24.10.2018 | Svátek má Nina


PŘÍRODA: Jožin z bažin – 1.

4.10.2018

Bažiny, rašeliniště a podmáčené louky jsou domovem velmi dekorativních orchidejí – prstnatců. Prstnatce se od původního rodu vstavačů ,,papírově“ oddělily celkem nedávno, kdy odborníci si povšimli jiného tvaru hlízek (vstavače mají cosi jako kulaté brambůrky, prstnatce zploštělé hlízky rozbíhající se do řady výběžků a připomínající tak prsty ruky. Prstnatce jsou poměrně statné rostliny, dorůstající až 30 cm výšky, bohatě kvetoucí s velice dekorativními květy.

Prstnatec karpatský

Prstnatec karpatský

Tvoří velké množství semen, jsou odolnější než vstavače, protože jsou méně závislé na mykotrofii a, bohužel, mají jednu velmi nepříjemnou vlastnost a sice tu, že se velice rádi a úspěšně kříží a to i zpětně, takže určit na dané lokalitě konkrétní druh bývá občas neřešitelný problém, existuje sice klíč, ale ten je použitelný pouze v případě, že víme, co na lokalitě rostlo dříve a tudíž o jakého křížence, včetně zpětného, by se mohlo jednat. Jen pro informaci: Během posledních deseti let byly v ČR objeveny a popsány dva nové druhy, přičemž počty exemplářů nepřevyšují u každého dvacet kousků. A za tím nejvzácnějším se dnes vypravíme.

Z Prahy do Brna po D1 se jelo, v rámci možností, dobře, výjimečně nikde žádná nehoda, takže občas pomalu, ale plynule. Ve Slavkově na nádraží jsem naložil kolegu a vyrazili směrem na Chřiby, kolem Buchlova a dále přes Kunovice a Hluk na Strání, což je vesnička v Bílých Karpatech, kousek od hranice se Slovenskem. Na začátku Strání jsme odbočili na Březovou a po několika kilometrech, po silnici připomínající profilem vlnitý plech, sjeli serpentinami do Březové. V Březové můžete jet buď s kopce k prameni Březovské kyselky a pak na Bošácu (SR), nebo rovně na Lopeník. Zvolili jsme možnost č. 2 a asi po kilometru zaparkovali u okraje lesa. Pohled na turistickou mapu říká, že poblíž je pramen údajně zázračné vody a o kousek výš rezervace Kalábová.

Na severovýchodním úbočí Studeného vrchu se kdysi ze skalní pukliny vyvalil slabý pramének vody, která obsahuje značné množství uhličitanu vápenatého, který se, když voda opustila podzemí, začal postupně srážet a vytvářet to, čemu se říká travertinová kupa, jde o podobný proces, jako když v jeskyních vznikají krápníky, ale výsledkem je to, co připomíná spíš sopku, tedy kuželovitý kopec s otvorem na vrcholu, ze kterého voda vytéká; nádherné a silně mineralizované ukázky (vytékající voda vytváří hnědočervené usazeniny a je silně projímavá) najdeme na Slovensku v Bešeňové, hned u místa, kde se železniční trať stáčí na těleso přehrady Liptovská Mara. Bohužel, nebo spíš, bohudík, vloudila se chybička a pramen si našel novou cestu, dnes vyvěrá hned u úpatí nyní už vyschlé kupy, chvilku teče po louce a pak mizí v zemi, nejspíš pak vyvěrá znovu v posvátné studánce o něco níž. Hned pod kupou je podmáčená loučka, s unikátní kombinací minerálů, kdy povrch tvoří rašelina a acidofilní mechy, čili povrch je kyselý, ale voda a podloží je zásadité a vše je bohatě mineralizováno. Výsledkem je unikátní společenství tří vzácných druhů.

První je prstnatec karpatský (dactylorhiza carpatica).

Prstnatec karpatský

Prstnatec karpatský

Rostlina je velice podobná běžnému prstnatci májovému, ale má jiný tvar listů, i když rovněž hnědě skvrnitých. Rostlina dorůstá kolem 30 cm, květenství bývá 8 cm dlouhé, květy světle až sytě růžové s purpurovou a velice variabilní a často nesymetrickou kresbou. Druh kvete na jediné lokalitě, kde roste v průběhu června, ale kvete vždy o dva týdny později než prstnatec májový, a o 3 – 4 týdny později než prstnatec laponský, což ale nebrání v jejich vzájemném křížení. Výsledkem je značná vzhledová nestabilita květů, prakticky každá rostlina kvete trochu jinak. My jsme na lokalitu přijeli minutu po dvanácté, takže jediný prstnatec, který ještě kvetl a byl fotitelný, byl právě d. carpatica, d. laponica už byl odkvetlý a vytvářel semena.

Hned vedle rostl další Jožin v počtu, už také odkvétajících, tří kousků, a sice hlízovec Loeselův (liparis Loesselii). Tento druh je u nás k vidění už jen tady a pár kousků živoří na Jestřebských slatích (po tom, jak byly letos vyschlé, už tam příští rok bude nejspíš k vidění jen na fotkách na informačních tabulích). Jde o rostlinu silně mokromilnou a navíc až chorobně citlivou na sebemenší zastínění, stačí, aby v okolí zbujela tráva nebo začalo růst rákosí, a hlízovec okamžitě a navždy mizí.

Hlízovec Loeselův

Hlízovec Loeselův

Rostliny jsou světle zelené s mírným žlutavým nádechem, květy běložluté, připomínající poněkud květy vemeníků. Druh je samosprašný a kromě semeny se rozmnožuje i vegetativně, pahlízami v úžlabích listů, v dospělosti jen slabě mykotrofní. Kdysi dávno se vyskytoval na Bohdanečských rybnících (rybník Matka), Na Hradecku a poblíž lázní Bělohrad, ale to už je dávno, a vzhledem k letošnímu vyschnutí Jetřebských slatí je otázka, zda se tam příští rok ještě objeví.

Inu, nafotili jsme, co se dalo, našli ještě další zajímavé druhy, např. nepříliš fotogenické, leč poměrně hojné pětiprstky hustokvěté a několik kruštíků bahenních (pětiprstky byly, kruštíky bahenní budou příště) a obrátili se na zpáteční cestu. Přístup na lokalitu není z nejsnadnějších, cesta vede neudržovaným lesem a po spádu a občas to klouže, na světlinách rostou velmi statné rulíky zlomocné a svah je rozbrázděn řadou erozních rýh, takže chůze je poměrně obtížná. U posvátného pramene jsme ochutnali vynikající vodu, poseděli na jedné z laviček, pokochali se kýčovitou výzdobou posvátného místa (prý se u pramene občas slouží mše) a odebrali se k autu. Zkontroloval jsem čas, podíval se na mapu, a protože jsem měl zájem o hezky kvetoucí pětiprstku, vyrazili jsme k lomu Rasová.

Hlízovec Loeselův

Hlízovec Loeselův

Lom Rasová leží hned vedle silnice z Bystřice pod Lopeníkem do Starého Hrozenkova, nejbližší parkoviště je hned u sousedícího motorestu. Jde o jámový lom, kde se dřív těžily vápenité pískovce, na dně je mělké a poněkud špinavé jezírko a kolem něj pestrá sbírka různé, vesměs vzácné, flóry. Kromě, kruštíků bahenních, které je zde možno fotografovat bez rizika zmáčení, nás nejvíc potěšil majestátní exemplář pětiprstky hustokvěté. Takže jsme nafotili, pokochali se bohatou vegetací a vydali se na zpáteční cestu. V motorestu Tramp v Chřibech jsme si dali výbornou drštkovou polévku a zásobili se domácími trampskými cigárky a klobásami. Kolegu jsem vyložil ve Slavkově na nádraží (měl tam zaparkované auto) a vydal se na cestu domů. Zácpu za Velkým Meziříčím jsem vyřešil odbočením na Havl. Brod a pak přes Kolín a po D 11 domů. Dostal jsem další porci drštkové, tentokrát bez talíře, od Čertíka (Mňáááu E- E- E, kde jsi se zase celý den flákal? Čuch čuch, cítím trávu, rašelinu a v té tašce něco od masa. Mňáááu, já chci taky!) Dostal konzervičku, ochutnal kousek cigárka i klobásy, ale žádné velké nadšení se nekonalo. Takže jsem si jen pomyslel: Sluníčko zapadá, za vysoků horu, zas je den v pr...i, chvála pánu bohu, povečeřel jsem, vzal prášky a šel spát. Druhý den jsem zaplatil daň z výletu, t.j. stáhl, zeditoval a vytisknul fotky a začal přemýšlet, kam pojedu příště.

Foto: autor.

Krakonoš Neviditelný pes


Diskuse


Z. Jenny
22:56
4.10.2018

T. Zana
15:10
4.10.2018

M. Beda
14:26
4.10.2018

Z. Maw
11:36
4.10.2018

Z. Janaba
10:41
4.10.2018

Z. Lika
10:34
4.10.2018

Š. Matyášová
8:32
4.10.2018

Z. Xerxová
6:39
4.10.2018

počet příspěvků: 8, poslední 4.10.2018 10:56