotlivě to nemá cenu rozebírat, každopádně tolik patosu či namlácené prázdné slámy, to se jen tak nevidí a neslyší. Např prof. Petr Fiala, šéf ODS - není on robot, který stále mluví a opakuje stále jedno a to samé už od první besedy na ČT po oznámení výsledků voleb? Co se s tím člověkem děje, to rozum nebere. Ale alespoň víme, že ODS bude tvrdou nesmlouvanou opozicí. Na to se těšíme všichni.

Vrcholem jako vždy byl Miroslav Kalousek, který se přes mikrofon vypořádal s Andrejem Babišem zjevně se snahou jej vyprovokovat. On ví, že Babiš reaguje na první našlápnutí, a ten skutečně nezklamal. Vytočil se znamenitě a reagoval divoce. Namísto, aby vhodnou formou shodil ohrané Kalouskovo poštěkávání, třeba jako labutí píseň politika, který si užívá se svojí trapnou partají poslední roky parlamentní existence a pak bude kartáčovat vrabce a pochlastávat (neb orel much nelapá), napadl jej drsnou mluvou, která se hodí do jiného lokálu než parlamentního.

I když, mně se líbí, když si např. v ukrajinském anebo tchajwanském parlamentu poslanci dávají přes papuly. Proč ne, jenže to Babiš neudělal, ačkoli by to bylo určitě vhodnější a roztomilejší, než jeho štěkání o opilosti a zloději. Chudák Tomio Okamura jako předsedající z toho byl perplex. Stejná ohraná deska jako ta Kalouskova až na to, že právě to chtěl Kalousek od Babiše slyšet.

Bylo to oboustranně trapné, Kalousek byl jen rozhodně vtipnější. Z toho každopádně lze dovodit, že ani jeden z těch dvou nemá na to dát tomu druhému na půdě parlamentu přes tlamu, což by bylo krásným završením první etapy naší demokratické obnovy. Pokud se nemýlím, za první republiky facky v parlamentu létaly a křehkou demokracii to tehdy nijak neohrozilo, to až jiné drsnější vlivy. Ti dva jsou exhibicionisté, ne však chlapi.

A takhle my tady žijeme.