21.9.2018 | Svátek má Matouš


EKOLOGIE: Kůrovec

18.6.2018

Lýkožrout severský je nyní u nás zcela specifickým fenoménem. Aridnější a teplejší klima zprvu na Moravě a nyní i v Čechách mu umožnilo úspěšně zimovat v hrabance a rychle se množit v chřadnoucích smrčinách, tak podobných pozvolně odumírající přirozené tajze. Všude v Eurasii a kontinentálních klimatických podmínkách sice tento druh žije, ale škůdcem vlastně ani nikdy nebyl pro absentující moderní lesní hospodářství. V horských, humidních podmínkách, v Alpách, ve Skandinávii nebo v evropské části Ruska na Uralu je limitován vlhkými zimami.

Kalamitu u nás způsobily dva druhy kůrovců a to je jedna z příčin jejího rozsahu

Přemnožení kůrovců se stalo mediálně přetřásaným tématem a díky tomu se obrací pozornost veřejnosti a politiků na les, jeho zdravotní stav a vůbec na význam lesů. A opravdu je na čase lesům věnovat pozornost, aby to nedopadlo jako s kůrovci, s nimiž v době, kdy se ještě dalo ledacos zachránit, „bojovaly“ pouze „suverénní“ Lesy ČR, které nedbaly na doporučení a odborné rady a nyní pláčeme všichni nad výsledkem. Podobné je to s chřadnoucími lesy, jejichž zdravotní stav se stále zhoršuje a vyžaduje zásadnější řešení, které by spočívalo dokonce až ve změně způsobu hospodaření v lese. Také v tomto případě se řešením zabývají spíše zájmové organizace nadšenců z řad osvícených lesníků, zatímco ministerstvo zemědělství zůstává vůči těmto impulzům naprosto inertní a Lesy ČR s novým ředitelem…? Snad se probudí.

Vraťme se ale k nadpisu. Celou dobu jsme slyšeli, že lesy ohrožuje „kůrovec“, a Lesy ČR bojovaly dokonce v interních směrnicích opravdu jen s „kůrovcem“, čímž byl myšlen lýkožrout smrkový, tradiční druh známý z minulosti. Z těžko vysvětlitelných příčin ignorovaly poznatky, že počátkem 90. let se na našem území rozšířil a začal škodit další kůrovec, lýkožrout severský, a ten se na nově obsazeném území, zprvu Slezské nížiny a předhůří Beskyd a Jeseníků, stal zejména v mladších porostech brzy naprosto dominantním druhem. To se samozřejmě týká Ústředí Lesů ČR v Hradci Králové. Praktici v terénu vše viděli zblízka, těm nic nevyčítejme. Abychom rozuměli, co takové „dvojvládí“ pro naše lesy znamenalo, popišme si poněkud šířeji onen „nový“ druh.

Lýkožrout severský je euroasijský druh sibiřské tajgy

Rámcově se jeho chování utvářelo pod vlivem kontinentálního, velmi chladného počasí a je úzce spjato s cyklickým vývojem smrkové tajgy, kde žije na smrku sibiřském. Tajga je víceméně jednověký les, kde stromy dokonce i ve stavu zralosti nedosahují větších dimensí, ale díky hromadění pomalu se rozkládající hrabanky začnou trpět nedostatkem živin a pozvolna chřadnou. Zhoršení zdravotního stavu je startujícím faktorem pro přemnožení kůrovce, který je vybaven celou řadou strategií, aby způsobil uhynutí na velkých plochách. Obnažení půdy a její ohřátí znamená, že dřevo a hrabanka se mohou rozkládat, uvolní se živiny a může začít obnova lesa do dalšího cyklu. Svou úlohu zde lýkožrout severský splnil.

Hlavní oblastí rozšíření je sice popsaná tajga, ale tento kůrovec se dovedl přizpůsobit a žít také na smrku ztepilém, který se vyskytuje u nás. Spolu s ním se rozšířil na západ přes Bělorusko a Polsko až k nám do Slezské nížiny. Taková situace byla až do počátku 90. let, kdy jeho výskyt u nás a v okolí registrovali vlastně pouze sběratelé brouků a také renomovaní odborníci měli za to, že na našem smrku ztratil tento druh schopnost gradovat. Někteří naši odborníci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství žijí v tomto přesvědčení dodnes.

Jaké jsou rozdíly v chování obou druhů důležité pro vedení obrany

Lýkožrout smrkový je druh přirozeně žijící v evropských horách od Balkánu po Skandinávii a na východ až po Ural. Tady smrk vegetuje v humidních podmínkách, může být dlouhověký a dosáhnout úctyhodných rozměrů. Také zde se lýkožrout smrkový podílí na generační obměně, ale jeho startovací podmínkou jsou polomy, na nichž se přemnoží, ale nikdy nepůsobí tak velkoplošné hynutí. Přezimuje v místě, kde ho právě zima zastihne, pod kůrou nebo i v hrabance. Zjara se rojí, poletuje nad zemí a hledá primárně polomy nebo i náhle oslabené stromy, které by napadl, a proto se může úspěšně a tradičně odchytávat do lapáků (v předstihu skácené stromy). Oproti tomu lýkožrout severský dříví na zemi, kde je chladno, nenapadá, rojení odbývá v korunách stromů (kde se zavrtává) a při poryvech větru může lehce migrovat. Používání lapáků, pokud nejsou opatřeny feromonem (látka, pomocí níž hmyz komunikuje), je naprosto neúčinné.

Lýkožrout severský oproti tomu vždy přezimuje v hrabance, kde je chráněn před krutými mrazy, ale ta musí být relativně suchá. Mokrá hrabanka, kde by trpěl houbami, je pro něj limitující, a proto nemůže žít na horách nebo v oblastech s humidním klimatem. Napadá stromy s tenčí kůrou, proto je naprosto dominantní v mladších porostech, starší stromy napadá spíše v horní části. Na oteplení dovedou oba druhy reagovat výrazným urychlením vývoje a znásobením počtu generací za rok. Pozorování v terénu naznačila, že lýkožrout severský je schopen na zvýšení teplot reagovat pozitivněji.

Proč se lýkožrout severský tak masově rozšířil

Z lesnického hlediska se tomuto druhu nepřikládal v minulosti žádný význam, a jeho výskyt tudíž nikdo systematicky nesledoval. Je ale pravdou, že v roce 1968 byl nalezen nejen na Ostravsku, Vítkovsku, ale dokonce u Hranic na M., takže patrně již byl v této oblasti běžným druhem. S nástupem první suché epizody počátkem 90. let a nastartováním gradace kůrovců byl již jeho výskyt podrobně mapován, a tak se v roce 1994 konstatovalo, že je spolu s lýkožroutem smrkovým přemnožen na celém území Slezské nížiny a přilehlých pahorkatinách Beskyd a Jeseníků. Jeho výskyt však byl ještě ohraničen a sahal zřejmě pouze po Hranice n. M., ale ostrůvkovitě se již nacházel v okolí velkých pil, např. Ptení. V roce 2014 se díky rozsáhlému monitoringu konstatovalo, že se silně vyskytuje všude na Moravě, ale také ve východních a středních Čechách, ale nejen tady. Vskutku impozantní nástup.

Příčinu přemnožení hledejme primárně v oslabení smrčin suchem a vzniku tzv. chřadnutí lesa v důsledku působení komplexu stresů, ve smrčinách např. včetně souběžného působení václavky, která napadá kořeny stromů. Nezapomínejme, že lýkožrout severský se evolučně vyvinul jako „masový zabiják oslabeného lesa“ a my jsme mu poskytli skvělou nabídku v podobě rozsáhlých hospodářských smrkových lesů mimo přirozené horské oblasti. Platí ale, že další z příčin úspěšného nástupu tohoto druhu mohla být málo účinná, až neúspěšná obrana.

Pochybení při obraně proti „kůrovci“

Jak již bylo uvedeno, z naprosto nepochopitelných příčin přestaly LČR lýkožrouta severského zmiňovat a tvářily se, že neexistuje, protože, jak bylo kdesi řečeno, „v praxi by ho stejně nikdo nepoznal“. Vedly obranu pouze proti lýkožroutu smrkovému. Je pravdou, že metoda spočívající ve včasném odstranění napadených stromů platí na oba druhy stejně, ale při vyhledávání napadených stromů je v případě napadení lýkožroutem severským třeba hledat mnohem pečlivěji, protože koruny stromů jsou mnohdy zelené, ale kůrovci již končí vývoj. Tento druh se také nesoustřeďuje pouze na porostní stěny a okraje jako lýkožrout smrkový, ale napadá porost mozaikovitě, což vede nakonec k rychlému úhynu velkých ploch lesa.

Vědět, jaké druhy kůrovců v lese škodí, je pro vedení účinné obrany prostě potřebné, a proto je nepochopitelné, proč také Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti přestal tohoto škůdce na území státu monitorovat pomocí navnaděných lapačů a Lesy ČR takové informace nepostrádaly. Snad podle logiky, že když zavřeme oči a problém nevidíme, přestane existovat.

Aby toho nebylo málo, pak expert zmíněného ústavu v rozhovoru o kůrovcové kalamitě na stránkách LN tvrdil, že „na kůrovce severského nemáme žádný feromon do lapačů“, a proto ho nelze účinné hubit. Snad aby ospravedlnil ignorování tohoto druhu zmíněnými institucemi. Po dotazu ve firmě Fytofarm s.r.o., která feromony a další prostředky na ochranu lesa vyrábí a dodává, byli z této zprávy dost zděšení a prohlásili ji za naprosto nepravdivou. Uvedený feromon se vyrábí a dodává a není problém ho objednat. A tak to vypadá, že Lesy ČR ve velkém kladly lapáky, ale pokud je neopatřily feromony lýkožrouta severského, byly pro něj naprosto neúčinné, a když se automaticky nepoužívaly ani navnaděné lapače, pak se stav tohoto kůrovce nesnižoval, ale neustále a dlouhodobě narůstal. Teď už je toto hořekování k ničemu, ale v dobách, kdy se kalamita rozjížděla, mohla se alespoň zpomalovat, když už by se ji nepodařilo zastavit.

O negativní úloze málo flexibilně vedené obrany pomocí kácení napadených stromů, kterému musí předcházet zdlouhavé výběrové řízení, se už psalo a je to nepochybně další závažná příčina nastartování kalamity. Buď jak buď, nyní je třeba gradaci rychle tlumit a hlavně … začít měnit způsob hospodaření a vytvářet odolnější les.

Emeritní prof. Ústavu ochrany lesa a myslivosti, Lesnické a dřevařské fakulty, Mendelovy university v Brně



Diskuse


P. Papež
22:48
18.6.2018

K. Janyška
8:36
18.6.2018

P. Papež
22:52
18.6.2018

A. Alda
14:19
18.6.2018

P. Rada
14:51
18.6.2018

R. Tesařík
11:55
18.6.2018

R. Tesařík
11:56
18.6.2018

P. Papež
7:03
18.6.2018

P. Rada
8:06
18.6.2018

J. Lepka
9:54
18.6.2018

P. Rada
10:11
18.6.2018

M. Prokop
10:31
18.6.2018

R. Langer
12:00
18.6.2018

počet příspěvků: 42, poslední 20.6.2018 03:33









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.