24.3.2019 | Svátek má Gabriel


HISTORIE: Proč jsme tak bohatí a neumíme čínsky? (závěr)

28.12.2005

Pro Kolumbovo přesvědčení, že plavbou na západ dosáhne v únosném čase Asie bylo rozhodující, pro jaký názor o velikosti země a moře se rozhodne. Naštěstí se nerozhodl pro tehdy již převažující a realitě blízké odhady, ale spolehl se na křesťanské kartografické dogma o převaze pevniny nad mořem. Prorok Ezdráš přece tvrdí:"Šest dílů země jsi vysušil"(Ezdráš II, 6,42) Nejvíce jeho poznámek se našlo v knize francouzského teologa a astrologa Pierra d´Aily Imago mundi, vydané asi roku 1410, tedy před renesancí Ptolemaiových názorů. Zde si podtrhl větu: "Proto je zřejmé, že tímto mořem lze proplout za pár dní, pokud bude vítr příznivý". Během třiatřicetidenní plavby mu několikrát hrozila vzpoura posádky. Aby ji neznepokojoval, falšoval lodní deník, do kterého udával menší hodnotu, než se domníval, že urazili. Ukázalo se však, že je klamal méně, než si myslel, protože sám měl sklon nadhodnocovat překonanou vzdálenost. "Falešné" údaje, které oznamoval posádce, byly skutečnosti blíže než vzdálenosti zapsané do "pravého" deníku…
"Kolumbův objev Portugalce šokoval. Jako Sputnik Američany. Mohli koneckonců Kolumba mít a odmítli ho. Desetiletí bolestného, nákladného průzkumu kolem Afriky - a zde si teď Španělé najdou nový svět (nebo možná Asii) na první pokus To není spravedlivé. Je načase jednat."35) Portugalský král Manuel, zvaný příznačně Šťastlivý, vysílá 8.července 1497 výpravu v jejímž čele stojí Vasco de Gama. Ten využívá po desítky let budovaných základen v západní Africe a pak se rozhodne k riskantnímu kroku. Opouští africké pobřeží směrem na západ, proplouvá velkým obloukem středním Atlantikem, kterým musel urazit 6000 km a po devadesáti třech dnech zakotvuje poblíž dnešního Kapského města. Pokračuje odtud dál, dosahuje Mosambiku, Mombasu a Malindi. Zde opět vstupuje do hry štěstí. Podaří se mu zde najmout nejlepšího arabského lodivoda té doby Ahmada ibn Magida a zamíří přímo k Indii. "Přivítání, kterého se Gamově flotile dostalo ráno po připlutí do Kalikatu na jihozápadním pobřeží Indie a o němž si můžeme přečíst v deníku jednoho člena posádky ukazuje, že se portugalský král odhodlal k činu právě včas: "Gama poslal jednoho trestance do Kalikatu, a ti, s nimiž přijel jej pak odvezli k dvěma Maurům z Tuniska, kteří mluvili po kastilsku a po janovsku. První pozdravení, které od nich slyšel znělo." Ať tě čert vezme! Co tě sem přináší?" Zeptali se ho, co hledá tak daleko od domova , a on jim řekl, že jsme přijeli hledat křesťany a koření. Po rozhovoru …se vrátil na loď v doprovodu jednoho Maura, který, když vstoupil na palubu, pronesl tato slova:
"Šťastná to výprava, velice šťastná! Je tady spousta rubínů, spousta smaragdů."36). Na bohatství Asie se však Evropané mohli pouze dívat. O zboží, které nabízeli nebyl zájem. Kalikatského panovníka - zamorima Samuriho z Pandaranu navíc urazili tím, že mu nepřivezli žádné dary. Vasco de Gama se tedy vrátil prakticky s prázdnýma rukama. Jediné statky, ke kterým na této cestě přišel byly ty, kterých se při návratu zmocnil, když ze zoufalství přepadl, vydrancoval a potopil arabskou loď s poutníky do Mekky. Ze 170 členů výpravy se jich živých vrátilo 55. Přivezli však informace.
Druhá expedice Vasca de Gamy vyplula 10.února 1502. V té době děla a palné střelné zbraně ještě nezměnily charakter námořní taktiky. "Lodě dále v bitvě útočily na nepřítele tak, aby dělostřelba a palba z ručních zbraní vyřadily co nejvíc mužů na palubě protivníkova plavidla. Potom toto plavidlo zahákovali a vojenský výsadek ho dobyl bojem muže proti muži. Děla ale nabízela lepší a efektivnější taktiku boje- zničení nepřítele na větší vzdálenost dělostřelbou, která buď vyřadila loď z boje tím, že jí rozstřílela plachtoví a lanoví, a tím ji zbavila možnosti pohybu, nebo jí střelbou rozbila trup. Nová taktika boje využívající do důsledku dělostřeleckou výzbroj se ale teprve na počátku 16. století začala rodit. První, kdo tuto taktiku použil ve velké námořní bitvě, byli Portugalci."37) Kupodivu však nikoliv v nějakém střetu se svými evropskými či severoafrickými tradičními konkurenty. Vůbec poprvé ji - jaká šťastná náhoda - na své druhé výpravě do Indie použil de Gama. Jeho dvacet lodí se přeplavilo na východoafrické pobřeží, kde ze základny v Malindi, jehož vládce s nimi spolupracoval přepadávaly všechny obchodní lodě, které směrovaly za obchodem do západní Indie."Kalikutský rádža postavil za pomoci Arabů loďstvo o sedmdesáti válečných plavidlech, jež se vypravilo proti portugalskému loďstvu, které operovalo u Kóčinu a Kananuru…. Vasco de Gama , vzhledem k počáteční převaze protivníka, přijal v té době neobvyklý plán. Zakázal svým lodím přijímat boj na blízko a rozkázal ničit nepřítele na dálku dělostřelbou. Útočící loďstvo bylo napadeno velkými karakami Portugalců, které v kýlové formaci pálily na nepřítele nejprve z jednoho boku a pak z druhého. Bitevní sestava Indů a Arabů byla rozbita, lodě do sebe vzájemně vrážely…Porážka byla dokonalá a s příchodem soumraku nepoškozená arabská plavidla uprchla z bojiště. Portugalci neztratili v boji proti přesile ani jediné plavidlo. Tato bitva …předznamenala konec taktiky abordáže jako základního způsobu námořního boje a naznačila dosud netušené možnosti dokonalejších a lépe vyzbrojených válečných plavidel - karak a karavel."38) "Třicátého října 1502 pak doplul Gama do Kalikatu a nařídil Samurimu, aby se vzdal, a také požadoval, aby byli z města vyhnáni všichni muslimové. Když se Sanuri snažil získat čas a vyslal posly dojednat mír, Gama odpověděl jednoznačně. Zajal náhodně řadu řemeslníků a rybářů, okamžitě je nechal pověsit, rozsekat jejich těla, naházet usekané končetiny a hlavy do lodí a poslat je na břeh se vzkazem v arabštině, že si z těchto lidských kousků může Samuri udělat karí. Pak odplul s nákladem pokladů do Lisabonu a v indických vodách nechal pět lodí pod vedením bratra své matky. Byla to první stálá evropská základna v asijských vodách."39) Řekněme, že štěstí a náhoda přeje připraveným. Ale Číňané byli připraveni mnohem dříve a mnohem lépe. A možná, že právě v tom byla jejich smůla. Zatímco "historik žijící v kterékoliv době mezi rokem 8.500 př. n. l. a rokem 1450 n.l., který by se pokusil předpovědět budoucí historické trajektorie, by jistě konečnou dominaci Evropy označil za nejméně pravděpodobný výsledek, protože po většinu z těchto zhruba 10.000 let byla Evropa z čtyř oblastí starého světa nejzaostalejší" 40) , Evropané se z pochopitelných lidských egoistických pohnutek nehodlali s takovým stavem světa smířit. Oni chtěli z Asie dostávat nejen technické inovace, oni chtěli i asijské bohatství, jehož se jim nedostávalo. Proto k němu hledali cestu. A to doslova všemi prostředky. Proto když srovnáváme velké plavby Číňanů s těmi evropskými, nemůžeme si nevšimnout toho, že zatímco Číňané, kteří v podstatě od nikoho nic nepotřebovali (nebo si to alespoň mysleli) a spokojovali se s de facto formálním podřízením se místních vládců čínskému císaři a že jejich jednání s nimi a jejich obyvatelstvem bylo i z dnešního pohledu velmi kultivované. Na rozdíl od nich motivem plaveb evropských bylo, bez ohledu zda je realizovali státy či soukromníci, v první řadě kořistění. A toto kořistění bylo prováděno metodami, které by mohly být snadno označeny jako teroristické. Každopádně je prováděli lidé, kteří byly nemilosrdní ke každému, včetně sebe. Proto byli ochotni riskovat životy i v šíleně hazardních podnicích, jako byla plavba do Číny západním směrem. Číňané se do Evropy doplavit nepotřebovali a proto tam ani nedopluli. Evropané, pokud chtěli mít hojnost asijského tovaru, plout museli. A tak pluli, nejen na východ, ale i na západ. A Amerika, to byl bonus. Protože ač nejprve portugalské a posléze další evropské válečné a obchodní lodě ovládly asijská moře, teprve americké drahé kovy, půda a obecně hospodářský potenciál umožnily v podstatě půltisíciletou euroatlantickou převahu.
Nicméně, z hlediska desítky tisíc let není let pět set zas až tak mnoho. Pět set let dokonce není až zas tak mnoho ani z hlediska historie čínské. A tak jsme dnes svědky toho, jak úžasným tempem se hospodářství Číny (mimochodem, pořád jednotné!) rozvíjí. Na rozdíl od např. daleko "pluralističtějšího" hospodářství bývalého SSSR. A tak jsme dnes též svědky počátku ambiciózního programu čínských kosmických cest. Zatímco v sedmdesátých letech dvacátého století Američané moudře usoudili, že před dalším vyhazováním peněz za meziplanetární lety, které nemají praktický význam, je třeba dát přednost jistotě využití zemské orbity, chystá se v Číně po začátek pilotovaný let k Měsíci. Zbývající Saturny V. byly dávno spotřebovány a jejich montážní haly demontovány.
Raketoplány jsou schopny oblétat rodnou planetu a navíc již zoufale zastaraly. V Americe (a v Evropě) se začíná o kosmu opět po čase mluvit. Tak, jako se v Číně v polovině patnáctého století začalo mluvit o možném obnovení námořních cest. Bylo ovšem jasné, že námořní lodě Čínu neubrání před mongolskými nájezdy a že je racionálnější omezené finance věnovat na obnovu Velké zdi. Ostatně, i my dnes sbíráme zkušenosti s nepřítelem, chudším a méně technologicky rozvinutým než my, krutým k nám i k sobě až k sebeobětování. A před ním nás cesty do kosmu neubrání, že……Kromě toho, my ani nevíme kde a zda vůbec nějaký bonus je. Ale to nevěděl ani Kolumbus. Dokonce ani poté, co ho objevil.

Konec
Předešlé díly:
Proč jsme tak bohatí a neumíme čínsky? (1.)
Proč jsme tak bohatí a neumíme čínsky? (2.)
Proč jsme tak bohatí a neumíme čínsky? (3.)
Proč jsme tak bohatí a neumíme čínsky? (4.)

Prameny:
1) Vladimír Just: Slovník floskulí. Vydala Academia, Praha 2003, str.195-196.
2) Tamtéž, str.198.
3) Immanuel Wallerstein: Eurocentrismus a jeho avataři: dilemata společenských věd. I.W. je spoluzakladatel Fernand Braudel Center, předseda Gulbenkianovy komise pro rekonstrukci společenských věd a emeritní předseda International Sociological Association. >www.glosy.info/index.php?show=2
4) David S. Landes: Bohatství a bída národů. Vydalo BB/art s.r.o., Praha 2004, str.49.
5) Paul Kennedy: Vzestup a pád velmocí. Vydalo nakladatelství Lidové noviny, Praha 1996, str. 21
6) Tamtéž, str. 22.
7) David S. Landes: Bohatství a bída národů. Vydalo BB/art s.r.o., Praha 2004, str.53.
8) Tamtéž, str. 54.
9) Pro starověk i středověk bylo charakteristické v mezinárodních obchodních vztazích Západ -Východ jedno schéma. Ze Západu převažoval na Východ tok peněz, opačným směrem zboží. Kromě Byzance neměla Evropa za tolik žádané luxusní zboží téměř co nabídnout. Vladimír Liščák: Čína. Dobrodružství hedvábné cesty. Set Out, Praha 2000, str.148.
10) David S. Landes: Bohatství a bída národů. Vydalo BB/art s.r.o., Praha 2004, str.56
11) Jared Diamond: Osudy lidských společností. Vydal Columbus, spol. s r.o., Praha 2000, str.445.
12) Tamtéž, str. 449.
13) Tamtéž, str. 444
14) Vladimír Liščák: Čína. Dobrodružství hedvábné cesty. Set Out, Praha 2000, str.157.
15) Dle Vladimír Liščák: Čína. Dobrodružství hedvábné cesty. Set Out, Praha 2000, str.158 - 162.
16) John F. Fairbank: Dějiny Číny. Vydalo nakladatelství Lidové noviny, Praha 1998, str. 161.
17) Vladimír Liščák: Čína. Dobrodružství hedvábné cesty. Set Out, Praha 2000, str.162-163.
18) Daniel J. Boorstin: Člověk objevitel. Vydal Prostor, Praha 1997, str.245.
19) Podle rozdílných údajů Čeng Che zemřel buď na zpáteční cestě při zastávce v indickém Kalikatu roku 1433 nebo krátce po návratu do Číny. Vladimír Liščák: Čína. Dobrodružství hedvábné cesty. Set Out, Praha 2000, str.162
20) Daniel J. Boorstin: Člověk objevitel. Vydal Prostor, Praha 1997, str.246..
21) Tamtéž, str.247.
22) John F. Fairbank: Dějiny Číny. Vydalo nakladatelství Lidové noviny, Praha 1998, str. 163 -164.
23) David S. Landes: Bohatství a bída národů. Vydalo BB/art s.r.o., Praha 2004, str.56
24) Jared Diamond: Osudy lidských společností. Vydal Columbus, spol. s r.o., Praha 2000, str.445.
25) Tamtéž, str. 446.
26) Paul Kennedy: Vzestup a pád velmocí. Vydalo nakladatelství Lidové noviny, Praha 1996, str. 26-27
27) Robert Wright: Víc než nic. Vydalo nakladatelství Lidové noviny, Praha 2002, str. 159 -160.
28) Tamtéž, str. 184.
29) Daniel J. Boorstin: Člověk objevitel. Vydal Prostor, Praha 1997, str.240-241.
30) Robert Wright: Víc než nic..Vydalo nakladatelství Lidové noviny, Praha 2002, str. 183.
31) Jan Klíma: Dějiny Portugalska. Vydalo nakladatelství Lidové noviny, Praha 1996, str. 49.
32) Daniel J. Boorstin: Člověk objevitel. Vydal Prostor, Praha 1997, str.203.
33) Tamtéž, str. 204-205.
34) Jan Klíma: Dějiny Portugalska. Vydalo nakladatelství Lidové noviny, Praha 1996, str. 57.
35) David S. Landes: Bohatství a bída národů. Vydalo BB/art s.r.o., Praha 2004, str.103
36) Daniel J. Boorstin: Člověk objevitel. Vydal Prostor, Praha 1997, str.220.
37) Vladimír Hynek a Petr Klučina: Válečné lodě 1. Vydalo Naše vojsko, Praha 1985, str.88.
38) Tamtéž, str. 89.
39) Daniel J. Boorstin: Člověk objevitel. Vydal Prostor, Praha 1997, str.221-222.
40) Jared Diamond: Osudy lidských společností. Vydal Columbus, spol. s r.o., Praha 2000, str.441-442.

Mirek1


BYTY CZ
Chůva, Hlídání dítěte v Praze

BYTY CZ
Jihočeský kraj, Karlovarský kraj, Královéhradecký kraj, Liberecký kraj, Pardubický kraj
nabízený plat: 30 000 - 45 000 Kč

Diskuse


Martin
13:29
30.12.2005

V. Hoffman
13:12
28.12.2005

JK
10:42
28.12.2005

R
10:23
28.12.2005

počet příspěvků: 5, poslední 30.12.2005 01:29









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.