Polský prezident kritizuje NATO, že vnímá východní Evropu spíš jako nárazníkové pásmo než jako plnoprávnou součást NATO. Jeho kritika je i není oprávněná.

Jako nárazníkové pásmo nebo pásmo dotyku nebo pásmo první linie – to už je věc terminologie, v historicky dohledné době jsme a budeme. Rusko, jak se zdá, se definitivně vzdalo konceptu integrace s demokratickým Západem. Důvody jsou ryze praktické, dá se říci ekonomické. Rusko je neproduktivní stát. Nastartovala se Čína, nastartovala se Indie, jen Rusko je nadále líné, marné a neproduktivní. Není schopno s nimi držet krok svou produktivitou, na světovém trhu neumí nabídnout nic jiného než přírodní produkty a zbraně, a proto se musí nadále, jako vždycky, to je jeho historická role, ocitnout v opozici a svoji státní ideu založit na ideologii ublíženosti, ohrožení, obklíčení a nepřátelství.

Zprávou dne se stal výstup z činnosti analytického týmu European Leadership Network, Ten dospěl k ohromujícímu zjištění, že se Rusko i Západ připravují na možný konflikt. Můj ty smutku a zármutku, to je ale objev! Na co jiného by se měly připravovat? Jakmile selhaly pokusy o začlenění, musela přijít konfrontace, není na tom nic, nad čím by bylo třeba se pozastavovat.

Do tohoto konceptu patří i definice pásma dotyku, a v něm nepochybně jsme. Postřeh prezidenta Dudy má tudíž dvě východiska, respektive dvě interpretace pojmu nárazníkové pásmo.

Podle jedné interpretace je nárazníkové pásmo to, co obětujeme agresorovi při prvním nátlaku, v duchu mnichovanské politiky ustupování agresorovi.

Podle druhé interpretace je nárazníkové pásmo oblast, ve které se odehraje první dějství eventuálního horkého střetnutí.

V podtextu Dudova varování je obava, že převládne první varianta. Bohužel, prezidenta Dudu k tomu vede historická zkušenost. V roce 1938 Západ obětoval Československo naprosto a když pak o rok později válka v Polsku vypukla, jeho bojové nasazení proti agresorovi bylo nulové. Dudovým obavám se tedy nelze divit.

Duda žádá základny. Ale je tu i jiný koncept.

Habsburská monarchie hrála v Evropě po staletí historickou úlohu hradby proti muslimskému Východu. Ono nárazníkové pásmo, především na Balkáně (jakkoli se bojovalo i pod Vlídní), bylo taky nárazníkové pásmo. Ale byla to i vojenská hranice. Tato oblast monarchie byla určena a podporována k boji. A to je, myslím, historický příklad hodný k přemýšlení a následování. To ovšem žádá aktivní přístup vlád této oblasti. Je třeba, abychom dali jasně najevo, Poláci stejně jako Slováci a my a Maďaři a také Bulhaři a Rumuni, že tu před první vlnou agrese stojíme jako záštita Západu, jehož jsme součástí.

Ne abychom fňukali, že nás nikdo nechce bránit.