Už více než šest let trpí obyvatelé izraelského pohraničního města Sderotu trvalým ohrožením raketovou a granátometnou palbou. V poslední době nasadil Hamás také kaťuše, které byly do "Hamastánu" propašovány a dostřelí až do pobřežního města Aškelonu. Podle odhadu odborníků se budou muset možná tisíce obyvatel doživotně potýkat s traumatickými následky raketového ostřelování.

Politické vedení Izraele dospělo k závěru, že klid může být vynucen pouze masivním násilím. Jiné řešení neexistuje. Ministr obrany Ehud Barak si objednal právnickou expertizu, která ospravedlňuje bombardování osídlených center, odkud jsou odpalovány rakety. Nové kryty a zesílené střechy na izraelské straně nejsou žádným řešením. Řada politiků z celého spektra žádá nasazení dělostřelectva proti pásmu Gazy. Zdůrazňují, že hlavní odpovědností vlády je koneckonců ochrana izraelského civilního obyvatelstva.

Během eskalace konfliktu koncem února, počátkem března na jihu svaté země dopadalo na Izrael denně 40 až 60 raket. Necelý týden si vyžádal více než stovku mrtvých Palestinců a několik stovek zraněných. Experti v Izraeli se dohadují, zda Hamás nyní stojí o příměří či nikoliv. Příměří ve stylu Hamásu má zřejmě nakonec vypadat tak, že Izrael bojové akce zastaví, zatímco rakety a granáty z Gazy budou na Izrael pršet dál. Háček je v tom, že celá řada organizací, mezi nimi tzv. výbory lidového osvobození, Palestinský islámský džihád a v neposlední řadě Brigáda mučedníků al-Aksa, jejíž velitelská struktura vrcholí v osobě palestinského presidenta Mahmuda Abbáse, i proti vůli Hamásu stále pokračuje v ostřelování izraelských měst a vesnic sousedících s pásmem Gazy. Takže i když Hamás v uplynulých měsících dodržoval klid zbraní, z izraelského hlediska ostřelování neustalo.

Izraelská armáda tedy požaduje pokračování vojenského tlaku na území Gazy. Generální štáb chce uskutečnit další pozemní operace, palestinské raketové specialisty prohánět ze vzduchu a nejraději zaútočit přímo na vedení Hamásu. K tomu ale potřebuje více vojáků. Široce založená pozemní ofenziva a nové obsazení pásma Gazy je jen krajní možnost, můra vojenských plánovačů i politiků. Nehledě na očekávaný velký počet obětí na obou stranách nikdo totiž neví, co by mělo následovat potom. Vojenská převaha izraelské armády a dílčí úspěchy zdaleka neznamenají, že by měl Izrael vítězství na dosah. V Izraeli se totiž každý jednotlivý lidský život cení velice vysoko - zatímco pro Palestince představuje každé mrtvé arabské dítě propagandistickou výhru. V tomto smyslu není žádný rozpor v tom, že Hamás i přes značný počet obětí a zoufalou humanitární situaci stažení izraelských bojových jednotek okamžitě prohlásil za své vítězství.

Navíc se Hamásu podařilo na vnitropalestinské frontě zaznamenat pozoruhodné úspěchy. Radikální islamisté dokázali generální stávkou ochromit celý Západní břeh a navíc ovládají palestinská média, kdežto Fatáh se dostává do defenzivy. Konečné vyústění této vysilující války není ani přes jednoznačný vojenský poměr sil zdaleka jisté.

Se starostlivě svraštělým čelem obrací se nejeden pohled v Izraeli k severu. Hizballáh je dnes mnohem lépe vyzbrojen než před válkou v létě 2006. Další otázkou je chování Sýrie a Íránu v případě další eskalace v pásmu Gazy. Strašidlo války na dvou frontách a obavy z obrovského raketového arsenálu, který míří na Izrael, jsou všudypřítomné.

www.israelnetz.com
Křesťanský mediální svaz KEP

přeložil Pavel Mareš