Jedno z pravidel přežití v mediální džungli velí ustoupit, objeví-li se na scéně postmodernismus. Není-li ovšem recenzent zároveň erudovaným filozofem, uměleckým kritikem a nezná osobně autora, který ho zasvětil do všech tajů svého díla. Na druhou stranu, dokud je tu šance, že někteří ze čtenářů Sardenu neměli dosud čest s filmem Jima Jarmusche Mrtvý muž, byl by hřích na něj neupozornit. Pokusím-li se tak dále představit toto dílo v co nejkomplexnější podobě, je jisté, že vnímavý divák nalezne mnoho dalších vrstev, o kterých se recenze nezmíní. Proto začnu závěrem: Na Mrtvého muže se rozhodně podívejte!

Je to western? Vizuálně snad ano. S hlavním hrdinou se ocitneme ve vlaku projíždějícím skalnatou pustinou, kolem vypálených indiánských sídlišť a stád bizonů. Na konci trati se nachází městečko s jednou ulicí, jedním saloonem a jednou továrnou na zpracování kovů. A později se setkáme s indiány a zákeřnými pistolníky. Jenže western je žánr a jako takový je svázán žánrovými klišé. A ta staví Jarmusch na hlavu od prvního okamžiku. Zařadit ale proto film jako antiwestern by bylo příliš jednoduché, protože se nikdy neuchyluje do opozice. Naopak, proplouvá žánrovými omezeními jako štika, nenechává se nachytat a rozšiřuje hranice.

Jednoznačně silnou roli hraje ve filmu groteskno. Místy děj přechází až ke gagům známým ze starých grotesek. Ale na to, aby sklouzával ke komedii, nese příliš mnoho filozofie a pokládá příliš závažné otázky. Navíc je humor Mrtvého muže temný, krvavý a nemilosrdný.

Rozhodně je to film existenciální. Franz Kafka je místy téměř citován, atmosféra je od začátku mrazivá, a že není úniku, ať už je to cokoli, co se proti člověku spiklo, je jasné na každém kroku. Cesta hlavního hrdiny je cestou za smrtí. Cestou tím zvláštnější, že je vlastně mrtvý už od počátku – kafkovský úředníček, krčící se za svou brašnou a vyděšeným pohledem sledující cizí svět, do kterého přibyl.

Mnoha svými aspekty se dá film zařadit pod romantismus. Samo jméno hlavního hrdiny – William Blake – patří původně anglickému jezernímu básníkovi, jednomu z velikánů romantismu. A čas, rozjímání nad okamžikem a věčností, tvoří (možná) páteř filmu. Blakeova poezie je na několika místech filmu citována přímo, především přemoudřelým indiánem (zrovna jedna z ukázek parodie žánrového klišé) Nikým (Nobody), či nepřímo, například jménem prodavačky květin Thel (William Blake: The Book of Thel).

A možná je film snem, alegorií na Dantovu Božskou komedii (s Nikým jako Billovým průvodcem), anebo indiánskou bajkou: O muži s cejchem smrti, jdoucím odnikud nikam a mizícím za velkým mořem…

"Some are born to sweet delight, Some are born to endless night" (W. Blake: Auguries of Innocence)

Tyto verše několikrát cituje indián Nikdo a po něm i Bill Blake. On sám je zrozen k „věčné noci,“ i když by si to určitě nepřipouštěl, minimálně v první části filmu, kdy je nesmělým anglickým úředníčkem, vrženým do nehostinného prostředí Divokého západu. A přesto z filmu vyplývá, že je to zrovna tato část jeho života, která je věčnou nocí, a i když jsou celé dvě hodiny příběhu jeho cestou za smrtí, právě na této cestě začíná poprvé opravdu žít, zbavuje se okovů společnosti a staví se na vlastní nohy.

Děj Mrtvého muže je velmi jednoduchý. Až tak, že by se sám o sobě vešel zhruba do deseti minut. Ve filmu ale ustupuje výše načrtnutým skutečnostem a filmovým prostředkům, o kterých se zmíním dále. Krátce tedy: William Blake, účetní, prodá po smrti rodičů všechen majetek a odjede do Ameriky za prací. Tu ale nedostane, protože přijel pozdě a jeho místo obsadil někdo jiný. Zoufalství utápí v baru, pomůže dívce v nesnázích, ta se s ním vyspí, Bill zastřelí jejího náhle se zjevivšího milence a prchne do noci, načež je na něj uspořádán hon. Billa objeví indián Nikdo, pozná, že jeho cesta vede k smrti, a stane se mu na ní průvodcem. Druhé housle hraje trojice zabijáků, vyslaná za Billem, kterou tvoří naprosto svébytné charaktery, vyhnané až do krajnosti. Na své cestě opravdu téměř odnikud nikam se Bill a Nikdo setkávají s výjevy tak absurdními, že je nelze popisovat, lze je jen vidět…

Kdyby měl potud divák pocit, že je to moc jednoduché, režisér se rozhodl mu vnímání filmu ještě ztížit použitím čistě filmových prostředků. Je jen málo snímků, které by tak okatě upozorňovaly samy na sebe, to je zřejmé už v úvodu, kde Jarmusch stříhá mezi detaily Williamovy tváře a kol lokomotivy, což je velmi nezvyklé a dalo by se říci až pro diváka nepříjemné. Kamera a střih jsou ve filmu velmi svébytnými subjekty, zdatně sekundují hercům a nenechají nás ani na chvíli zapomenout, že sledujeme filmové dílo. Divák se tak nemůže zcela ponořit do děje a o to víc je nucen přemítat nad otázkami, které snímek pokládá.

Co se svébytnosti týče, nezůstává pozadu ani hudba. Rozhodně se nedočkáte typických westernových rozmáchlých smyčců, celým filmem se line jednoduchá kytarová melodie, která ale rozhodně nepostrádá sílu. Je surová, nepodbízivá a snad až provokující. Samotné její užití je poměrně svérázné – režisér nás jí v podstatě upozorňuje na změnu záběru, když hudba nastupuje chvíli před ní, provází ji a opět utichá. Jen nejvypjatější scény jsou hudebně podbarvené celé.

Zbývá zmínit to, že je film černobílý, samozřejmě nikoli prvoplánově. Po pár záběrech musí člověk uznat, že v barvě by atmosféru díla vystihnout prostě nešlo.

Mrtvý muž je náročným filmem pro náročného diváka. Je-li schopen nabídnout něco lidem, hledajícím zábavu a relaxaci, pak snad tvář Johnnyho Deppa, který hraje Williama Blakea a jako obvykle exceluje.

Hodnocení: 90 %.

Dead Man (Mrtvý muž)
western/drama
režie: Jim Jarmusch
hrají: Johnny Depp, Gary Farmer, Crispin Glover, Lance Henriksen, Michael Wincott, Eugene Byrd, John Hurt, Robert Mitchum, Iggy Pop, Gabriel Byrne, Jared Harris, Mili Avital