29.8.2016 | Svátek má Evelína






INTERVIEW: Rozhovor s Jiřím W. Procházkou

16.7.2007

Jiří Walker ProcházkaTOPlistJiří Walker Procházka (18. 8. 1959) do české literatury SF a fantasy vstoupil již v osmdesátých letech minulého století. Svou tvorbou zasáhl do všech fantastických žánrů.
Jeho první dva romány o Kenu Woodovi (Ken Wood a meč krále D'Sala - 1991, Ken Wood a perly královny Maub - 1992; pod pseudonymem George P. Walker) patří dodnes k pilířům české fantasy. Sbírkou nekonvečních povídek Tvůrci času (1991) se pro změnu zapsal do podvědomí čtenářů jako jeden z kyberpunkových autorů, kteří se významně věnovali - a dodnes příležitostně věnují - tomuto subžánru. Další oblast, kterou se JWP rozhodl zpracovat po svém, je ve výpravná galaktická space-opera, kterou vydal v podobě uzavřené trilogie pod názvem Hvězdní honáci (1996). Svou dosavadní povídkovou tvorbu a rozsáhlou novelu ze světa Transmise vydal v objemné sbírce Totální ztráta rozměru (2004).
JWP si vytvořil pro psaní svých příběhů svébytný „filmový přístup", který se odráží jak v jeho akčních scénách, tak i v budování atmosféry nebo v popisech postav a prostředí. Na základě postmodernistických hříček a pop-kulturních odkazů si pohrává se zažitými klišé jmenovaných žánrů, a nejen jich. Věčně hledá, občas nachází, občas naráží...
Poněkud samorostlý auto mimo jiné přispěl jedním příběhem do SF série Mark Stone (Jablka z Beltamoru), podílel se na dnes již legendárních sbornících Rigor Mortis a Je dobré být mrtvý nebo na kyberpunkové antologii Punk Fiction. JWP dále publikuje v časopisech Pevnost, Ikarie, Fantázia nebo Softwarové noviny. Za svá literární díla získal tři ocenění Akademie science fiction, fantasy a hororu (1997, 2002, 2004) a cenu Ludvíka Součka (1991). Mimoto se podílel, kromě jiného jako autor většiny písňových textů, na vzniku muzikálu Malý princ podle Saint-Exupéryho knihy.
(Převzato z Daemon.cz)

  1. Jak jsi se dostal k fantastice?

    Já se k fantastice nedostal, já se s ní narodil. A jsem přesvědčený, že takhle to je s většinou čtenářů Sardenu. Podle mě nejde někoho naučit vnímaní fantastiky tím, že mu v patnácti, dvaceti letech začne někdo vnucovat knížky z téhle oblasti, to prostě musí mít v sobě. Mě osobně třeba zaráží, kolik lidí považuje fantasy a sci-fi za něco druhořadého, až úchylného. Přitom právě tenhle typ lidí mi připadá jako dokonalé mimózy – čučí na reality show, výměny manželek a přiblblé seriály, ale nedej bože, aby museli přemýšlet, či snad dokonce číst….

  2. Kteří autoři tě ovlivnili nejvíce?

    Hodně mě vzaly klasické sci-fi typu Asimova, Clarka nebo Heinlaina nebo drsná škola americké detektivky prezentovaná třeba Chandlerem. Musím ale zmínit i mého oblíbence Hemingwaye. A pak samozřejmě kyberpunkeři Gibson, Sterling, Stephenson. A u nás jednoznačně Ondřej Neff.

  3. Vzpomínáš si na své autorské začátky? Bylo těžké se prosadit?

    Před rokem 1989 mi vyšla jediná věc, taková ekologická, Stromy. Za bolševika by totiž nikdo nevydal fantasy nebo kyberpunk, to bylo tabu, a já psal právě tohle. Nemluvě o mých povídkách, které sice bodovaly v Ceně Karla Čapka v přední desítce, ale byly tak nějak mimo tehdejší oficiální literaturu. Takže – moje první knížky vyšly, až když tady bylo možné vydávat to, co chtějí číst lidi, a ne cenzoři.

  4. Jaký pocit jsi měl, když si v ruce držel Kena Wooda - Meč krále D'Sala - svou knižní prvotinu?

    No, to byla síla. To ke mně v Bratislavě, kde jsem byl s KW nominován na CKČ, přišel nakladatel Ivo Železný a říkal: Nechtěl bys vydat to svoje fantasy v Rodokapsu? Já jen němě přikývl, za pár měsíců jsem prošel kolečkem redaktorských připomínek – a když to vyšlo, byl jsem v sedmém nebi.

  5. Tvým nejslavnějším hrdinou je Ken Wood, kdy vznikl ten prvotní impuls vytvořit ho a co bylo jeho předobrazem?

    Když jsem psal první kapitoly s Kenem Woodem, žádné fantasy jsem do té doby nečetl – ono u nás skoro žádné nevycházelo. Měl jsem ale inspiraci: cyklus přednášek O. Neffa o světové sci-fi a fantasy, kde promítal titulní stránky amerických pulpových časopisů a mezi nimi byly i obálky Borise Valeja s udatnými bojovníky, sexy princeznami a gigantickými draky. Tak jsem po jedné takové přednášce přijel na ubytovnu, sedl k psacímu stroji… A hrdina byl na světě.

  6. Připravuješ s Kenem Woodem další román a novely?

    Třetí díl – Prsten chána El-Abíla – jsem před dvěma roky přestal psát kvůli řadě Agent JFK. Teď je někde ve dvou třetinách a určitě ho během pár let dopíšu. Jinak mám hotovou podrobnou synopsi k přímému pokračování Válečných zvonů Rhótů (in Legendy české fantasy).

  7. Čtenáři volají po dotiscích prvního a druhého dílu Kena Wooda, dočkají se jich?

    Nebudou to jen dotisky, ale přepracovaná a rozšířená vydání, takže například první díl se rozrostl ze 170 na 270 normostran. Vyjde do konce roku. Druhý – Perly královny Maub – rok následující.

  8. Jaké máš rád žánry?

    Jsem literární chameleón. Pokud je něco fakt dobrého, je mi jedno, jestli je to space opera, klasická hard SF nebo fantasy. Ale pokud bych musel něco jmenovat, pak bych zmínil new weird, právě pro jeho přesah mezi žánry.

  9. Jsi jedním z otců zakladatelů projektu Agent JFK, co vás s Miroslavem Žambochem přimělo tuto postavu a vše kolem vytvořit?

    Prvotním impulsem bylo, že jsme oba přispěli do české řady Marka Stonea – a když jsme to později rozebírali, napadlo nás udělat vlastní řadu, českou (a doufáme, že časem i česko-slovenskou.) Prvním dílům předcházela obsáhlá příprava, dost času zabralo stvoření světa Agentury a její hierarchie a vnitřních zákonů, definice postav a dějových linií. I když se jednotlivé díly pojetím trochu liší (každý autor má svůj styl), myslím si, že si čtenáři mohou z jednotlivých misí postupně poskládat celý obraz „světa, který si musíme zasloužit“. A není to svět jednoduchý.

  10. Podhoubí smrti JFK 11 Jiří W. ProcházkaKdy se dočkáme tvého dalšího Kováře a jak se bude jmenovat? A na co se v něm můžou čtenáři těšit?

    Bude to Podhoubí smrti (JFK 11), pracovně tomu říkám houbopunk. Je to příběh ze světa, kde rozhodující roli hrají biotechnologie a vládnou dětské gangy. Čtenář se mimo jiné ocitne i v Palmovém světě z prvního Žambochova dílu Pašerák. Vyjde to koncem června.

  11. Co nového připravuješ?

    Píšu povídku do sborníku s tématem alternativní historie Čech. Název Válka s goky mluví za vše. Je to svérázná pocta Karlu Čapkovi a jeho Válce s mloky. Také by měla brzo vyjít povídková sbírka Pod kočičími hlavami (česká urban fantasy), kde snad taky bude moje věc, Ostří času, odehrávající se v nádherné Kutné Hoře, budou tam čarodějky a notebooky, meče i mobily.

  12. Co bys poradil začínajícím autorům?

    Hodně číst – a hodně psát. Literární řemeslo je jako každé jiné. Nikdo napoprvé neudělá pořádný stůl nebo nepostaví rovnou zeď, na auto máte sice řidičák, ale teprve praxe z vás udělá řidiče. Takže, když někdo má nápady a talent, vězte, že to je jen prvních 10% úspěchu, zbylých 90% je dřina, psaní po nocích, o víkendech, debaty s beta-čtenáři (pochvala je hezká, ale na prd, nejlíp se naučíte, když vám někdo vyčte konkrétní chyby – a vy to budete vnímat).

  13. Jak relaxuješ?

    Odpočívám v lese (chodím, přemýšlím, když rostou, sbírám houby – pak mě napadne houbopunk), rád si pokecám s přáteli (pivo vítáno) a nebo chodím do kina, zítra třeba razím na trojku Pirátů z Karibiku.

  14. Křest JFK 5 - JWP třímá výtisk Chladné hry, aby o ni nepřišel...Sleduješ českou fantastiku? Která kniha tě v poslední době nejvíce nadchla?

    Sleduji velice pozorně a jsem nadšený, že právě prožívá svůj Zlatý věk. Vycházejí jak výborné prvotiny (Tomáš Němec – Chladná hra, Petra Neomillnerová – Vlastní krev, Honza Hlávka - Zatmění, Tomáš Bartoš – Žoldnéři), tak i knížky literárních matadorů, jako Kulhánkovo Stroncium, Žambochův Drsný spasitel či Neffův Rock mého života. A to nemluvím o vynikajících povídkových sbírkách.

  15. Jakou posloucháš muziku?

    Možná bude lepší, abych řekl, na jaké koncerty se v nejbližší době chystám: Marilyn Manson, Ozzy Osbourne, Linkin Park, Nine Inch Nails a Suicidal Tendences. Teď mi tady zrovna z beden „pochodují“ Rammsteini.

Díky za rozhovor.

Martin Stručovský


10 rodičovských rad
10 rodičovských rad

Jak vychovat šťastné děti.













Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...