4.5.2024 | Svátek má Květoslav


GLOSA: Homunkulus

3.11.2017

Jak získat jistotu, že za chlíváka nebudete

Od začátku skandálu filmového producenta Weinsteina ještě neuplynuly ani tři týdny. Sám Weinstein už má „po ftákách“ jako filmař, manžel i sexuální predátor. Zmizela totiž moc, jíž si obstarával kořist. Ale tím šířeji problém bobtná. Už ne jako problém jednoho prasáka, ba ani jako problém obecně lidský (zneužití moci), ale jako problém soužití druhu Homo sapiens. Je to vůbec dvoupohlavní druh? Při pohledu na to, co se říká a píše, jeden váhá.

Do debaty vstupují výrazy jako mužský problém. Rozuměj problém mužů jako celku, ne chlíváků. Německý esejista Jan Fleischhauer namítá: „Jsou-li ale všichni muži prasata, může se každé jednotlivé prase vymlouvat na to, že tak jednají všichni.“ Jako by se ztrácela individuální vina a svoboda volby i odpovědnosti. Pak se vnucuje argument: Nepokoušejme se bagatelizovat konkrétní oběti, ale má se ten průšvih z polosvěta Hollywoodu přenášet na veškeré mužstvo a ženstvo?

List Berliner Kurier přinesl článek (psaný ženou) a palcový titulek: Co smí muž. Jenže pro pokrokáře je to zúžení problému na svobody muže. Feministka Margaret Stokowská píše: „Dovoleno je vše, co neobsahuje výraz ‚jako žena‘. Ty komplimenty, jaké prokazujete i mužům.“ Ve světě, kde komplementární vztah mužů a žen nahrazují sociální role v jádru stejných homunkulů, je to jasné. Kdo nechce být terčem stížností „Me too“, ať se chová vůči ženě jako vůči muži. Jako člověk vůči člověku. Homunkulus vůči homunkulu. Pěkně to ukazují mužské i ženské kláštery či muslimky zahalené do neutrální podoby (kvůli nediskriminaci by se ale měli zahalovat i muži). Takový svět dá jistotu, že terčem nebudete.

LN, 1.11.2017