17.6.2019 | Svátek má Adolf


KAUZA ZADEH: Nová obžaloba (7)

16.1.2018

Pokračování hlavního líčení v trestní věci vazebně stíhaného Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ) & spol. ve dnech 9. a 10. ledna 2018 u Městského soudu v Brně – senátu předsedy Michala Kabelíka – mělo zcela neobvyklý průběh. Během dlouhých let vysedávání v soudních síních jsem dosud nic podobného nezažil. Jednání mělo začít výslechem korunních svědků obžaloby Martina Valentoviče a Jana Doležala, nejpilnějších členů údajného zločinného uskupení, domněle založeného SAZ, a současně oddaných spolupracovníků policie, kteří jí nosili nejen informace, ale i peníze, jež obdrželi za své pochybné služby údajně od SAZ. Jejich výslech je pro uzavření dokazování nepostradatelný. Již v minulosti se nedostavili, takže účastníci řízení doufali, že tentokrát přijdou a očekávali s napětím, zda nevyužijí práva odmítnout výpověď. Opět se ale dočkali zklamání. Netoliko, že se pánové nedostavili, ale ukázalo se, že se ani nepodařilo doručit jim předvolání. Předseda senátu si přitom postěžoval, že se Jan Doležal v prosinci 2017 dostavil k výslechu v řízení u Krajského soudu v Praze a byl v telefonickém kontaktu se soudní zapisovatelkou. Získat od ní číslo telefonu ale asi není v lidských silách(sic!).

Velkou část dopoledního jednání pak zabraly projevy nevole obhájců a SAZ, kteří poukazovali na zřejmou nezpůsobilost orgánů činných v trestním řízení zajistit přítomnost svědků, ačkoli během přípravného řízení se oba pánové dostavovali, vypovídali, odevzdávali peníze a měli přímé telefonické spojení s vyšetřovateli. Když ale mají vypovídat před soudem, jako by ze světa zmizeli. Neúčast svědků oddaluje zakončení procesu a prodlužuje trvání vazby SAZ, který tak na jejich nedostupnost doplácí. Předseda senátu a žalobce si vzájemně stěžovali na svou bezmoc ve věci zajištění jejich účasti na hlavním líčení, čímž nevoli účastníků prohlubovali a podněcovali je k rozvíjení stížností. Bouřlivý nesouhlas jako obvykle projevoval SAZ. Žalobce tvrdil, že nemá nástroje, s jejichž použitím by mohl zajistit účast svědků a ukazoval na soud, který má pravomoc nařídit policii jejich předvedení. Soud ale nemůže nařídit předvedení Martina Valentoviče, který je občan Slovenské republiky. Pan soudce Michal Kabelík žehral na poměry ve státě a pohoršoval se nad skutečností, že Vrchní státní zastupitelství v Olomouci se pouští do velkých akcí, z nichž například zásah na Úřadě vlády dne 13. června 2013 nepřímo vedl k pádu vlády, ale v malé kauze se nedokáže postarat, aby před soud předstoupili svědci, na jejichž výpovědi stojí obžaloba jeho žalobce.

Zbytek dopoledne zaplnila výpověď svědka-policisty, kamaráda obžalovaného bývalého policisty Jana Šebka. Svědek mu určitě neublížil, neboť v podstatě popsal rutinní úkony, jež musí provést policista, kterého osloví občan, jenž se rozhodl podat trestní oznámení. Stejným způsobem popsal v obžalobě úlohu policisty žalobce. Obhájce právem poukázal na skutečnost, že jeho klient neměl jinou možnost, než s Janem Doležalem sepsat trestní oznámení, neboť mu tuto povinnost ukládá trestní řád. Nemohl ani odmítnout z důvodu místní nepříslušnosti. Nebyl ve spojení s „právníkem Ondrou“ (spolupracujícím obžalovaným Ondřejem Kučerou), natož se SAZ. Nebylo jeho povinností ani právem zkoumat obsah oznámení.To je náplní prověřování, které následuje po přijetí oznámení.

Náplní odpolední části jednání měl být výslech vyšetřovatelů případu, elitních policistů s vysokou hodností, což je samo o sobě kuriozita. V tomto směru snaživost státního zástupce Michala Galáta přinesla výsledky, jež asi nepředpokládal. Přiznal oběma policistům postavení svědků- poškozených. Nahrál tím na smeč obhájcům, kteří namítli podjatost ze střetu zájmů a dosáhli jejich vyloučení z dalšího vyšetřování. A protože je žalobce nenechal vyslechnout v přípravném řízení, vyžádali si jejich předvedení před soud.

Jako první před soud předstoupil policista L.D.,muž středního věku s mnohaletou odbornou zkušeností. V obklíčení obhájci a obžalovanými se zřejmě necítil dobře. Požadovalo se po něm zodpovězení otázek, směřujících k přezkoumání slabých míst obžaloby. Uplatnil se zde např. nevítaný zájem o důvody, které způsobily náhlou změnu postavení Petra Pfeifera z hlavního podezřelého na korunního svědka obžaloby, které vedly k odstranění ze spisu dokumentace o jeho vyšetřování a jeho nahrazení dosazením SAZ jako hlavního podezřelého do puzzle skutkového děje. Cílem obhajoby bylo také zpochybnění tvrzení, že obsah svědeckých prohlášení, která koupil SAZ za nemalý peníz od svých údajných sympatizantů-spolupracovníků policie, je převážně nepravdivý. Žalobce toto tvrdí, aniž by proběhlo jakékoli veřejné prověření obsahu notářských zápisů, které svědci prodali SAZ. Víme pouze tolik, že ve věci údajného vydírání obž. Michala Šimáka policisty, kteří jej chtěli přinutit k podání křivého svědectví proti SAZ, zahájila GIBS vyšetřování. Jenže VSZ Olomouc jí vyšetřování odebralo a předalo je policii, aby vyšetřila sama sebe. Státní zastupitelství má zřejmě svéráznou představu o zásadě „rovných zbraní“: policistům, která pan obžalovaný nařkl z vydírání, poskytlo VSZ ochranu, zatímco SAZ poslalo do vazby za to, že si opatřoval důkazy pro svou obhajobu. Aby ho mohli stíhat, museli s vymyslet zločinecké uskupení, protože příprava ovlivňování svědků není trestná.Odebráním věci GIPSu se za případem zavřela kalná voda.Dále zaznělo podezření, že orgány činné v trestním řízení poskytují svědkům Petru Pfeiferovi, Martinu Valentovičovi a Janu Doležalovi, podezřelým z krádeží obrovských finančních částek,účelovou ochranu výměnou za ochotu kriminalizovat SAZ. Projevuje se to i v tom, že policie ochotně, byť nakonec neúspěšně, dovedla vyšetřování únosu Petra Pfeifera k podání obžaloby, zatímco vyšetřování únosu SAZ, v němž je podezřelým právě Petr Pfeifer, zahájila neochotně a s velkým zpožděním. Samozřejmě došlo na výtku účelového uvalení vazby a jejího nesmyslného prodlužování. Celý výslech policisty provázela rušná výměna nesouhlasných názorů mezi soudcem Michalem Kabelíkem, obhájci, státním zástupcem a SAZ, který do ní vstupoval s hlasitostí, přiměřené hněvu občana, jenž je již déle než rok ve vazbě bez ohledu na její neúčelnost a na složení rekordní kauce za propuštění.

Policista se zřejmě v této vřavě necítil pohodově. Ze všech stran se na něj valily nepříjemné projevy zájmu o jeho úlohu při vyšetřování. Předseda senátu i žalobce se snažili pomoci mu odmítáním položených otázek. Obhájkyni Aleně Kojzarové bylo znemožněno předložit všechny připravené otázky. Velká škoda ale asi nevznikla, protože policista trpí částečnou ztrátou paměti a občas odpověděl nepravdivě. Vyloučil např. možnost, že by ze spisu mohly být odstraněny nějaké listiny. Měl smůlu: obhájci mají ověřené kopie několika listin, které si opatřili před „vybílením“ spisu. Mezi nimi je i žádost o pomoc rakouských orgánů při vyšetřování proti Petru Pfeiferovi. Listiny se nyní ve spisu již nenacházejí. Svědek nedokázal ani vysvětlit, proč se považuje za poškozeného. Vyvolal dojem, že ani nezná svědecká prohlášení, jejichž obsah je dle mínění žalobce pro něj znevažující. Jako vyšetřovatel kauzy by je samozřejmě měl znát. Bouřlivé jednání se protáhlo až do 16:35, což je u tohoto senátu přímo výstřednost. Na dalšího policistu se již nedostalo. Jeho výslech byl odročen na den 24.ledna 2018.

Dopoledne 10. ledna 2018 soudce Michal Kabelík po zahájení nabídl stranám prostor pro vyjádření jejich připomínek či stanovisek. Slova se okamžitě ujal SAZ s prohlášením obžalovaného, který pak během hodiny provedl komplexní kritiku obžaloby a způsobu vedení procesu, prošpikovanou odkazy na judikáty Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Samozřejmě vytkl soudci Michalu Kabelíkovi odůvodnění rozhodnutí o prodlužení jeho vazby také ve vztahu k íránské žádosti o jeho vydání k trestnímu stíhání: Česká republika je pro něj bezpečná země, kdekoli jinde může být zadržen a vydán do Íránu, kde by mohl být odsouzen k trestu smrti za spolupráci s českými zpravodajskými službami. Prohlášení obžalovaného soud nesmí zastavit, takže předseda senátu musel jeho vystoupení přetrpět. Zřejmě to pro něj nebylo úplně snadné. Odpověděl pak krátkým projevem, v němž se snažil některé námitky obžalovaného vyvrátit.

Po krátkých vystoupeních některých obhájců pak předseda senátu přibližně v 11:30 vyhlásil přestávku. SAZ se znova přihlásil o slovo, ale byl odkázán na odpolední jednání. Skutečně pak na jeho začátku dostal příležitost a došlo k dojemné scéně. SAZ požádal, aby odpolední jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti, čemuž senát vyhověl. Nicméně před jeho odchodem ze soudní síně se soudce Michal Kabelík zeptal SAZ, jak se daří jeho synáčkovi a zda jej vídá při návštěvách. Bojovný obžalovaný doslova roztál, byl viditelně zájmem pana soudce potěšen a nad vývojem miminka projevil potěšení. Bylo to dojemné: soudce, který drží pana obžalovaného v nesmyslné vazbě, se zajímal o vývoj dítěte, které jeho otec smí vidět pouze tehdy, když je manželka přiveze do věznice.

Pak se již nic mimořádného nepřihodilo, probíhalo čtení listin. Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 23. a 24. ledna 2018.



Diskuse


F. Doušek
12:54
16.1.2018

A. Alda
14:35
16.1.2018

počet příspěvků: 2, poslední 16.1.2018 03:41









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.