Klik a zhasla televize docela a to bylo její i moje štěstí. Protože kdybych ještě chvíli koukal na šílenost zvanou seriál "České století", díl "Vražda soudruha", tak bychom asi měli po televizi.

Chápu, že dělat filmy, které se zabývají nedávnou historií, je těžké. Co pamětník, to názor. Doposud jsem ale považoval, opominu-li dávné primitivní komunistické sociál-realistické filmy, za největší nechutnost a doslova pitomoučký televizní film "Operace Silver A" režiséra Jiřího Stracha o skupině Antropoid a jejích členech. Kteří zorganizovali a provedli odstranění Heydricha. Ve filmu naši parašutisté vypadají jako parta sexuálních nadrženců. Co si přijeli do Protektorátu co nejvíc zašukat s mladými atraktivními ženami a jen tak náhodou a špatně zabili Heydricha a pak se jak votroubci nechali zastřelit v kostele Cyrila a Metoděje. Ten film byl tak odporný, lživý a manipulační, že Český svaz bojovníků za svobodu uvažoval o podání žaloby na autory.

"Jeden z největších hrdinů protinacistického odboje, velitel skupiny ‚Silver A‘ Alfréd Bartoš, je vylíčen jako arogantní ožrala, který nenechá na pokoji jedinou sukni. Už dlouho se nás nic tak bolestně nedotklo," řekla k tomu předsedkyně odbojářů Anděla Dvořáková. Dopis vedení televize, kde se proti filmu protestovalo, měl zajímavou reakci. A mluvčí ČT Martin Krafl tehdy vyhlásil, že dílo mělo vysokou sledovanost. "Ohlas diváků byl naprosto skvělý."

ČT dílo obhajovala s tím, že nejde o dokument, ale televizní tvorbu. A ta prý autorům umožňuje i fikci – dokonce ji předpokládá (sic!). Tedy i v tom případě, že je scénář inspirován historickými událostmi (zdroj, posudek historiků naleznete zde).

Na věc jsem pozapomněl, až jsem se podíval na všude vychvalovaný seriál "České století". První díl "Veliké bourání", prý měl být lidský a neotřelý pohled na dějiny. První lumpárna je už v tom, že se seriál tváří jako reálný pohled na naše dějiny, zatímco je to obyčejná - dá se dnes už říci - "strachovina". Pod pláštěm serióznosti se vypouštějí bubliny lží, polopravd, smyšlených dějů a doufá se, že se to bude líbit. Protože nic není pro zakomplexované "malikány" lepšího, než když předvedeme hrdinu jako plavajzníka, obšourníka a pitomečka či lauzra. To má hned mnoho lidí daleko lepší pocit, protože "já jsem vlastně lepší" než "oni".

První díl byl natočen v kvalitě a duchovním rozměru amatérů z Horní Dolní. A to scénické zpracování! Třeba to neuvěřitelné "vítání" T.G. Masaryka na Hlavním nádraží v roce 1918, to v TV vypadalo jako lidové šibřinky. A, ach bože, ta scéna zpěvu "Ach synku, synku". Nekonečná, děsná a hloupá. Co si předem prohlédnout dokumentární fotografie, holenkové?! Jak to celé skutečně vypadalo?! He?!

Přečetl jsem si v tisku odbornou kritiku, v níž autor-kritik dumá, zda autoři režisér Robert Sedláček a historik Pavel Kosatík chtějí tímto dílem jaksi pozdvihnout české vědomí či spíše je podrazit. Usoudil jsem, že autoři prostě dělají z vylíčených osob blbce a hrají na nejnižší pudy diváků.

Řadí se tak k představitelům typických produktů duševních pochodů jistých intošů posledních dvaceti let. Kdy je nesmírně módní předvádět vlastní nadřazenost a výjimečnost vykreslením těch, co je přesahují, jako bandu duševních a morálních trpaslíků, případně idiotů. Netušíce, že jsou zářným příkladem ukázky onoho pořekadla "podle sebe soudím tebe".

Nejvíce mne však v prvním díle "dostala" scéna, když profesoru Masarykovi "promlouvá do duše" britský ministerský předseda David Lloyd George. Masaryk sedí na kraji židle jako oukropeček a Lloyd George mu stylem, jaký používá učitel u mírně dementních žáčků, v televizním podání "mluvící hlavy") vysvětluje, jak je vlastně jeho nápad hloupý. Herec zobrazující britského ministerského předsedu odříkává školometský text, libový, plytký, který prozrazuje na autora, že o té době pravděpodobně neví ale vůbec nic. Případně že je jeho sociální inteligence kolem nuly.

Údajný David Lloyd George od počátku opakuje dnes dokola omílané tvrzení,( které před několika dny napsal i moderátor Kučera z televizním pořadu "Historie c.s.", ) že Rakousko-Uhersko bylo vlastně ještě demokracií a že je nedobré, aby ČSR byla i na území Království Českého, osídleného Němci. David Lloyd George sice nechtěl Německo úplně zničit, jak je známo z historie, ale z toho nevyplývá, že by plácal tyhle nesmysly.

Tak zaprvé, Rakousko bylo v té době už v agonii a jako stát se rozpadalo od roku 1867. Od zahájení války v roce 1914 bylo v praxi kormidlováno císařským Německem a Britové věděli, jak se situace má. V květnu 1918 byla mezi Německem a Rakousko-Uherskem uzavřena smlouva ve Spa, která i "de iure" znamenala podřízení Rakouska Německu a konec jeho politické samostatnosti. Součástí byl i následně císařem Karlem I. odmítnutý plán na vytvoření německé Mittel Evropy. Ta se měla skládat z Německa, Německého Rakouska a republiky Deutschböhmen ležící na prostoře "zemí koruny české". Jak se vyjádřili vedoucí činitelé Spojenců, znamenalo by to vlastně, že by Německo vyhrálo válku a získalo nová území.

Na problém českých ( sudetských) Němců, o čemž tam "moudře" poučuje Masaryka hypotetický "televizní" britský ministerský předseda, se Británie dívala tak, že Německo je nový, do roku 1871 neexistující státní útvar. A "říšští Němci" jsou nový národ, který vznikl z mnoha germánských kmenů (Volksstamm) a bývalých německých státečků. A že čeští Němci jsou něčím, co sami říšští Němci nazývali "Volksdeutsch", a nejsou a nikdy nebyli jeho součástí. Zbytek toho imaginárního projevu Loyd George (dle českého scénáře) už je skutečně politický blábol, který by z britského ministerského předsedy nevypadl ani po pěti lahvích whisky. A v takhle amatérském, dalo by se říci "protektorátním" stylu myšlení "pražské kavárny" adorující Karla Schwarzenberga jde celý první díl.

Od sledování dílu o roce 1938 mne varoval kolega, který jej shlédl v předpremiéře, kdy pravil, že si autoři tu dobu představují jak Hurvínek prales.

Odhodlal jsem se tedy až k shlédnutí díla "Zabíjení soudruha". A to jsem asi neměl dělat. Ovšem protože jsem byl v mladém věku osobně účastníkem tohoto dramatu, který zasáhl drasticky moji rodinu, a jako dítě jsem seděl v rohu místnosti na židličce při zatýkání mého otce komandem StB, abych pak na "návštěvy" chodil za otcem na Ruzyň i do Leopoldova, zajímalo mne to mimořádně. Natolik, že nakonec po mnoha letech jsem chodil na kávu s paní Benešovou ke Smrkovským, diskutoval s paní Slánskou i Šlingovou a jejich dětmi, hádal se o to (před rokem 1969) s Husákem. (To prosím není chlubení o známostech, to je prostě popis reality, neboť tyto "známosti" mne tehdy spíše posunovaly ke dveřím kriminálu…)

Pustil jsem si tedy "Zabíjení soudruha"… a to byla rána! Už představa autorů, že někde na Hradě sedí Rudolf Slánský a Klement Gottwald s nohama na stole, je asi stejně reálná, jako by texaský guvernér nosil v guvernérském sídle na hlavě "buďonovku". Chování a jednání, ale i gesta a výrazy, stejně jako nepravděpodobné, šroubované a herecky nepřesvědčivé dialogy mne při psaní kritiky donutily, abych se podíval do svého archivu na fotografie "Klémy" a "Marty" z těch dob, na skupinovou fotografii, kde je v roce 1946 president Beneš, můj otec a další odbojáři, ale také vysoký, štíhlý a elegantní Rudolf Slánský. A nakopl bych jak autora scénáře, tak režiséra… ne do zadku, ale zepředu! A ta dementní scéna, jak Slánský a Gottwald házejí jablka v pracovně presidenta do velké čínské starožitné vázy, to už na mne bylo moc.

Slyšel jsem, že prý kdosi křičel na autory díla, po shlédnutí minulých dílů, že Beneš ani Moravec nebyli žádní šašci, ale významní politici, a že by se režisér před některými postavami ze seriálu, které tam předvádí z perspektivy duševního rozhledu "Pepiny Rejholcové" (viz zde nebo zde), strachy podělal.

Myslím si totéž. Můžete si myslet, pánové, o jednotlivých aktérech dějin, co chcete, můžete je kritizovat, přemýšlet o jejich činech, důvodech a morálce, ale neměli byste své dětinské představy vykládat veřejně. Jen tak dosvědčíte názor prof. Bělohradského, že současná intelektuálská mládež je nejpitomější a nejnevzdělanější, co kdy zažil.

Ta obludná drzost hodnotit ze své duševní perspektivy tyhle lidi! Jako když žába kváká na Měsíc! Masaryk byl poslancem rakouské říšské rady a univerzitním profesorem, mužem, který vybudoval jako jediný na světě armádu státu, který ještě neexistoval, a zvítězil s ní. A ta věta z filmu, údajně pronesená (sic!) britským ministerským předsedou (národnostně Velšanem, který se musel anglicky učit), aby Masaryk nikde neprozradil, že je "tak jiný než ostatní Češi", je nejen neuvěřitelná, ale i sprostá a odporná. A hlavně by ji žádný britský politik nikdy neřekl. To si jen autoři pod dojmem dnešních "in" vzdělanců ventilují své komplexy. Názory, o kterých to ani sami nevědí, vykvetlé v pronacistické kolaborantské propagandě protektorátního Kuratoria. Pavlu Kosatíkovi mohu ze staré známosti půjčit knihu "Monology ve Vůdcově hlavním stanu", aby se přesvědčil, že podobné bláboly nevykládal o Češích ani Hitler.

Beneš byl osobně statečný muž, demokrat a diplomat, kterého ovšem hystericky nenáviděl Hitler a dodnes jej nenávidí všichni nacisté, komunisté a zamindrákovaní tupci. Jehož kvalit většina dnešních politiků dodnes nedosahuje.

A Slánský a Gottwald byli profesionální revolucionáři. To nemá nic společného s dnešním pohledem na morálku. Slánský byl vysoce vzdělaný muž, účastník bojů ve Slovenském národním povstání, Gottwald byl "selfmademan" z lidu. Jistěže alkoholik, ale rozhodně nikoli blbec. Můžeme si o nich myslet, že sloužili nadšeně zločineckému režimu. Ale rozhodně to nebyli strejcové z "Okresního přeboru", jak to předvádí seriál. Při setkání s nimi by se autoři asi skutečně strachy podělali.

A jen tak mimochodem: Přečetl si některý z obou "mladých intelektuálů" aspoň někdy něco o Horákové, o "Velkém metaři" a NKVD? Nebo ty popravy Horákové i s kouřícími svědky, lékařem a katem (kdo kouří, je přeci podle dnešní představy odporník a hnusák, že?!) a líčení popravy Slánského měly být takovým filmařským "bonbónkem" pro diváky? Ti mají morbidnosti rádi, že..

Proti tomuhle jsou propagandistická díla "Proti všem" a "Sokolovo" geniální spektákly a hutný historický materiál. Tohle dílko by se dalo možná srovnat s filmem "Zítra se bude tančit všude".

Na názory některých kritiků a vyjádření autorů, že nejde o dokument, ale o "tvůrčí" uchopení materie, bych doporučil, aby byl film veřejně presentován jako politická sci-fi a nebyl vydáván za seriozní historické dílo. Možná by bylo bývalo přínosnější, kdyby Kosatík, kdysi velký přítel sci-fi, u ní zůstal.

Než vyrábět tyhle nechutné šílenosti, měl Strach Robert Sedláček zůstat raději u problémů terapeutické komunity a Pavel Kosatík u sci-fi a historicko-popularizačních knih. Tohle se fakt nepovedlo. Bohužel to není poprvé.

A Česká televize by měla před vysílám každého dílu veřejně vyhlásit, že nejde o historii, ale o manipulativní obraz vzniklý v představách jednoho historika a pana režiséra.

Léčí si tím ti chlapi snad nějaké mindráky?