27.4.2024 | Svátek má Jaroslav


Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
S 23.8.2008 13:31

Obraz bídy nevzdělanců

Největší blábolitel na netu, má pocit, že se fyzika dá obejít bez příslušného vzdělání pouhým googlováním a koláží nejrůznějších cizích poznatků. Je to obraz ubohého člověka, který jen díky netu se může tu a tam něčím zablejsknout

trcm 29.7.2008 14:50

matematicky aparat

pro pana Petrika:

chtel bych se zeptat, zda mate vypracovany matematicky aparat k teto hypoteze a jestli jste jej nekde zverejnil?

pbla4024 29.7.2008 20:43

Re: matematicky aparat

Nemá nic vypracovaného, pouze blábolí.

Navrátil Josef 22.3.2008 11:14

důvody křivení čp

Pane Petříku, nevím do jaké míry, hloubky souhlasíte s dosavadními výsledky soudobé „schválené“ fyziky (?), vím že moc ne. ( Pokud ovšem jste 100% všech poznatků nezahodil jen proto, že jsou vysvětlovány jinak než teorií éteru ). No dobrá – pokud aspoň s něčím souhlasíte ( co neplyne z teorie éteru ), pak uznáte, že tělesa vytvářejí kolem sebe gravitační pole a že to gravitační pole je svým způsobem zakřivený samotný časoprostor. Další případ zakřiveného prostoročasu „vyzpěvují“ výrobci různých metrik, např. opavská odnož světa, která hlásá „padající stacionární pozorovatelé v rotujícím čp do černé díry“…; takže to byl druhý typ křivosti časoprostoru. Třetí typ křivosti čp vynalezl Wheeler tj. jeho geon ( „hmota bez hmoty“ ) Pak to ovšem znamená, že vesmír principiálně „umí“ křivit čp. ( ! ) Otázka na Vás : Křiví vesmír čp pouze do těchto tří stavů ????? Víc nic neumí ???? Jak je to možné, že jde-li/lze-li křivit čp, že ho lze křivit pouze do tří „ukázkových“ podob a dál už nic…dál už nevíme co  vesmír křiví, jak křiví a jaké se vyskytují jiné křivosti čp ve vesmír, především na planckových škálách, kde také je čtvrtý typ křivení čp tj. ta časoprostorová pěna = éter … a co dál ? Nemá fyzika zájem hledat důvody křivení čp ? a jaké další typy stavů křivých toho čp se ve vesmíru nalézají ???? Co by řekla ke křivení čp teorie éteru ?

ZEPHIR 22.3.2008 16:21

Re: dál už nevíme co vesmír křiví, jak křiví

S kterými výsledky současné fyziky podle vás nesouhlasím (příkladmo)? Časoprostor se může křivit úplně libovolně, ostatně strom v deštným pralese je taky jen zkroucený časoprostor.

Éterová teorie vysvětluje, proč se časoprostor vždy jeví zkřivený, kdyby nebyl, neviděli bychom ho.. Časoprostorová pěna je jen nejjednodušší způsob křivení, způsobený rozložením pravděpodobnosti fluktuací hustoty inerciálního chaosu.

pbla4024 22.3.2008 16:25

Re: Re: dál už nevíme co vesmír křiví, jak křiví

Vidím, že o fyzice se tu nemluví.

Navrátil Josef 22.3.2008 16:45

Re: Re: Re: dál už nevíme co vesmír křiví, jak křiví

žasnu....jak jste to poznal ?? ( při vašem vzdělání )

Navrátil Josef 22.3.2008 16:56

Re: Re: dál už nevíme co vesmír křiví, jak křiví

 

(citace Navrátila) Otázka na Vás : Křiví vesmír čp pouze do těchto tří stavů ????? Víc nic neumí ????  (reakce Petříka) Časoprostor se může křivit úplně libovolně, ostatně strom v deštným pralese je taky jen zkroucený časoprostor.

(citace Navrátila) Nemá fyzika zájem hledat důvody křivení čp ? (reakce Petříka) …žádná

Takže na 50% jsem spokojen

macek 24.5.2008 17:11

Re: důvody křivení čp

Navratile vám se křiví čp ? To je mi líto ...

Navrátil Josef 20.3.2008 14:42

éter a krátery na Měsíci

Na Mageu běží debata o kráterech na Měsíci ( já tam mám zakázaný vstup … asi mají debatující strach z oplácení jejich vlastních urážek ) A tak mám otázku kterou dávám sem : Mě zarazilo už kdysi, že krátery na Měsíci jsou všechny kulatý, tedy kruhový. Otázka : když dopadne meteorit šikmo k povrchu Měsíce, bude kráter taky kruhový ( s tou tečkou-špičkou uprostřed ) ??  Pokud dopadají meteority na Měsíc kolmo, pak jak se meteorit dostane na Měsíc, když ten má stále jednu stranu otočenou k Zemi, musel by ten meteorit před pádem na Měsíc kolmou, Zemi obkroužit tj nepadnout na Zem a letět až k Měsíci …??? Jak to vlastně je ? Krátery co jsou na přivrácené straně Měsíce nemohly dopadnout kolmo…musely by letět „skrz“ Zem.

A aby mě Srnka i odsud nevyhodil, že se má otázka netýká éteru, tak to ihned napravím ( šalamounsky šikovně ) takto : Otázka : a jaký vliv na kulatost kráterů na Měsíci má teorie éteru ?

Stoura 29.7.2008 15:24

Re: éter a krátery na Měsíci

Odpověď:

1. Zkuste si to. Hoďte si kámen šikmo do hlubokého  řídkého bahna. Jaký vám vznikne tvar? Nebo jej  hoďte šikmo do vody - budou na hladině kruhy, nebo elipsy? Mimochodem - ty krátery dokonale kruhové nejsou - drobná odchylka od kruhu je skoro u všech.

2. Zkuste si namalovat Zemi a Měsíc ve skutečném poměru velikostí a vzdáleností. Možná z toho náčrtku mnohé vyplyne.

ZEPHIR 20.3.2008 11:30

Re: Co je to za mechnizmus, který zajišťuje ... že pravidla hry zůstávají neměnná

No vždyť to tady furt do zblbnutí vysvětluji, až už mi někteří jedinci začínaj vyčítat, že se furt opakuji.

I v té nejnáhodnější číselné řadě je jistá pravidelnost: posloupnosti stejných čísel, nebo rovnoměrně rostoucích čísel jsou tím vzácnější, čím víckrát po sobě se opakují. Např. při házení kostkou je pravděpodobnost, že nám padne dvakrát po sobě šestkou poměrně velká. Ale že padne třikrát po sobě je už mnohem menší. A že padne desetkrát je docela minimální. Přitom to, že po sobě padne stejné číslo v každém následujícím vrhu je stále jedna šestina. Čili znalost historie, neboli šipky času je to, co vesmír dělá pravidelný a ve svém důsledku reálný.

Při pozorování kondenzace superkritické páry nám to prostředí bude připadat zcela prázdné a z hlediska uspořádaného šíření energie vlastně neexistuje, protože se v tak chaotickém prostředí žádná fluktuace hustoty nemůže šířit na větší vzdálenost, než je několik sousedních molekul. Po této vzdálenosti bude každá informace nenávratně rozbita ve srážkách molekul.

Jakmile se v kondenzující páře vytvoří systém houbovitých fluktuací hustoty, situace se náhle změní, protože takové prostředí se začne aktivně podílet na šíření energie na větší vzdálenost, vznikne v něm prostoročas. A rozložení těch houbovitých fluktuací hustoty je právě dané rozložením těch spojitě rostoucích posloupností v řadách náhodných čísel, pokud budeme vzdálenosti mezi molekulami v chaotickém systému pokládat za taková náhodná házení kostkou.

Samozřejmě je možné jít ještě o kousek dále, než je matematika a prohlásit, že zákony algebry stojí na tom, že se čísla chovají jako hmotné částice, které spolu navzájem kolidují. Kdyby se totiž částice v páře chovaly jako vlny, navzájem by se prostupovaly a my bychom žádné fluktuace vidět nemohli. V konečném důsledku tedy i ten nejobecnější zákon algebry stojí a padá na existenci inerciálního částicového prostředí, aniž si to uvědomujeme.

Stoura 29.7.2008 17:01

Re: Re: Co je to za mechnizmus, který zajišťuje ... že pravidla hry zůstávají neměnná

Ve Vaší úvaze o pravděpodobnosti je chyba. Pokud je ta posloupnost skutečně náhodná, pravděpodobnost padnutí dalšího čísla na historii nezávisí (podmíněná pravděpodobnost dalšího vrhu je stejná jako pravděpodobnost prostá).  A dodal bych ještě to, že ač je pravděpodobnost padnutí jakékoliv předem zvolené řady n čísel (samé šestky jsou jen jedním z mnoha příkladů) vždy 1/6^n, nějaká konkrétní řada se 100% pravděpodobností v n vrzích vždy padne.

ZEPHIR 15.3.2008 23:16

Ve vakuu mohou existovat formy symbiózy antičástic. Chce to jen větší představivost!

Bohužel, to si jen myslíte. Představivost vám nepomůže, když hapruje logika. Antičástice mohou existovat jen jako artefakty s vyšší hustotou energie a hmoty, než vakuum, ne nižší. Při anihilaci protonu a elektronu ty dvě částice skutečně zcela zmizí, jejich energie se převede na fotony (a nějaké ty mezony a neutrina u energetičtějších srážek). Jejich energie se rozplyne rychlostí světla do prostoru, v daném místě po nich nezůstane žádná stopa, jejich hmota je odnesena fotony. Ty tak0 nesou vazebnou energii elektronu v případě, že je vázán v atomovém jádru. Takže v případě, že se elektron s pozitronem sblíží, dojde také k převedení jejich energie na dvojici fotonů (až potud vaše analogie funfuje), který se ale vyzáří do prostoru, ani je nenapadne zůstat na místě.

Vaše vysvětlení není vůbec přirozené, opírá se v každé větě o celé desítky nijak nezdůvodněných předpokladů, které si ani neuvědomujete.

Navrátil Josef 16.3.2008 12:46

Re: Ve vakuu mohou existovat formy symbiózy antičástic. Chce to jen větší představivost!

(citace) : "Při anihilaci protonu a elektronu ty dvě částice skutečně zcela zmizí, jejich energie se převede na fotony (a nějaké ty mezony a neutrina u energetičtějších srážek)."

(reakce) : úúúúchvatný poznatek z teorie éteru..., ale zdržím se jakýchkoliv nechutných kritik autora a dokonce podpásového ponižování autora.

Sokratés 16.3.2008 18:45

Re: Ve vakuu mohou existovat formy symbiózy antičástic. Chce to jen větší představivost!

3. pokus: Zdá se, že nebude marný, začínáte chápat podstatu. Trochu jste

si popletl pozitron s protonem, (proton neanihiluje s elektronem)ale dál už rozumně dedukujete: "Jejich

energie se rozplyne (...)  v daném místě po nich nezůstane

žádná stopa, jejich hmota je odnesena fotony" Ano, tak jako při záchytu volného elektronu kladně ionizovaným atomem se nám "ztratí" 1 kladný a 1 záporný náboj, ve skutečnosti se oba náboje neztratily; jenom přestaly, při velkém přiblížení, "lehtat" naše měřáky. Stejně tak při sblížení elektronu a pozitronu do saturačního objemu dVsat< 1am, vznikne mezi nimi totální saturační vazba, při níž "ztratí" všechnu svoji hmotnost (1,022MeV/cc). Tu odnesou 2 těžké fotony, ale ty dva nyní bezhmotné antipodní excitory, což je vlastní  podstata elektronu a pozitronu, jsouce vázány totální, saturační vazbou (jinak by nepřišly o svá hmotová pole)  spolu vytvořily ideální stavební prvek vakua, kvarton. Čili, žádné zničení podstaty obou částic se nekoná, jen se totální vazbou zbavily své hmotnosti. Už  víme, že všechny vázané částice mají  hmotnost, úměrně stupni vazby, menší než volné . Při totální, saturační vazbě mají hmotnost nulovou a stávají se prvkem struktury vakua. Stane-li se někdy, že právě oni dva se stanou účastníkem  interakce při níž se uvolní velké množství energie-hmotnosti, jíž se rozruší jejich totální vazba oba získají zpět svou porci hmotnosti a v tomto bodě vakua se "zrodí" (heuréka) elektron a pozitron. Žádné zániky a zrody podstaty elem. částic se v našem vesmíru nekonají. Je to stále jen věčný koloběh hmotnosti. A my už přece víme, že s hmotností není spojena vlastní  podstata  jejich nositelů.  Hmotnost částic se může pohybovat od nuly do snad, nekonečných hodnot.

Netuším jak jste objevil v každé mé větě "desítky nezdůvodněných předpokladů" Předpoklad je jediný: antipodní částice mohou při nejtěsnějším možném sblížení vytvořit totální vazbu a v ní existovat bez hmotnosti. To je v přírodě přirozené!

ZEPHIR 16.3.2008 19:45

Re: žádné zničení podstaty obou částic se nekoná, jen se totální vazbou zbavily své hmotnosti

To je nesmysl, částice zaniknou, stejně jako když se srazí ve vodě dva opačně rotující víry a ve vakuu po nich na daném místě nezůstane ani stopa - jejich energie je odnesena z místa anihilace těmi fotony. Nevím, co nazýváte "zrody podstaty částic", ale požadavek na jejich reziduum ve formě nějakého kvartonu(?) je zcela nadbytečný - vírový model částic funguje docela dobře i bez něj: když zanikne v prostředí vír, nic z něj nezůstane.

Klidová hmotnost částic je kvantovaná  a je dána velmi přesně, protože na tom je založen etalon kilogramu. Částice při přiblížení vytvoří vazby, ale jejich hmotnost nezmizí, je soustředěna právě v tom bosonu, který tu vazbu zprostředkuje- Hmota po vytvoření vazby elektronu s protonem atom tedy neopouští.

Pokud si myslíte, že vaše teorie je k něčemu dobrá, napište článek panu Wagnerovi a já ho pak (...možná, spíš ne) budu namítat v diskusi pod ním - ale v diskusi o éterové teorii opravdu nehodlám řešit vaše nesmyslné představy.  Pokud nebudete ohleduplný k mě a budete na téhle diskusu nadále parazitovat šířením takových nesmyslů, které s tématem diskuse nijak nesouvisejí, přestanu být ohleduplný já k vám - to jsou myslím docela fifty-fifty pravidla?

V každém případě už z mé strany nečekejte žádnou relevantní reakci stran vašich teorií, stejně jako vy tady dávno ignorujete tu moji. Pokud o ní nechcete debatovat, jste tu pro mě nežádoucí stejně jako kterýkoliv jiný spammer.

Navrátil Josef 16.3.2008 21:15

Re: Re: žádné zničení podstaty obou částic se nekoná, jen se totální vazbou zbavily své hmotnosti

Rozhodně nejsem povolán dělat arbitra, pouze řeknu svůj názor ( v české kotlině máme každý svůj jiná názor, dva stejné tu neexistují, tak se Srnko nerozčilujte, každý jedeme na své náklady a teorie ). Ano byl to překlep Srnky s tou anihilací protonu a elektronu. Takže už to všichni tři víme. Pak : podle mě tedy podle HDV je anihilace „propojení-splynutí“ dvou „opačně zatočených“ vlnobalíčků ; a tak se při „spojení“ jakoby „vynulují“ jejich vlno-zavlnění….do „třídimenzionální plochosti“. Takže v tomto smyslu se přikláním k vizím Sokrata. Jenže .. z nějakého důvody ty dva opačné vlnobalíčky při srážce  „nevynulují“ své křivosti do „prosté plochosti“ všech dimenzí, to by znamenalo „zmizení hmotnosti“ beze stopy, jak v jiné textaci podává Sokrates, ale vlnobalíčky se promění „v jinak křivé vlnobalíčky“, dva s opačnou křivostí a tak hmotnost nezmizí je odnesena dvěma fotony, jak říká Srnka.( Pozitron s elektronem po srážce se promění ve dva fotony, tj. v jeden foton a druhý antifoton.)  Ona totiž hmotnost je pouze vlastnost těch vlnobalíčků, vlastnost křivosti čp. Křivost určuje tu vlastnost-hmotnost a vykazují její projevy. Pouze virtuální částice jsou „protikřivé“ vlnobalíčky, které se zrodily v místní lokální scéně vakua-plochosti 3+3D čp a neoddělí se a rychle splasknou do plochosti toho čp-vakua. Oddělené vlnobalíčky si lítají po vesmíru jako „klony“ a pak mezi sebou interagují, virtuální dvojice vlastně neinteragují, pouze zmizí tím že „si narovnají“ dimenze v lokalitě čp.; ktežto pravé klony-částice-vlnobalíčky anihilují ale promění se v jiné vlnobalíčky. Toto byl nedokonalý výklad, chtělo by to precizaci.

ZEPHIR 16.3.2008 21:36

Re: každý jedeme na své náklady a teorie

Napište si vlastní článek a pak pod ním budete diskutovat na své náklady. Do té doby jste hostem v diskusi pod článkem někoho jiného. Mají-li čtenáři potřebu vyměňovat si názory na jiná témata, nechť laskavě použijí našeho chatu Psí podrbání.

Navrátil Josef 16.3.2008 23:19

Re: Re: každý jedeme na své náklady a teorie

No, kdyby jste byl "cukrárnou" nevím, nevím zda bych si šel k Vám koupit nanuka....( asi bych ho muse jít podle Vašich pravidel - nosem )

Nežádoucí spammer 16.3.2008 23:35

Re: Re: žádné zničení podstaty obou částic se nekoná, jen se totální vazbou zbavily své hmotnosti

Pane Petříku, ztrácíte poněkud fyzikální soudnost. Posuďte sám co za "objev" jste napsal: //Částice při přiblížení vytvoří vazby, ale jejich hmotnost nezmizí je soustředěna v tom bosonu, který tu vazbu zprostředkuje. Hmota po vytvoření vazby elektronu s protonem atom tedy neopouští...// Kdyby tomu tak, nedej pánbůh, bylo, tak byste si ani nezapálil cigaretu. Celá civilizace je založena na tvorbě fyzikálních vazeb, při nichž se uvolňuje vazební hmotnost-energie a uniká z místa vzniklé vazby. (Tohle je ale učivo ze základní školy!)

O "zrodech" a anihililacích dvojic elem. částic mluví zhusta vyznavači SM. Já to popírám, jestli jste si toho povšiml. Elem. částice je něco víc než Vaše primitivní víry ve vodě, to mi věřte. Vír nemá el. náboj ani nevytváří fyzikální vazby při nichž se zbavuje své hmotnosti. 

//V diskusi o éterové teorii opravdu nehodlám řešit vaše nesmyslné představy.// Nehodláte, nebo nezvládáte? Po mém úvodu, kdy jste se osopil, že nechcete mít ve "své" diskusi jiné téma než svoji zmatenou teorii bublin, jsem se odmlčel. Vy jste se ale začal sám ptát na některé aspekty mého vidění světa. Konkrétně dne 9.3.:Jaké testovatelné předpovědi je možné z té teorie logicky odvodit? Apak následovaly jiné další. Prostě jste vyzvídal u konkurence. Já jsem Vám jen odpovídal. Na moji otázku jaké jsou Vaše současné vědě neznámé předpovědi jste cosi neurčitého  zablábolil o antičásticích na povrchu černých děr. Prostě, na v současnosti verifikovatelnou konkrétní předpověď jste se nezmohl. To je opravdu hubený výsledek Vaší "pěnové" teorie i naší minidiskuse, v níž jste prostě "ztratil nervy" z konkurence. Veďte dál svůj "bohatý" diskusní monolog! Zdá se, že Vám to nejvíc vyhovuje.

Jaké testovatelné předpovědi je možné z té teorie logicky odvodit?

ZEPHIR 16.3.2008 23:54

Re: Vír nemá el. náboj ani nevytváří fyzikální vazby při nichž se zbavuje své hmotnosti

Vír v nestačitelných kapalinách nevykazuje helicitu, ale víry v stačitelných kapalinách a plynech nebo jejich směsích (superkritická pára) helicitu vykazují a tedy vykazují i nábojové působení. Mluvit o vazbě v případě anihilace je nesmysl, protože elektron a pozitron se navzájem nevážou, ale kompletně beze stopy zanikají.

Co předpovídá éterová teorie je uvedeno v článku, říkám vám to již počtvrté. O vaší teorii nic vyzvídat nepotřebuju, všechny smysluplné teorie znám a s těmi ostatními neztrácím čas.

Navrátil Josef 17.3.2008 11:58

Re: Re: Vír nemá el. náboj ani nevytváří fyzikální vazby při nichž se zbavuje své hmotnosti

Přidávám se k "Nežádoucímu spamerovi" k tomu co řekl, cituji : " Veďte dál svůj "bohatý" diskusní monolog! ZEPHIRE“. Anebo Vy Petříku jste si myslel, že zdejší debatéři s Váma vedou dilaog o éteru pro éter ? To jste si nevšiml, že oni vedou debatu proti éteru ? ...a tam odpovídáte a nesekýrujete do spamerů. Divná logika.

ZEPHIR 17.3.2008 17:33

Re: že oni vedou debatu proti éteru?

Oni nevedou debatu o éteru PROTI éteru, vedou debatu o svých teoriích za svoje teorie, o kterých ovšem tento článek není. Mají-li čtenáři potřebu vyměňovat si názory na jiná témata, nechť laskavě použijí chatu Psí podrbání

jschneider 18.3.2008 6:52

Re: Re: Vír nemá el. náboj ani nevytváří fyzikální vazby při nichž se zbavuje své hmotnosti

 Existuje jeden problém s kterým si neumím poradit. To ovšem neznamená, že by to byl jediný problém, který s Vaším pojetím éteru mám. Ale tento je asi ten nejzákladnější. Jestliže Váš éter je jakási zpěněná hmota díky obrovskému tlaku v ní, a je dokonce ,větší než prostor?, prostor jsou v něm jen jakési lokality, tak logicky není místa, kde by nebyl. Podle laické představy takové stlačení vzniká zmenšením objemu hmoty tlakem, a nebo jak je to u vody přeměnou na páru v uzavřeném objemu dodáním obrovského množství energie. Tlak na stěny nádoby při Vámi předkládaného pokusu musí být strašný, aby se tam děly takové podivnosti. Problém a otázka zní, kdo oné éterové zpěněné hmotě dododal zevně tolik energie, aby mohla mít  vlastnosti obdobné jako přehřátá pára anebo kdo stlačil nekonečně velký objem hmoty éteru ( nepíši prostor, aby se to nepletlo ) aby tytéž vlastnosti. Navíc mě, nedoukovi, vždy to vychází tak, že musela předtím ještě existovat praéterová hmota, cosi jako voda, ze které byl éter dodáním energie vytvořen. Což mě připadá jako nehorázný nesmysl, ale nic lepšího mě nenapadlo.         

ZEPHIR 18.3.2008 9:52

Re: Tlak ....musí být strašný, aby se tam děly takové podivnosti

Ano, je to tlak uvnitř černé díry a je dokonce snadno odhadnutelný jako funkce předpokládaného počtu dimenzí. A ta černá díra sedí v další a ta zase v další a tak pořád donekonečna. Ve skutečnosti je tahle perspektiva nejspíše důsledkem faktu, že je vesmír v podstatě náhodný chaos, ze kterého si při pozorování vybíráme to, co vidět můžeme. Stejně jako při pozorování kondenzace superkritické páry jsou to právě ty fluktuace hustoty, které nám jednak zprostředkovávají realitu, druhak prostor pro její pozorování.

Otázka, kde se toto všechno vzalo mě v kontextu kauzálního vysvětlování reality moc netrápí. I kdybychom připustili, že éter, resp. vakuum je naopak velmi řiďounká a lehká hmota, ve které mohou vznikat i ty nejjemnější fluktuace a vlny, stejně nás to nezbavuje nutnosti nějakým způsobem takové chování kauzálně vysvětlit. Např. k tomu, aby mohly v nějakém prostředí vzniknout velmi jemné fluktuace hustoty bez patrného kvantování, musí být takové prostředí naopak velmi husté - tak velí logika, která se opírá o naše každodenní zkušenosti. Kdyby se jí lidstvo řídilo, mohlo by na tyto souvislosti přijít už velmi dávno (ono na ně ve skutečnosti přišlo dávno jak jsem ukázal níže - ale snaha popsat všechno matematickými formulemi lidstvu zatemnila poznání, že vesmír je ve své podstatě zcela náhodný).

Takže pokud je vesmír zcela náhodný systém, který pouze jako kauzální vzorkujeme, pak mi takový pohled vyhovuje lépe, protože mě zbavuje potřeby vysvětlovat to či ono. Např. proč má vesmír tři dimenze a ne pět nebo mínus osum. Každé speciální číslo totiž potřebuje nějaké kauzální vysvětlení, pouze velmi velká, až nekonečná hodnota je tak nějak to, co se dá z náhodného navzorkování číselné osy čekat samo od sebe. Krom toho, co by vlastně lidstvo mělo od vesmíru čekat, když se je snaží popsat stále obecnějšími koncepty, zbavenými ad-hoc závislostí a zákonitostí? Nakonec eliminační metodou, vysvětlováním jedné skupiny zákonitostí ostatními dospějeme k absolutnímu chaosu.

jschneider 20.3.2008 8:37

Re: Re: Tlak ....musí být strašný, aby se tam děly takové podivnosti

    Existence Vesmíru je náhodná stejně jako má nebo Vaše. Když se potkal můj táta s mou námou a díky tomu jsem se narodil tak to byla jediná unikátní, jak Vy říkáte zcela nahodilá událost. Stačila by nepatrná změna běhu věcí a místo nás by byli jiní. To by nic nezměnilo na vlastnostech lidstva. Náhodnost je dána principem neurčitosti, což je jedna z nejdůležitějších zákonitostí. Stejně tak je to s Vesmírem, I když by se život v jiném vyvinul na nějaké planetě v Orionu a ne na Zemi, byly by si tyto fluktuace podobny jako vejce vejci. Možná, že je jen pro mě  důležité dostat relevantní odpověď na to, proč je po celé věky elektron elektronem a neutron neutronem. Co je to za mechnizmus, který zajišťuje, že se , obrazně řečeno, po věky nezmění jablko v hrušku a pravidla hry zůstávají neměnná? To lze těžko vysvětlit nahodilostmi dějů v éteru a vzniku fluktuací a také lze těžko KALIBROVAT NAPROSTO PŘESNĚ PODMÍNKY, KTERÉ VESMÍR, CHCETE-LI FLUKTUACE, PRO SVŮJ VZNIK A EXISTENCI POTŘEBUJE.

 Další omyl spatřuji v měřítku interpretace dějů. Aby byly možné vzniky nějakých bublin a fluktuacích ve Vámi předpokládané struktuře éteru, tak všechny tyto děje ve vztahu k našemu dvoumetrovému, ale i k měřítku Vesmíru musí probíhat v, pro nás nepředstavitelných, měřítcích, takže bychom neměli v našem měřítku a už vůbec ne v měřítku kvant  vnímat éter jako chaos, ale hmotu s dobře definovatelnou konfigurací, protože její produkty takovými aspoň v našem měřítku jsou.

ZEPHIR 20.3.2008 11:44

Re: takže bychom neměli v našem měřítku a už vůbec ne v měřítku kvant vnímat éter jako chaos

Této námitce nerozumím. Z éterové teorie naopak vyplývá, že čím dále je od nás objekt pozorování časoprostorově vzdálen více, tím víc se bude jevit chaotičtější. Takže to, že mikrovlnné záření kosmu nebo kvantové fluktuace vakua vypadají chaotické je vlastně důsledek toho, že si z reality vybíráme to, co v éterovém prostředí diverguje šíření energie na co největší vzdálenosti.

To ale není ani absolutní chaos (protože v něm se energie ani informace na dálku nepropaguje, neboť zaniká v šumu) - ale není to ani absolutní uspořádanost, protože v ní bychom zase nic neviděli. V mlze nebo kondenzující páře vidíme světlo a zákal právě proto, že to šíření energie trochu disperguje.

Nu a pak se jen můžeme zeptat, jaké uspořádání fluktuací a jakou optimální hustotu by měli mít, abychom jejich prostřednictvím viděli co nejvíc dalších fluktuací? Houbovité fluktuace vedou světlo ještě jakžtakž dobře, protože tvoří spojité prostředí. Ale současně ho musí i trochu rozptylovat, protože houba není nikdy úplně stejnorodě hladké prostředí, jako vodní hladina. No a my zkrátka bydlíme v takovém rozmezí velikosti a fluktuaci hustoty, které umožňuje samovytváření těch nejsložitějších objektů.

Ve skutečnosti ale při vší své inteligenci neděláme v takovém prostředí nic, čeho by se nedopouštěla jeho libovolná částice: plave v pěně, tím ji zahušťuje a současně se snaží vychytávat ze svého okolí další gradienty hustoty jako potravu. Když vlnový balík v pěně narazí na gradient hustoty, vydá se po něm, protože gradient hustoty prostředí energii svádí jako zvukovod. To je ostatně vidět názorně na vlnách na hladině vody.

Inteligence člověka je jen důsledek toho, že jde o fluktuaci komplexní, která je schopna se orientovat podle mnoha kauzálních gradientů současně. Nese sebou totiž optimalizovaný simulátor éterové pěny, tvořený neuronovou sítí, ve které si časoprostorové události přehrává ještě dříve, než k nim vůbec dojde. Říká se tomu vědomí.

ZEPHIR 18.3.2008 10:10

Re: kdo oné éterové zpěněné hmotě dododal zevně tolik energie

Pokud budeme lpět na tom, že každá hmota a energie musí mít nějaký původ, pak éterová teorie celkem přirozeně představuje kauzální důkaz existence Boha. Tím, že si snažíme všechno logicky zdůvodnit a vysvětlit se nutně zaplétáme do potřeby čím dál většího objemu skrytých předpokladů. Začalo to už teorií velkého třesku, která zní docela přijatelně, ale ve své podstatě je to úplná fantasmagorie, pokud budeme lpět na vysvětlení, co to tedy vlastně na začátku bouchlo. Jedině Bůh by totiž byl schopen zorganizovat takovouhle pumelici. No a éterová teorie svou snahou kauzálně vysvětlit i ten velký třesk vnáší do modelu ještě větší, v podstatě nekonečné množství hmoty a energie - tím větší, čím dál se časoprostorem díváme. Trochu se to podobá cestování s baterkou v mlze - přitom se kolem nás tvoří mlhové kolo, které cestuje spolu s námi. Snaha ho prosvítit silnějším světlem baterky do větší vzdálenosti nás dovede k poznání, že mlhy kolem nás je ještě více a že je ještě hustší. Nikdy nemůžeme narazit na její hranice - zřejmě proto, že se světlo  mnohonásobně ohýbá, křižuje se a odráží mezi částicemi mlhy.

Éterová teorie teorii velkého třesku nevyvrací, ale v podstatě o ní říká, že je důsledkem pozorování chaosu napříč jeho časovou dimenzí - stejně jako při pozorování do dálky dřív či později narazíme na singularitu, to samé nás čeká při pozorování napříč časovou dimenzí. A po ní na další a další. Svým pohledem do minulostí zkrátka překračujeme hranice do sebe vnořených černých děr - gigantických fluktuací éteru. Svým způsobem to nejspíš ani fluktuace nejsou, jen důsledek našeho principiálně divergentního pohledu na realitu: abychom mohli něco vidět, musí to rozptylovat energii a tím pádem pak takový pohled bude vždycky dřív nebo později fraktálně divergovat - kdyby nedivergoval, nemohli bychom s ním interagovat a tím pádem bychom ho ani neviděli.

Je nutné si uvědomit, že éterová teorie je ve svém důsledku hodně obecná a všechno popisuje v intencích pravděpodobnosti stavů.

Bryan 17.3.2008 13:23

Re: Re: žádné zničení podstaty obou částic se nekoná, jen se totální vazbou zbavily své hmotnosti

//Pokud si myslíte, že vaše teorie je k něčemu dobrá, napište článek panu Wagnerovi a já ho pak (...možná, spíš ne) budu namítat v diskusi pod ním - ale v diskusi o éterové teorii opravdu nehodlám řešit vaše nesmyslné představy. //ale,no vy Zephire jste už svůj článek o éteru napsal a taky poslal, pravý sběratelský unikát...