1.10.2016 | Svátek má Igor






EKONOMIKA: Fed slaví sto let

14.6.2013

Vhodný dárek pro Federálního rezervní systém? Rána z milosti!

Tento rok oslaví americká centrální banka plných sto let od svého vzniku. Jedná se spíš o příležitost k oslavě, nebo raději k úvahám o změně uspořádání moderního finančního systému, na jehož vrcholu právě Federální rezervní systém stojí?

Narodil jsem se za neobyčejných okolností

Vznik Federálního rezervního systému (Fed) je spojen s řadou pozoruhodných okolností. Zákon Federal Reserve Act, který dne 23. prosince 1913 prezident Wilson podepsal, vznikl pár let předtím na tajné konferenci na ostrově Jekyll, které se účastnila hrstka vysokých politiků a vlivných bankéřů. Jejich záměrem bylo vytvořit si pojistku proti bankrotu – "věřitele poslední instance". Úspěch jim zajistila několikaletá veřejná kampaň, silný lobbing u zákonodárců a jeden z nejrychlejších legislativních procesů v americké historii. Zákon prošel Sněmovnou reprezentantů 18. září, Senát ho připomínkoval 18. prosince – a to ve více než čtyřiceti bodech. Jak bylo v té době dlouholetým zvykem, další zasedání Senátu už před Vánoci nemělo proběhnout. Nic netušící kritici zákona odjeli za svými rodinami – a pak se v novinách dočetli, že za jejich zády byl dne 22. prosince "opravený" zákon schválen a den na to podepsán prezidentem. Ve Washingtonu před Vánoci zkrátka zůstali jen "ti správní"...

Nechme však konspirační teorie konspirátorům a pojďme se podívat na tvrdá data. Výsledky práce Federálního rezervního systému jsou dobře měřitelné, jelikož má poměrně jasně definovaný mandát.

Mezi dvě primární odpovědnosti Fedu patří:

  • Péče o stabilitu cenové hladiny
  • Snaha o dosažení plné zaměstnanosti

Kam se poděly sladkosti za cent?

Jak si Fed během uplynulých sta let v těchto oblastech vedl? Díky kvalitním statistikám, které si vede sama instituce, můžeme snadno zobrazit plnění prvního bodu v přehledném grafu:

Zdroj: Bureau of Labor Statistics

Jak vidíme, domovina Fedu zrovna cenovou stabilitou neoplývá. Od roku 1913 (index o hodnotě 100) vzrostla dolarová cena jídla téměř čtyřiadvacetkrát. Zajisté jste již někdy viděli populární plakáty s Coca-colou za pět centů, sladkostmi za jeden cent... Tyto roztomile naivní obrázky jsou dokladem toho, že dolar v rukách centrálních bankéřů zdravím nezáří. Termín "stabilita cenové hladiny" můžete vykládat jakkkoli, uvedeným grafem byste jej však obhajovali jen stěží.

Problémem není skutečnost, že se zdražují potraviny, ale že během uplynulých sta let masivně klesla hodnota samotného dolaru, a to až o 99 procent z hodnoty roku 1913. Do vzniku Fedu byl americký dolar definován jako dvacetina unce zlata – dnes má dolar "cenu" 1/1400 unce zlata. Zatímco tak za uplynulých sto let vzrostla dolarová cena ropy z jednoho dolaru v roce 1913 na sto dolarů v roce 2013, "zlatá" cena ropy se zvýšila z 1,56 g na 2,22 g. V dolarech tak za ropu zaplatíme stokrát více, zatímco ve zlatě ani ne dvakrát. [Přibližné údaje k 13. 5. 2013, pozn. autora.]

Věřte jen takové statistice, kterou vám sami zfalšujeme

Dobrá, s prvním mandátem americké centrální banky to není příliš žhavé. Zajisté je však tato nepříjemnost vykoupena skvělým plněním mandátu druhého – zajištěním plné zaměstnanosti... Inu, podle toho, jak se na věc podíváme. Dle oficiální metodiky amerického Bureau of Labor Statistics (BLS) je aktuální nezaměstnanost na čtyřletém minimu, tedy 7,5 procenta. Oficiální statistika je ovšem "cinknutá" ve prospěch lépe vypadajících výsledků – od roku 1994 nejsou do výpočtu zahrnováni lidé, kteří neúspěšně hledají práci déle než 52 týdnů. Nevládní statistický server Shadowstats.com, který k výpočtu nezaměstnanosti užívá starou metodiku, tak dává poněkud jiný obrázek:

Zdroj: Shadowstats

Započítáme-li tedy do míry nezaměstnanosti i masy dlouhodobě nezaměstnaných, zjistíme, že nezaměstnanost neklesá, nýbrž poměrně razantně stoupá, jelikož čím dál více lidí je delší dobu bez práce.

Fed se přitom posledních pár let velice činí – úrokové sazby jsou na bodu mrazu, kvantitativně uvolňuje o sto šet a každý měsíc centrální banka nakupuje nechvalně proslulé Mortgage Backed Securities a státní dluhopisy v hodnotě 85 miliard dolarů. Nejde ani tak o to, že by tyto techniky nefungovaly; naopak fungují velice dobře tak, jak mají – nafukují nominální hodnotu nemovitostí a akciových indexů, tedy dvou model amerického finančního průmyslu před rokem 2008. Zatímco tak na Wall Street dále probíhá party levných peněz, na pomyslné Main Street již dávno zhasla světla a bar zkrachoval.

A co příštích 100 let?

Ve světle těchto obecně známých faktů už dnes hájí Fed pouze nevzdělanci, naivové a bankéři. Instituce, která srazila americkou měnu a s ní i americkou ekonomiku na kolena, by si ke stoletým narozeninám zasloužila ránu z milosti.

Jaká však bude budoucnost finančního světa bez Federálního rezervního systému? Možností je nespočet. Pro inspiraci se můžeme podívat buďto do minulosti na bankovní systémy Kanady a Skotska, či do přítomnosti na fenomén Bitcoin či ekonomický koncept zvaný "free banking". Ale o tom třeba zase až příště...

Autor je zakladatel a místopředseda občanského sdružení Ludwig von Mises Institut

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce



Diskuse


R. Langer
9:01
14.6.2013

R. Langer
9:02
14.6.2013

K. Frauknecht
9:12
14.6.2013

R. Kříž
8:37
14.6.2013

počet příspěvků: 4, poslední 14.6.2013 09:12









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.