P. Rajman 25.3.2019 5:52

Fobie z obnovitelných zdrojů

a upínání se k jádru je stejná blbost jako fobie ze vznětovyých motorů a upínání se k páře před stotřiceti lety. Tedy stejná svou mentální omezeností, ale zcela jiná svým obsahem. Lidstvo je právě o oněch stotřicet let dál.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Žůrek 25.3.2019 5:45

Despotické provádění "politické" práce je špatně!

Podle mne v tom spočívá celý brexit. Nespokojenost s Junkrem ale není nespokojenost s celou EU. Zaměňujeme pojmy a neměňme obsah či smysl (politické) práce.

Když se prostě provede ne-správně nějaké (i politické) rozhodnutí, tak se to má opravit. V tom je přece celý smysl lidské činnosti či práce. Neprovádět chyby, když se něco stane nesprávného, když se něco nepovede, tak chybu napravit. "Hloupí" lidé přece dávno vědí, že má platit nějaká etika či morálka, že nějaký "zastupitel" nemá právo provádět, co se jemu jen zlíbí, aby on se měl dobře, ale nedbal zase na ostatní občany. Tak se přece politická práce provádět nemá.

Brexit je o NESPRÁVNĚ PROVÁDĚNÉ POLITICKÉ PRÁCI v rámci EU. Brexit není o zrušení "Evropy", to v žádném případě. Takže opakovat referendum je zcela legitimní. Ale JE ZASE otázkou, zda neustálé provádění referenda má zase nějaký smysl, když politická práce se provádí "zase nesmyslně" - tak nějak řečeno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Boublíková 25.3.2019 5:23

Do EU jsme vstoupili referendem

Nějak si nezpomínám, že by Aston tehdy uplatňoval uvedené výhrady proti referendu.

Co se týče prvního a třetího důvodu, situací, kdy je potřeba se rozhodnout pro nebo proti a není cesty zpět, existují mraky. Druhý důvod je velmi podobný tvrzení o rozumové zaostalosti voličů, tolik oblíbenému argumentu lepšolidí :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kotas 25.3.2019 4:35

Média vynášela holčinu do nebes a

ona jim do toho hodila vidle. Má pravdu. Jen to však ukazuje na to, jak jsou lidé manipulovatelní " když se to vezme za správný konec ".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kotas 25.3.2019 4:28

Astone, ty jsi nikdy nebyl v situaci, kdy

jsi se musel rozhodnout - buď a nebo/tak či tak ?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vobr 25.3.2019 4:08

TEN BOUDA V PODSTATĚ VYSTIHL PODSTATU

Dooost dobře to napsal !!!

Zu-ááá.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Žůrek 25.3.2019 2:48

Brexit značí konec EU. To se nestalo, jde o sabotáž.

Mnozí lidé tvrdí, že politika nemá žádnou logiku, že se jedná pouze o lidské emoce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Němec 25.3.2019 1:31

Kdo bude hodnej, milé děti

tomu budu vyprávěj Úpornou pohádku o tom, jak pani Tesaříková napekla buchty , dala je Tesaříkovi do uzlíčku a ten šel do světa, aby si někde v nějakym hodně zapadlym království vybojoval svojí chytrostí princeznu a půl království k tomu. Což už je majstrštyk sám o sobě, pokud známe Tesaříkovu chytrost.

Dopoledne o svačině začínáme, milé děti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Bouda 25.3.2019 1:08

K sabotáži Brexitu

Co se týká "nehorázného tvrzení", že Mayová sabotovala Brexit: ano, sabotovala, protože výsledek jí vyjednávané dohody znamená faktické popření rozhodnutí britských občanů v referendu. Dohoda totiž Británii staví do ještě horší pozice, než jakou měla v EU dosud a jaká vedla britské voliče k tomu, že se rozhodli pro vystoupení. Na prosazení této dohody Mayová trvá a po dvou hlasování v britském parlamentu, které tento výsledek přesvědčivou většinou hlasů odmítlo, nepřišla Mayová s ničím lepším, než s tím, že se o tomtéž bude hlasovat potřetí. Její strategií evidentně bylo mít právě podobnou dohodu a tu vydávat za důsledek referenda s tím, že se najde dost poslanců, kteří dospějí k závěru, že než takový výsledek, tak raději další setrvání v EU s tím, že se to těm "pitomcům", co hlasovali pro brexit, náležitě vysvětlí, a že se současně "tvrdý brexit" bude vydávat za naprostou apokalypsu, kterou žádný "odpovědný" politik nemůže připustit. Mimochodem, Mayová se tyhle apokalyptické vize dlouho ani nesnažila tlumit třeba včasnou přípravou na variantu, že k dohodě s EU (z jakéhokoli důvodu) prostě nedojde.

Mayová vedla vyjednávání špatně a není náhoda, že z vyjednávacího týmu byli velmi rychle odejiti nebo odešli sami zastánci tvrdého postupu vůči EU i za cenu neuzavření žádné dohody. Pokud Astona zajímá, co měla Mayová dělat, je odpověď v mém článku. Podstatou vyjednávací pozice Británie je totiž vzájemná provázanost s EU, takže na nějaké dohodě by měly mít zájem obě strany, protože absence dohody může - minimálně krátkodobě - obě strany poškodit.

Co se týká "růžového líčení tvrdého brexitu", moje příklady jsou pouze logickým důsledkem nečlenství Británie v EU. Pokud má cokoli z toho přetrvat brexit, musí se vyjednat.

Že britští poslanci neví, co chtějí, a že ignorují výsledek referenda, takže důsledkem je již naprostý chaos a fraška přesně podle hesla: "Když zasedá parlament, nemůže si být nikdo jistý životem ani majetkem", není vina Mayové. A ani britských voličů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Bouda 25.3.2019 0:45

Důvody odmítnutí referenda

K prvnímu argumentu, že referendum redukuje problém na "buď - anebo" bych dodal, že exisstuje řada problémů, které mají pouze dvě řešení, přičemž třetí možnost jednoduše neexistuje. Problém setrvání Británie v EU neměl v době vyhlášení referenda víc, než dvě řešení: buď měla Británie setrvat v EU, anebo z EU vystoupit.

Třetí možnost, tedy že by Británie měla upravit své vztahy s EU tak, aby více vyhovovaly Britům, byla na stole za vlády Camerona, ale ukázala se jako nereálná, protože EU jednoduše odmítla upravit podmínky členství Británie podle britských požadavků i pod rizikem referenda, to zaprvé. Zadruhé, stejná možnost zůstává Británii i po odchodu (ostatně hlavním důvodem onoho dvouletého období od aktivace čl. 50 do odchodu členského státu je právě úprava vzájemných vztahů, tedy "změkčení" "tvrdého" brexitu). Zatřetí se lze na stejný problém podívat z opačného pohledu: pokud by Británie rozhodovala, zda se stát členem EU nebo zůstat mimo EU, opět neexistuje třetí alternativa "polovičního členství". Stejně tak neexistuje možnost, že je žena "tak trochu těhotná".

Nějak mi uniká "násilnost" a "manipulativnost" referenda v takovýchto případech.

Ke druhému argumentu lze uvést jen to, že každé zásadní rozhodnutí se odehrává ve zjitřené, emotivní atmosféře, ať už se jedná o referendum nebo o volby do poslanecké sněmovny. Stačí se podívat třeba na to, jaká atmosféra panovala v předvolební kampani v ČR v roce 2006. Vím to dobře, protože jsem se jí tehdy sám aktivně účastnil.

K třetímu argumentu, že referendum má charakter definitivního rozhodnutí: není to pravda. Referendum, stejně jako volby, má charakter dočasného rozhodnutí. Právní úprava obvykle znemožňuje okamžité opakování referenda (či voleb), nicméně nepředpokládá, že by výsledkem referenda (a rozhodně ne výsledkem voleb) bylo rozhodnutí "na věčné časy". Ke změně výsledku referenda lze dospět dalším referendem, které má smysl konat, pokud se změní podmínky, za kterých se konalo původní referendum.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Prokop 25.3.2019 0:14

S referendem je to jednoduché

Kromě Švýcarska, kde je součástí tamní politické kultury, je to prostě nouzové opatření tam, kde se zvolená politická reprezentace PŘÍLIŠ odchýlí od názorů voličů.

Čili ani všelék, ani neštěstí. V rozumné míře připomenutí vládnoucím, že si nemohou, až do dalších voleb, dovolit vše.

• reagovat
• nahlásit příspěvek