15.12.2018 | Svátek má Radana, Radan


AUSTRÁLIE: Povídání o psaní

3.4.2018

Nedávno jsem, jako každých šest měsíců, navštívil svého kardiologa. Je to stále ordinující pan profesor ve výslužbě v mojí věkové skupině a v Pekingu, dnes Bejingu, narozený. Je to drobný, žoviální, velice přátelský pán, se kterým si vždy dobře povykládáme. Probereme místní klepy a pak zavzpomínáme na doby dávno minulé, jako druhou světovou válku a doby těsně po ní. Je zajímavé, jak byly naše zkušenosti podobné i přes značnou geografickou odlišnost a půl světa vzdálenost. Asi to je tím, že jsme oba vyrůstali v činžáku ve městě v chumlu kamarádů.

Ale k věci. Moje poslední dvě návštěvy se panu kardiologovi jaksi nezdály změny na mém srdečním svalu a jeho funkci. Arytmii upravuje pan doktor už skoro 30 let vhodnou medikací. I přes to se někdy srdíčko na několik vteřin zastaví a přemýšlí, jestli to ještě stojí za to bušit dál, a nebo toho už nechat. Po chvíli bimne pořádně a zase se s občasnou pauzou jede dál. Co se však panu doktorovi nelíbilo, že v poslední době mně jaksi nestačil dech a lehce jsem se při větší fyzické námaze zadýchal. S přihlédnutím k mojí obezitě usoudil, že mě pošle na komplexní vyšetření srdce.

To proběhlo na zvláštním oddělení specializované kliniky, kde se provádí a vyhodnocuje pouze zobrazování. Rentgeny, CT skeny, MRI (magnetická resonance) a podobně. Zde jsem strávil 4 hodiny, z toho 2 v tunelu CT skeneru. Zkoumali, jak efektivně pumpa pracuje v klidu a pod zátěží, a potom pátrali po jizvách ve svalu po bývalých infarktech. Jizvy žádné nenašli, infarkty se nekonaly, ale pumpa pracovala jen na 40 %. Proto se pan doktor rozhodl podívat, jak vypadají cévy ve svalu, a provedl angiografii. Konalo se to na operačním sále v případu potřeby okamžitého zásahu. Při tomto mě do krve vstříkli nějaký sajrajt, který pod rentgenem zvýší kontrast věnčitých cév, a tak jsem mohl i já sledovat vše na obrazovce 130 cm velké, patřičně zvětšené a ve skutečném času. Tedy vážení, cév bylo jako větví v mohutné koruně bývalé a dnes už zaniklé Semtínské lípy. Po chvíli pátrání nalezl pan doktor jednu menší tepnu na třech místech z 95 % ucpanou. Okamžitě oznámil, že v kritických místech provede angioplastiku a vsadí tam stent, tedy trubičkovou výztuž srdeční tepny. (Něco lékařského o zásahu je zde.) Do krve mně namíchali mírné anestetikum, takže jsem se cítil jako po půl litru slivovice, a obstříkli mně pravé zápěstí, kde napíchli žílu, kterou se katetrem dostali až na problémové místo v srdci. Vše jsem mohl sledovat na monitoru a s personálem se bavit. Nejdříve zúžená místa tepny rozšířili pomocí malého balónku na konci katetru a potom vsadili trubičkovou výztuž a to tak, dobře jsem to na monitoru sledoval, že katetrem zavedli na průměru zmenšenou výztuž na požadované místo a tuto potom opět malým balónkem „nafoukli“ a tak zvětšili průtokový průměr na požadovanou hodnotu (obrázek k nahlédnutí zde). Trubičková výztuž je z titanu a je to vlastně síťka (obrázek zde a v detailu tady).

Po proceduře mě zavezli na pokoj, který jsem měl jen sám pro sebe, na pozorování, hlavně vylučování kontrastní látky, co do mě dali. Ta se vylučuje močí a do příštího dne jsem musel načůrat 4 litry moče. Pil jsem vodu a čaj a ještě mi dali 3 litry v kapačce. Asi to je pěkný svinstvo, když se tak starali, abych se toho všeho zbavil. Druhý den mi udělali rozbor krve a usoudili, že můžu domů, kam mě moje žena Míla převezla naším přibližovadlem Honda Jazz. Příštích 30 dnů má být kritických a pan doktor mě bude monitorovat. Musím polykat prášky na ředění krve a opatrně se pohybovat, než se stent v tepně „zabydlí“.

Doteď, už jsem druhý den doma, jsem jaksi mimo, hučí mně v hlavě, která se mně pro úplnost točí. A také mám velice živé sny odehrávající se v ranném mládí, takže zase můžu vzpomínat, co a jak bylo před sedmdesáti lety, a psát vzpomínky starého zbrojnoše. Nevím co v těch koktejlech, co do mě vždycky napumpují, je, ale asi to nemá daleko od nějakých opiátů a nebo i psychotropik. Vím, že je něco jinak, ale pocity to jsou veskrze příjemné a tak se feťákům vůbec nedivím.

Teď už jsem jen zvědav, jestli, až se vrátím do normálu a přečtu si, co jsem doteď nadatloval, to bude vhodné k publikaci. Zatím se stále pohybuju ve „vyšších sférách“ a tak začnu dávat dohromady svoje vzpomínky na ranné mládí, dokud mně tento „blažený“ stav vydrží.

Psáno 25/3/2018



Diskuse


G. Švehla
0:31
4.4.2018

Z. Jitur
19:59
3.4.2018

Ž. Eva
14:59
3.4.2018

Z. Yga
12:32
3.4.2018

D. Ruščáková
10:31
3.4.2018

Z. Jenny
10:23
3.4.2018

T. Zana
9:34
3.4.2018

A. Lex
9:19
3.4.2018

Z. Lika
8:43
3.4.2018

K. Holubová
13:18
3.4.2018

Z. Lika
8:11
3.4.2018

Z. Xerxová
6:48
3.4.2018

počet příspěvků: 12, poslední 4.4.2018 12:31









KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !