Ve věku moderny platí: Absolutní rovnost všech jedinců před zákonem. To je koncept moderny - má své nedostatky, to dávno víme - ale od Velké francouzské revoluce se prosazoval jako vzor hodný následování. Ve středověku byla rovnost před Božím zákonem - zde je třeba hledat zárodky demokracie, ale vlastní vznik moderny je spjat s ideou všeobecné rovnosti před pozemským soudem. S tím není potřeba polemizovat - na tom se můžeme sejít i tehdy, když se mají cesty hned v následujícím kroku rozejít.

Demokratické státy se snaží o tuto cestu. Nic není důležitější, než bránit svobodu člověka a tato svoboda čerpá svůj nepodmíněný základ v axiomu o rovnosti lidí před zákonem. Nic se tím nechce říct o sociálních rozdílech, ty existují a budou existovat, ale zákon o rovnosti vychází z přirozeného předpokladu, že v tom nejdůležitějším jsme si všichni rovni. Ve středověku platilo: Před Bohem jsme si rovni. A v moderně platí: Jsme si rovni před zákonem. Tedy prakticky samozřejmě ne vždy - ale je to cíl, který by bylo neradno popírat.

Poslední aktivita TOP 09 jde ovšem za základní princip moderny, a protože se nevrací ke středověku a moderní představy o svobodě značně překračuje, lze ji označit za postmoderní jev. Ukazuje bez příkras a přímočaře, že brutální státní moc nemá v nejmenším na starosti svobodu jednotlivce, ale prosazení své vůle. Vytváří nerovné předpoklady k vedení dialogu, který již není nenásilný, ale plný hrozeb a nátlaku, nejenom vůči tomu, kdo se "provinil", ale proti celému národu, protože jak se zdá - za nepohodlného úředníka by měli pykat všichni. Že nakonec došlo k urovnání situace nalezením provizoria, které víc než zájem o spravedlivý soud, je vedeno snahou o nalezení kompromisu, je jen dalším důkazem postmoderní ideologie TOP 09. Ta akcent na konzervativní hodnoty použila jako formu vhodných nástrojů k prosazení svých mocenských cílů, a který (ten akcent) ve vhodných chvílích odhazuje, jako "poctivý člověk svoji čepici".

Ideologie TOP 09 se ještě nijak neprofilovala, je to strana, která žije z krátkodobých utilitaristických cílů. Ale kauza Bátora ukázala, že začíná hledat své ideové zajištění, které spočívá na základě celé řady rozporných postupů, nevyhýbá se nátlaku, a teprve praxe nám ukazuje, že žádnou teoretickou bázi nemá, že se vyvíjí zcela účelově a pragmaticky tak, tak je se to hodí k udržení a prosazení mocenských pozic.