19.3.2024 | Svátek má Josef


EVROPA: "Bububu, Rusko," říká EU

30.6.2014

To se Putin jistě třese strachy. Myslím, že demokracie tu dostává na frak, protože nějakým strašením na totalitní metody Kremlu nestačí. Původně jsem si myslel, že Putinovi jde o průmyslové oblasti na východě Ukrajiny, které produkují 20 % ukrajinského HDP. Vyzkoušel si Krym, který je cestou k Černému moři. Ten anšlus svět jen komentoval, Obama se vykecal a EU opět ukázala, co je to vlastně za uskupení. Orgány EU slouží jen jako alibi pro různá opatření a nařízení v jednotlivých zemích. Přiznávám, že jsem vkládal do EU moc důvěry, ale když vidím, kdo je u nás zvolen do jejích orgánů, jinde to jistě není lepší, pak chápu, kolik zhovadilostí jsou schopni vyprodukovat. Samozřejmě kromě bububu na Putina.

V této době můžeme sledovat ve světě zajímavé tendence snah osamostatnit se, ať třeba ve Španělsku nebo Kurdové využívající boje v Iráku, ale jinde bojují o samostatnost, sebeurčení nebo o cokoliv, jen když se odtrhnou. Ukrajina byla kdysi součástí velkého celku. Ten se po pádu železné opony rozpadl a nyní ho Putin hodlá resuscitovat. Tak z Ukrajiny odlupuje, po "čisté" akci s Krymem, další kousek, tentokrát systémem gerilové války. Jak to dopadne, netuším, ale připomenu něco z našich dějin.

My budeme na podzim oslavovat vznik samostatného státu, tedy odtržení od Rakousko-Uherska. Tehdy jsme vydrželi dvacet let a byli jsme zranitelní. Mám na mysli Mnichovskou dohodu a následně Protektorát Čechy a Morava. Slováci využili možnosti smýt potupu, za kterou považovali vtělení do státu, kterému se říkalo Československo. Druhé potupy se Slovákům dostalo poválečným pardonem a opětným vrácením do stavu před Mnichovem. Dokonce se Slovákům nepřipomínalo, že bojovali po boku s nacistickým Německem, což "zachránili" Slovenským národním povstáním, které si vyžrali až do konce, protože se na ně Stalin vykašlal.

To vše je pryč a podle stranické příslušnosti se minulé události dnes hodnotí a prezentují lidu obecnému.

Jsem u další etapy vztahů Slováčisek a Čehúnov. Tedy poměrně klidné rozdělení Československa na Česko a Slovensko. Vidím to tak, že bylo prospěšné pro obě strany.

Neděje se to vždy kultivovaně a zdůvodnění bývají rozličná, tak v různých částech na celé Zemi řinčí zbraně, a přitom je zbytečné bránit rozdělování. Je to vždy poznamenáno osobními ambicemi lidových vůdců.

Zbraně a sílu používají hlavně ti, kteří jsou na nižším vývojovém stupni primátů, proto s nimi není možná žádná domluva. Dokonce na ně ani neplatí bububu EU. Zde se těžko argumentuje, protože prostý lid má rád, když ho někdo vede. Je neschopný starat se sám o svůj osud, starat se sám o sebe. Komunisti slíbili sociální jistoty a dnešní vůdci, nejen u nás, si užívají své moci, protože tradiční demokracie si s danou situací nevědí rady. Kdo totiž nezažil pár let v jakékoliv totalitě, neví, oč těm vůdcům vlastně jde.

Slibují a lidé je volí, ale lid zas tak blbý není a někdy chce, aby se sliby plnily. Pak jsou tu opět demonstrace a to už se rodí noví vůdci, kteří ten stejný lid opět použijí k budování své moci, a tak to jde dokola. Snad se někdy propracujeme k vizi Jiřího z Poděbrad a nad planetou nastane mír. Prý to však nastane, až zůstanou na Zemi jen dva vůdci a jeden druhého vyloučí ze strany. Nebo se dohodnou jako Roosevelt se Stalinem, kdo bude mít východ a kdo západ.

Pro ty ambiciosní je tu ještě Sever a Jih.

Převzato z Rottpanorama.cz se souhlasem autora