Nedávno jsem, jako každých šest měsíců, navštívil svého kardiologa. Je to stále ordinující pan profesor ve výslužbě v mojí věkové skupině a v Pekingu, dnes Bejingu, narozený. Je to drobný, žoviální, velice přátelský pán, se kterým si vždy dobře povykládáme. Probereme místní klepy a pak zavzpomínáme na doby dávno minulé, jako druhou světovou válku a doby těsně po ní. Je zajímavé, jak byly naše zkušenosti podobné i přes značnou geografickou odlišnost a půl světa vzdálenost. Asi to je tím, že jsme oba vyrůstali v činžáku ve městě v chumlu kamarádů.
Ale k věci. Moje poslední dvě návštěvy se panu kardiologovi jaksi nezdály změny na mém srdečním svalu a jeho funkci. Arytmii upravuje pan doktor už skoro 30 let vhodnou medikací. I přes to se někdy srdíčko na několik vteřin zastaví a přemýšlí, jestli to ještě stojí za to bušit dál, a nebo toho už nechat. Po chvíli bimne pořádně a zase se s občasnou pauzou jede dál. Co se však panu doktorovi nelíbilo, že v poslední době mně jaksi nestačil dech a lehce jsem se při větší fyzické námaze zadýchal. S přihlédnutím k mojí obezitě usoudil, že mě pošle na komplexní vyšetření srdce.
To proběhlo na zvláštním oddělení specializované kliniky, kde se provádí a vyhodnocuje pouze zobrazování. Rentgeny, CT skeny, MRI (magnetická resonance) a podobně. Zde jsem strávil 4 hodiny, z toho 2 v tunelu CT skeneru. Zkoumali, jak efektivně pumpa pracuje v klidu a pod zátěží, a potom pátrali po jizvách ve svalu po bývalých infarktech. Jizvy žádné nenašli, infarkty se nekonaly, ale pumpa pracovala jen na 40 %. Proto se pan doktor rozhodl podívat, jak vypadají cévy ve svalu, a provedl angiografii. Konalo se to na operačním sále v případu potřeby okamžitého zásahu. Při tomto mě do krve vstříkli nějaký sajrajt, který pod rentgenem zvýší kontrast věnčitých cév, a tak jsem mohl i já sledovat vše na obrazovce 130 cm velké, patřičně zvětšené a ve skutečném času. Tedy vážení, cév bylo jako větví v mohutné koruně bývalé a dnes už zaniklé Semtínské lípy. Po chvíli pátrání nalezl pan doktor jednu menší tepnu na třech místech z 95 % ucpanou. Okamžitě oznámil, že v kritických místech provede angioplastiku a vsadí tam stent, tedy trubičkovou výztuž srdeční tepny. (Něco lékařského o zásahu je zde.) Do krve mně namíchali mírné anestetikum, takže jsem se cítil jako po půl litru slivovice, a obstříkli mně pravé zápěstí, kde napíchli žílu, kterou se katetrem dostali až na problémové místo v srdci. Vše jsem mohl sledovat na monitoru a s personálem se bavit. Nejdříve zúžená místa tepny rozšířili pomocí malého balónku na konci katetru a potom vsadili trubičkovou výztuž a to tak, dobře jsem to na monitoru sledoval, že katetrem zavedli na průměru zmenšenou výztuž na požadované místo a tuto potom opět malým balónkem „nafoukli“ a tak zvětšili průtokový průměr na požadovanou hodnotu (obrázek k nahlédnutí zde). Trubičková výztuž je z titanu a je to vlastně síťka (obrázek zde a v detailu tady).
Po proceduře mě zavezli na pokoj, který jsem měl jen sám pro sebe, na pozorování, hlavně vylučování kontrastní látky, co do mě dali. Ta se vylučuje močí a do příštího dne jsem musel načůrat 4 litry moče. Pil jsem vodu a čaj a ještě mi dali 3 litry v kapačce. Asi to je pěkný svinstvo, když se tak starali, abych se toho všeho zbavil. Druhý den mi udělali rozbor krve a usoudili, že můžu domů, kam mě moje žena Míla převezla naším přibližovadlem Honda Jazz. Příštích 30 dnů má být kritických a pan doktor mě bude monitorovat. Musím polykat prášky na ředění krve a opatrně se pohybovat, než se stent v tepně „zabydlí“.
Doteď, už jsem druhý den doma, jsem jaksi mimo, hučí mně v hlavě, která se mně pro úplnost točí. A také mám velice živé sny odehrávající se v ranném mládí, takže zase můžu vzpomínat, co a jak bylo před sedmdesáti lety, a psát vzpomínky starého zbrojnoše. Nevím co v těch koktejlech, co do mě vždycky napumpují, je, ale asi to nemá daleko od nějakých opiátů a nebo i psychotropik. Vím, že je něco jinak, ale pocity to jsou veskrze příjemné a tak se feťákům vůbec nedivím.
Teď už jsem jen zvědav, jestli, až se vrátím do normálu a přečtu si, co jsem doteď nadatloval, to bude vhodné k publikaci. Zatím se stále pohybuju ve „vyšších sférách“ a tak začnu dávat dohromady svoje vzpomínky na ranné mládí, dokud mně tento „blažený“ stav vydrží.
Psáno 25/3/2018