21.8.2017 | Svátek má Johana


EKONOMIKA: Nechme to české lithium pod zemí

25.7.2017

Naše společnost má jednu problematickou vlastnost, upřednostnit přítomnost před budoucností, a tak většinou už dnes zkonzumujeme něco, co by zítra mohlo přinést výrazně vyšší užitek. Přesně podle hesla „lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše“. Nejsme v tom samozřejmě sami, ale to není omluva. Jaký užitek například dnes máme z ohromných kvant v minulosti vytěženého stříbra, olova, cínu, uhlí a mnoha dalších surovin, kterými naše země oplývala? Vytěžili jsme zhruba polovinu českých zásob uranu, přesto palivo do jaderných elektráren dovážíme.

Teď to vypadá, že dalším adeptem na vyplundrování jsou česká ložiska lithia. V minulosti byly lithné slídy masivně se vyskytující v Krušných horách přehlíženy, v případě těžby jiných kovů dokonce deponovány na odpadní haldy. Dnes, po výrazném růstu ceny uhličitanu lithného v závislosti na rostoucí produkci baterií související s obnovitelnými zdroji, se vážně uvažuje o jejich dotěžení. Byl proveden geologický průzkum a zjistilo se, že se u nás vyskytují asi tři procenta světových zásob, politici vzali kalkulačku a zjistili, že prodejem tohoto množství bychom mohli získat až stovky miliard korun, a teď hurá, pojďme rozporcovat medvěda, který ještě běhá po lese. Na cestě mezi ověřením těžitelných zásob lithia a ziskem ve státní kase však leží řada překážek.

Prvním problémem může být, že cena, za kterou můžeme vytěžené lithium prodat, není čistým ziskem. Nevýhoda našich lithných ložisek je ta, že se většina bude muset hlubinně těžit, koncentrace kovu v rudě je nízká, a velkou část potenciálního zisku tak spolknou náklady na těžbu a extrakci. Druhým problémem je samotná těžba a druhotné náklady na její následné zahlazení, možné úniky a znečištění životního prostředí. Dalších problémů se jistě najde víc, mohou být eliminovány nebo vyváženy přínosy, uvažuje se například, že nebudeme pouhými vývozci suroviny, tedy uhličitanu lithného, ale například producenti lithiových baterií, a tak bychom mohli získat více peněz i know-how v pokročilých technologiích. To vše je asi zřejmé a uvádím to zde jen pro úplnost.

V tomto článku jsem se chtěl věnovat dalším, mnohem více opomíjeným faktům. Využití lithia v bateriích je pouze jedním ze způsobů, jak tento kov zhodnotit v souvislosti s energetikou. Málokdy se však ve spojení s naší možnou těžbou uvádí, že v přírodním izotopu lithia je minoritně zastoupený nuklid 6Li, který slouží k přípravě tritia 3H. Pokud odhlédneme od možnosti využít ho pro výrobu termojaderné pumy, má tritium využití v jaderné fyzice a je potenciálním palivem pro termonukleární reaktory. Kdyby se v budoucnu jaderná fúze stala významným zdrojem energie, naše zásoby lithia (6Li je tam zastoupeno asi 7,6 %) by znamenaly v podstatě nevyčerpatelný zdroj energie. I kdyby se nakonec tato cesta získávání energie neprosadila, tritium je pořád významný radionuklid a má své využití pro řadu vědeckých i technických aplikací. Bylo by tak vhodné minimálně 6Li separovat před tím, než se z něj baterie vyrobí. Krom 6Li se v rudě nacházejí i další kovy, pokud si pamatuji z tisku, jedná se o rubidium, cesium a možná i další vzácné prvky. Je zřejmé, že by bylo více než záhodno náš zdroj plně využít a vytěžit z něj maximum toho, co lze. V nedávné minulosti jsme v rámci těžby hnědého uhlí přišli o řadu menších ložisek písků, štěrků, cihlářské hlíny; jiný potenciální zdroj, dnes odpad - elektrárenské popílky - se vyvážel a vyváží na skládky, přestože obsahuje cenné a využitelné prvky jako například germanium nebo někdy i uran.

Dle mého názoru je současná vize ve stylu „našli jsme velké zásoby lithia, tak je vytěžme a vydělejme na tom hromadu peněz, abychom je mohli projíst“ velkou chybou. Kromě výše uvedeného potenciálu lithia v termojaderné energetice se jistě v budoucnu najdou i další uplatnění, užitečnější, než je pouhá výroba baterií pro uskladnění energie produkované obnovitelnými zdroji. Pro toto uskladnění se naopak bude muset vynalézt nějaká pokročilejší technologie, baterie včetně těch lithiových jsou nákladné, neskladné, těžké a ve srovnání s celkovou lidskou produkcí a spotřebou energie mají naprosto nedostatečnou kapacitu.

To, jestli se termojaderná fúze stane hlavním energetickým zdrojem lidstva někdy v daleké budoucnosti, je samozřejmě otázka, stejně jako je nejisté, že se jím stanou už napořád obnovitelné zdroje (i když pro bližší budoucnost s tak masivní politickou podporou asi ano). Tento článek však má za cíl upozornit na to, že s přírodními zdroji bychom měli velmi šetřit a využívat je co nejlépe a pokud toho nejsme schopni, nechat je být. Ideální by bylo suroviny nakupovat v zahraničí, dokud to jde a dokud jsou ostatní země dost neprozíravé a prodávají je. Těmto dovezeným surovinám bychom pak měli dát vysokou přidanou hodnotu a prodávat hotové výrobky. Pokud bychom měli průmysl v Podkrušnohoří založit na pokročilé technologii výroby lithiových baterií, jak velký rozdíl je v tom, když lithium budeme dovážet z Chile, kde ho shrabávají takřka zadarmo na povrchu solných plání ve formě samotného uhličitanu, a tím, když lithium budeme s vysokými náklady na těžbu a s výrazným zatížením životního prostředí těžit zde? Samotná těžba dle mého názoru takovým finančním přínosem nebude. Je jen jakýmsi „startérem“ toho, že někdo vůbec uvažuje o tom v té oblasti s pokročilou výrobou baterií začít. No a co kdyby tím „startérem“ bylo třeba jen zpracování té deponie? Materiál je již vytěžený na hromadě, lithium se z něj začne extrahovat, vyvine se navazující průmysl a po odtěžení staré haldy se uhličitan lithný začne nakupovat v zahraničí. Likvidací deponie se odstraní ekologická zátěž a navíc z celkového množství českého lithia je to jen malá část, zbytek nám zůstane pod zemí pro budoucnost. Win-win strategy. Proč alespoň jednou nezauvažujeme v širších souvislostech? Musíme skutečně vyrabovat vše, co najdeme? Nemůžeme si vzácné zdroje nechat do budoucnosti, na horší časy, a dnes svůj výdělek založit hlavně na vlastní invenci a píli?

Z obchodního hlediska mi pak na mysl přichází ještě jedna věc: pokud by se výroba baterií nevyplatila z dovezené rudy, dle mého názoru se nevyplatí ani z místně vytěžené rudy, jen zisk z těžby bude krýt ztrátu té výroby. Takže případná výroba lithiových baterií by měla buď být samonosná, anebo se vůbec nevyplatí. Provázání těžby lithia s výrobou baterií mi přijde pouze jako lákadlo, aby celý projekt vyzněl lépe, smysluplněji. Skutečnost však může být opačná.

Autor je vědecký pracovník a vysokoškolský pedagog

Milan Urban


Vyfoťte, vystavte, prodejte
Vyfoťte, vystavte, prodejte

Prodávejte jednoduše přes mobilní aplikaci Bazar eMimino.cz.

Diskuse


J. Šejnoha
22:59
26.7.2017

P. Skřivan
22:54
25.7.2017

M. Prokop
23:46
25.7.2017

M. Pivoda
21:23
25.7.2017

J. Jurax
0:24
26.7.2017

A. Trick
17:20
25.7.2017

P. Skřivan
22:52
25.7.2017

M. Prokop
23:47
25.7.2017

D. Nováků
17:08
25.7.2017

P. Dvořák
17:41
25.7.2017

D. Nováků
23:23
25.7.2017

T. Hraj
22:09
26.7.2017

L. Severa
14:44
25.7.2017

M. Valenta
13:18
25.7.2017

P. Zinga
12:41
25.7.2017

R. Szewczyk
hm
10:39
25.7.2017

P. Götze
RE
10:17
25.7.2017

J. Lepka
10:03
25.7.2017

M. Prokop
8:40
25.7.2017

A. Hrbek
9:57
25.7.2017

M. Prokop
10:23
25.7.2017

R. Langer
11:45
25.7.2017

J. Lukavsky
Li?
8:00
25.7.2017

A. Hrbek
10:00
25.7.2017

J. Lepka
10:06
25.7.2017

R. Langer
11:46
25.7.2017

D. Šimáček
2:05
25.7.2017

J. Lukavsky
8:27
25.7.2017

J. Lukavsky
8:28
25.7.2017

V. Výmola
9:29
25.7.2017

R. Langer
11:50
25.7.2017

J. Jurax
1:46
25.7.2017

A. Hrbek
0:32
25.7.2017

M. Prokop
8:41
25.7.2017

počet příspěvků: 38, poslední 26.7.2017 10:59









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.