25.6.2019 | Svátek má Ivan


KNIHA: Alarmující příběh Blanky Matragi

23.2.2012

Již její první kniha – autobiografie pod lakonickým názvem Blanka Matragi (vydalo Nakladatelství Lidové noviny v roce 2006) zaujala především ženské čtenářky svým poutavým vyprávěním světově proslulé módní návrhářky a upřímým vyznáním o vztahu k jejímu rodnému původu. "Vždycky jsem byla a budu Češka. V Libanonu jsem našla domov, Libanon mi umožnil udělat kariéru, jaké bych nikdy v Čechách nedosáhla, ale kořeny mám tady..."

Dívenka, rozená Kyselová (*1953) ve Světlé nad Sázavou, se nejprve vyučila brusičkou skla, absolovovala Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, aby ještě v době studií zvítězila v roce 1978 se svým návrhem kolekce pro Letní olympijské hry v Moskvě a rok nato vstoupila do manželství s dr. Ing. Makramem Matragi, CSc. – a odstěhovali se do jeho rodné vlasti.

Naše média začala o jejím umění hovořit a psát více až od roku 1997, kdy uspořádala v Praze velkolepou módní přehlídku u příležitosti 15. výročí svého módního salonu v Bejrútu, kdy v roce 2002 převzala Mezinárodní cenu Salvatora Dalího, v roce 2003 získala u nás titul Významná česká žena ve světě, a v roce 2006 opět vynikající módní přehlídka s retrospektivní výstavou k 25. výročí její umělecké tvorby. Do té patří zároveň její obrazy akademické malířky, návrhy pro porcelánové výrobky, skládání diamantů do originálních šperků, kosmetika nebo také vybavení koupelen či sportovní móda.

V roce 2008 získala cenu Lady Pro od Evropské společnosti pro kulturu. Loni v říjnu zazářila znovu v Praze oslnivou přehlídkou s galavečerem, vystavením darů královských rodin z oblasti Perského zálivu - v těžko vyčíslitelné hodnotě.

V současných dnech mizí z knižních pultů její druhá kniha "Jedu dál" (208 stran, vydala Euromedia Group - Ikar). Nejde o žádný pohádkový příběh s barvotiskovým nádechem románu pro ženy, ale mezi čtenářkami se nejvíce hovoří o autorčině nejčerstvějších prožitcích, které začínají svým obsahem zajímat i mužské protějšky.

Blanka Matragi neskrývá roky trpělivé práce pro velmože v arabském světě, kde převládá ještě středověk, ani úsilí o zvládnutí digitalizované techniky, bez níž se nelze obejít, stejně tak komunikaci s celým světem, ale ani své zkušenosti z našeho českého prostředí s klasickou rozpolceností Čechů žijících v zahraničí.

Věrně a otevřene líčí svá setkání a zklamání, ať již šlo o naší Miss Helenu Houdovou, jejíž nadace už skončila, o nedorozumění s Dášou Veškrnovou – Havlovou, o neprofesionální jednání Haliny Pawlovské, kdy se náhle Blanka Matragi ocitla v nezáviděníhodné roli sponzora, a další téměř neuvěřitelné zážitky v zemi, která pomalu připomíná spíše zuboženou Ukrajinu na jedné straně a na její druhé straně zázračně rychlé zbohatlíky z privatizace a ekonomického experimentu, který ještě nemá konec.

Pravidlo převahy kapitálu nad duchovnem platí všude na světě – o tom je přesvědčena svým dosavadním životem, ale nad českým přístupem už nelze jenom nevěřícně kroutit hlavou. Před nemnoha lety ji zavolala známá herečka Kateřina Brožová, že má přání vdávat se "v šatech Matragi". Její atraktivitou okouzlený snoubenec Zdeněk Toman objednal k svatebním šatům také originální šperky. Kromě toho se tento podnikatel v potravinách a zemědělství samovolně prolínal čím dál víc do života a přízně Blanky Matragi.

Byla připravena využít veškerý svůj sociální kapitál a s podporou tehdejšího primátora Pavla Béma propojit správné lidi, naše ve světě uznávané umění a stejně tak hodnocené naše značky. "Přitáhnout přes své kontakty pozornost světa na naši nádhernou Prahu..." Zdeněk Toman byl svědkem těchto plánů a perfektně se ujistil, "že mu před nosem leží životní příležitost přehoupnout se od drůbeže a nanuků do vyšší kultury..." Přitom si tento zbohatlý "chudák" vůbec neuvědomoval, že existuje něco, co nelze koupit za žádné peníze.

Blanka Matragi podcenila různá varování, většinou anonymní, připomínající špatnou detektivku. Tak se ocitla náhle ve spárech "ďábla" – a posléze se musela jen smutně rozhlédnout po noblesní vile někdejší proslavené módní návrhářky paní Podolské, když se její sen a živý projekt proměnil v jeden velký podvod, kdy "přítel, který dlouhodobě plánuje, jak ti ve vybraném okamžiku vrazí nůž do zad a kdy takový přítel není už ani člověkem..." Od té doby se už s lidmi tohoto typu nepotkali a loni v dubnu "naši bývalí přátelé prohráli podruhé soud..." - končí smutné konstatování s otevřeným koncem.

Název knihy "Jedu dál" je pro tuto umělkyni více než příznačný. Stačí první e-mail, další objednávka, kdy přestane počítat čas a energii. Navíc, když ten e-mail pochází od české Kristýny z New Yorku. V pouhých 14 letech si ji v Olomouci vybrala modelingová agentura a katapultovala ji do světa. Zamiloval se do ní muž z bohaté norské rejdařské rodiny a požádal ji o ruku. Zní to jako pohádka, ale Blanka Matragi může doložit, že se tak skutečně stalo.

Proto se ve svém životě nevzdává, nerezignuje, třebaže ji obklopují také obratní manipulátoři a marketingoví mágové, třebaže kolem ní podléhají mnozí lidé pesimismu a poraženeckým náladám. A jiní přicházejí s pokleslou rádoby inovatorskou produkcí, přitom jde o plagiáty, vylouhované napodobeniny, vykradené nápady. Kvalita v takové konkurenci se sama neprosadí. Přitom hodnota uměleckého díla se nedá změřit, zvážit, spočítat.

Jméno a postavení nese sebou velkou odpovědnost. Tlak přitom neustává. Její krédo "nevzdávat se a nerezignovat" – to je dnes ta největší frajeřina - řečeno slovy autorky současného bestselleru, který jsem doslova přečetl jedním dechem.



Diskuse


K. Janovská
13:53
23.2.2012

počet příspěvků: 1, poslední 23.2.2012 01:53









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.