Jihočeští sociální demokraté schválili o víkendu kandidaturu bývalého evropského komisaře Vladimíra Špidly pro říjnové volby do senátu na Českokrumlovsku. Po tom, co neměl Paroubek zájem vyobchodovat se zelenými jeho udržení v Evropské komisi, mu byla nabídnuta zajímavá cesta k návratu na politické výsluní.

Senátní výtah

Veřejnosti nedoceněný senát už vícekrát na místo uklizení vysloužilé politické osobnosti zafungoval jako trampolína jak pro nováčky, tak i pro matadory typu Pitharta. Vzpomeňme si na cestu Alexandra Vondry z pozice neukotveného solitéra do role jednoho z klíčových hybatelů v ODS. Mirka Topolánka vynesl senát na post předsedy ODS a následně premiéra, Jiřího Čunka na post předsedy lidovců a místopředsedu vlády.

Ve stínu volební kampaně do Poslanecké sněmovny se blíží osmé řádné, historické volby do Senátu Parlamentu České republiky. Historické v tom, že se nejen téměř jisté stanou sociální demokraté v horní komoře poprvé nejsilnějším klubem, ale velmi pravděpodobně budou mít nadpoloviční většinu senátorů. To znamená nejen velmi silnou pozici proti sněmovně a prezidentovi, ale i zisk pozice předsedy či předsedkyně senátu. Nejpravděpodobnější kandidátkou ze současných sociálně demokratických „hvězd“ je dosavadní 1. místopředsedkyně horní komory Alena Gajdůšková ze Zlína. Po Marii Benešové z ODS by se mohla stát druhou ženou v čele horní komory. Obě dámy prosluly především stranickou loajalitou a ideologickou pevností nahrazující nedostatky znalostí a formátu.

Gajdůšková nebo Špidla

Pokud v říjnu porazí Vladimír Špidla současného, vcelku populárního senátora Tomáše Jirsu z ODS, pak se stane hlavním kandidátem ČSSD na post předsedy senátu. Gajdůšková je známá jako jeho velká příznivkyně. Podle ústavy je to formálně druhý nejvyšší post ve státě po prezidentovi, fakticky je to výborná pozice pro budování vlivu a získávání obliby u veřejnosti. Jistý úspěch socialistů, kteří letos obhajují pouze jeden mandát z dvaceti sedmi a v roce 2012 pouze šest mandátů, jim dává výborné vyhlídky v prezidentské volbě v únoru 2013. I méně než osmdesát mandátů v poslanecké sněmovně by ČSSD mělo stačit k tomu, aby si prezidenta zvolila sama ze svých řad. Pokud si připočítáme i poslance a senátory KSČM, pak jediná šance, jak může pravice zabránit levici získat post prezidenta v roce 2013, je prosazení problematické přímé volby hlavy státu. ODS a lidovci přes několik zvratů v prohlášeních nikdy přímou volbu prezidenta „upřímně“ nepodporovali. A mají pravdu, přidat k pěti typům voleb další, s tím související mnohamiliónovou kampaní u funkce, která je fakticky čestná, dává smysl jen populistům nadbíhajícím hlasu ulice.

Místo blamáže obchod

ČSSD už dvakrát hledala kandidáta na prezidenta. Ve volbách v roce 2003 si uštědřila pořádnou blamáž, kdy si napřed zkusila vnitrostranické primárky mezi několika možnými kandidáty na prezidenta. Vítěz Miloš Zeman si dal podmínku, že nepůjde do prvního kola. Ctihodné pány, právníka Otakara Motejla a sociologa Martina Potůčka, porazil chráněnec Stanislava Grosse, nástupce Motejla na postu ministra spravedlnosti Jaroslav Bureš. Bureš si volby vyzkoušel a v prvním kole byl smeten ve sněmovně Václavem Klausem a v senátu Petrem Pithartem. Ve druhém kole si výprask užil Miloš Zeman a ve třetím Jan Sokol.

V roce 2008 socialisté reálně odhadli svoje šance v prezidentské rošádě a zaměřili se na strategický cíl oslabit vládní koalici. Namísto vlastního kandidáta podpořili ekonoma Jana Švejnara navrženého Stranou zelených. Martin Bursík se ČSSD za jejich podporu odvděčil, napomohl prosazení veřejné volby prezidenta, čímž zajistil disciplinovanou volbu levicových poslanců a zachránil socialisty od destručních hádek, kdo v tajné volbě hlasoval pro Václava Klause.

Kdo z vás na to má?

Současný předseda ČSSD Jiří Paroubek, se skromností sobě vlastní, připustil vícekrát zájem o post prezidenta. Pokud však Vladimír Špidla porazí v senátních volbách na Českokrumlovsku ostatní kandidáty, pak má Paroubek jasného protikandidáta uvnitř vlastní strany. Paroubek se umí mnohem lépe domluvit s komunisty, Špidla má zase větší potenciál směrem do politického středu. Vysoká neoblíbenost Jiřího Paroubka ve vlastní straně mu v případě silného protikandidáta vystaví stopku.

Vladimír Špidla je známý svých neokázalým a úporným stylem maratónce, jeho politický autismus i ideologicky zastaralé názory budí usměv, na rozdíl od většiny čelných politiků si však udržel důvěryhodnost a punc slušnosti. Pokud Vladimír Špidla v říjnu 2010 získá předpolí ve Valdštejnském a přilehlých palácích senátu, stane se hlavním kandidátem na dobytí Pražského hradu v roce 2013.

Autor je ředitel Institutu práva a demokracie (IPD)

Upravené vyšlo v LN