Ve třicátých letech minulého století vznikl v centru Ostravy architektonicky cenný blok tří účelově propojených staveb, známý jako módní dům Ostravica-Textilia. Nejstarší jeho část, budova čp. 241 byla původně Obchodní a živnostenskou bankou. U jejího zrodu v letech 1904 – 1905 stáli vídeňští architekti Julius a Wunibald Deiningerovi. Je to ta část bloku, která je nejblíže divadlu Antonína Dvořáka. Při příjezdu shora do centra města je vidět především nárožní dům čp. 284, který byl postaven v roce 1911 podle projektu ostravského architekta Felixe Neumanna jako dům bytový i obchodní. Teprve v letech 1928 – 1929 vznikla podle návrhu Marie Frommerové střední část, dům čp. 243 koncipovaný jako obchodní dům, stavba z ocelové konstrukce, cihlového zdiva, skla a mramoru. Její vnitřní členění prostoru do galérií bylo pro obchodní dům netypické.

Propojený blok tří staveb vytvořil unikátní komplex. "Od hlavy k patě Vás oblékne Módní dům Ostravica," říkal známý reklamní slogan a nikoho nenapadlo, že by jednou mohla být samotná existence tohoto objektu v centru Ostravy ohrožena. Přežil bombardování města a přechod fronty v dubnu 1945 a pak byl celá desetiletí místem, kam se chodilo v Ostravě nakupovat. Rodinné nákupy oblečení se konaly v Textilii, jak pamětníci první republiky Ostravici nazývali. Mezi patry se dalo sestoupit do bufetu, který patří k dětským vzpomínkám na rodinné výlety za nákupy. Ještě počátkem 90. let se v Ostravici-Textilii hojně nakupovalo. Kdo by tehdy pomyslel, že za dvacet let bude tento skvost, nazývaný prvorepublikovou perlou Ostravy, v troskách?

Začalo to "nevinně": uzavřením objektu a zahájením jeho rekonstrukce. Bohužel, nový majitel se do toho pustil zcela diletantsky. Neobtěžoval se věcmi, jako je stavební povolení nebo posudky statiků, a došlo ke zřícení stropu. Pak se majitelé měnili a dnes vše patří společnosti Amádeus Real. Ta od města před čtyřmi lety koupila sousední pozemek, kde do roku 1946 stál Německý dům. Ten byl postaven v roce 1895 ve stylu nizozemské renesance (shodou okolností také podle projektu Felixe Neumanna, autora rohového domu komplexu Ostravica-Textilia z roku 1911). V květnu 1945 neuváženě Moravská Ostrava rozhodla o likvidaci tohoto symbolu němectví v Ostravě a v létě 1946 nezůstala na místě z celé honosné stavby ani cihla. Od té doby je místo po Německém domu prázdné a přímé sousedství tohoto velkého volného prostoru v centru města vybízí k propojení s komplexem Ostravica-Textilia.

Vlastník Ostravice-Textilie a pozemku po Německém domě zde zamýšlel postavit nový komplex budov se zakomponováním starých staveb. Měly zde být obchody, kanceláře, ale i byty. A ze zatravněných střešních teras výhledy na siluety vítkovických vysokých pecí, ale i na druhou stranu, na Slezskou Ostravu.

Plány velkorysé, jen se jaksi nepočítalo s podnikavostí a vytrvalostí ostravských "vuzkařů". To je v Ostravě a okolí pojmenování pro osoby, které s vozíky sbírají kovový odpad. Nejdříve odvezli všechny kovové dveře a dokonce z budovy z roku 1929 dokázali demontovat velké hliníkové okenní rámy. Postupně z objektu zmizelo vše, co se dalo prodat ve sběrnách nebo co šlo spálit. Došlo i na oplechování fasády, což způsobilo její částečné zřícení na rohovém domu. Na několika místech vuzkaři dokázali rozebrat i krov. Do stavby pršelo, padal sníh a přes provizorní zabednění a zakrytí zdi promrzaly a za pět let se Ostravica-Textilia stala ruinou, v níž padají části stropů. Nelze si ani představit, jak to může uvnitř vypadat, pokud to člověk nevidí na vlastní oči.

Národní památkový ústav vlastníkům (minulým i současnému) vytýká nedostatečnou údržbu a ochranu před vandalismem. Budiž. Je ale normální, aby si za bílého dne vuzkaři proraženými vstupy jezdili dle vlastní libosti a brali vše, co se jim hodí? Nebude to jen zanedbání údržby majiteli, co se na stavu tohoto významného ostravského objektu podepsalo. Jak vlastně v centru Ostravy fungovala policie? Proč nikdo nic neviděl nebo nechtěl vidět?

Vlastník objektu a projektanti považují obnovení staveb v původní podobě za nereálné. Chtěli by strhnout nárožní budovu z roku 1911 (jako jediná ze tří staveb komplexu není chráněnou kulturní památkou), jejíž statika je prý narušena, a nahradit ji replikou stavby z počátku 20. století. Také by prý měla být odstraněna nejstarší část bloku, stavba z roku 1905. Ta je však kulturní památkou a památkáři její statut rušit nechtějí. Osoby, které objekt střeží, hovoří o otřesech uvnitř budovy při projíždění tramvají. Podle projektantů ji zachovat nelze. Investor by tak obnovil v původní podobě centrální stavbu Marie Frommerové z roku 1929.

Radnice městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz trvá na požadavku památkářů vše zachovat a s výstavbu podle projektů investora nepovolí. Tím se dostala do sporu s Magistrátem města Ostravy, který investorovi s určitým záměrem pozemek pro Německém domě v roce 2008 prodal. Ve hře není jen vrácení ceny za pozemky, ale i náhrada škody, způsobené tím, že městský obvod, bránící stavbě obchodního centra, údajně neplní podmínky smlouvy mezi investorem a městem. Podle vyjádření ostravské radnice může škoda dosáhnout stamilionů korun. Všichni se mohou navzájem obviňovat a držet se své "pravdy". Stanovisko památkářů se zde řídí heslem "buď vše, nebo nic". Nevyřeší to ani soudy, k nimž se schyluje, protože tolik času, co může mít justice, již Ostravica-Textilia před sebou nemá. Investor avizuje odstoupení od smlouvy o koupi sousedního pozemku a také asi bude chtít, aby město zpět koupilo celý objekt, popřípadě jej nabídne v dražbě a nakonec vše "vyřeší" čas. Dlouho to už zřejmě trvat nebude a není vyloučeno, že nakonec se celý komplex strhne a srovná se zemí. Pokud by někdo spekuloval na spojení pozemků po asanaci Ostravice-Textilie s pozemkem po Německém domě, mohl by nad urputností památkářů jásat. Chtít v dané situaci vše, rovná se pro unikátní budovu z roku 1929 rozsudku smrti. Nakonec zmizí i ona.

Foto: autor