19.3.2024 | Svátek má Josef


BIG BEN: Světová oslava hidžábu

16.1.2019

Koná se 1. února jako projev „dhimmikracie“, čili poddanosti islámu. „Dhimmi“ jsou tradičně a historicky podle islámských zákonů šaría křesťané, židé a zoroastriáni žijící pod islámskou nadvládou jako druhořadí občané, jimž islám prokazuje tu laskavost, že je nekonvertuje ani nezabíjí jako ostatní bezvěrce, jen okrádá a ponižuje. Abychom, jak praví známé klišé, neházeli všechny muslimy do jednoho pytle, spěchejme přiznat, že ne každá islámská vláda to tak do puntíku dodržuje, jen na to má náboženstvím posvěcené právo.

„World Hijab Day“ vymyslela v USA žijící bangladéšská oslnivá kráska Nazma Khan se záměrem „bojovat proti diskriminaci muslimských žen uvědoměním a vzděláváním“. A prožívat spokojenost, podle známého citátu: „Ve všech chvílích buďte spokojeni, neboť spokojenost je poklad, jehož požehnání se nikdy nevyčerpá, buďte důstojní, čestní a pravdiví.“ Vyřkl jej chalífa 7. století Umar ibn A-Khattab, proslulý bleskovým dobytím dvou třetin Byzance a Persie. A také autorstvím vzorové poddanské smlouvy zakládající právní postavení „dhimmíků“ pod islámskou vládou. Ta přešla do islámských zákonů a poskytuje bezpečnost věřícím křesťanům a Židům dodržujícím takovéto podmínky:

Zákaz stavby nových a rekonstrukce poškozených náboženských budov. Zákaz hlasitého modlení. Zákaz veřejného náboženského projevu a prodeje knih a náboženských symbolů. Zákaz pohřbívání nemuslimů v blízkosti pohřbených muslimů. Zákaz kritizování muslimů. Povinnost prokazovat úctu muslimům, včetně přenechávání místa k sednutí. Zákaz kázání muslimům s úmyslem je konvertovat od islámu. Zákaz znemožňování konverze na islám. Povinnost lišit se oděvem od muslimů. Zákaz jízdy na koni. Zákaz vlastnit zbraň. Povinnost hostit a krmit muslimské poutníky nejméně tři dny. Zákaz muslimům vládnout nebo je zaměstnávat. Povinnost platit daň ve výši, jakou si vladař stanoví. Za porušení podmínek jednotlivci se trestá celá obec, jejíž lídři jsou odpovědni za jejich dodržování. Tyto zákony dodržují – a od svých evropských dhimmíků dodržování nejen očekávají, ale diví se, co si to dovolujeme je ještě nějakými lidskými zákony a zvyky porušovat – ty miliony chlapáckých muslimských okupantů. Už jim konečně rozumíte?

Práva žen jsou v zákonech šaría podobně okleštěna, takže člověka s i jen matnými znalostmi islámu nejprve napadne, že onen hidžábový boj se vede proti misogynským muslimským mužům, kteří ženy diskriminují podle islámských zákonů, do hidžábu je nutí a za nezahalení hidžábem je trestají. Opět spěchejme přiznat, že ne každý muslim to tak do puntíku dodržuje, jen na to má náboženstvím posvěcené právo. V Íránu je třicítka žen ve vězení jen za to, že si na veřejnosti hidžáb sundaly. V Afghánistánu by dostaly výprask na místě, v Súdánu možná ukamenování.

Jenže sličná Nazma tím bojuje (citujeme) „proti bigotnosti vůči všem muslimům“. Čili bere to jako součást boje proti Západu, který muslimské ženy nediskriminuje a nechává jim svobodu hidžáb nosit nebo nenosit (i když, nepochybně jim občas nějaký hulvát vynadá). Odborníci na islám tomuto boji říkají „civilizační džihád“ a znamená to náboženskou válku prostředky nenásilnými, jejichž úkolem je měnit kulturní prostředí hostitelských zemí tak, aby tam islám mohl zdomácnět a být brán jako samozřejmá součást lokálního koloritu.

A daří se. Loni se svátek hidžábu slavil v asi 150 zemích, včetně nemála západních. Hidžáby rozehřívaly do radostných úsměvů tváře růžolících modrookých studentek amerických, kanadských a britských univerzit. Zákon zavádějící „National Hijab Day“ prošel americkou Sněmovnou representantů. Město Ottawa jej slaví už několikátý rok. Podpořila jej skotská premiérka Nicola Sturgeon. Britské ministerstvo zahraničí o svátku hidžáby rozdávalo svým zaměstnancům, provázené emailem, který ocitoval i list Evening Standard: „Chcete si vyzkoušet hidžáb a dozvědět se, proč jej muslimky nosí? Přijďte na naši oslavu. Hidžáby zdarma těm, kdo si zvolí je nosit alespoň na část dne. Muslimky, spolu s věřícími mnoha jiných náboženství, volí nosit hidžáb. Mnohé v něm nacházejí svobodu, respekt a bezpečí. Silné v hidžábu. Přidejte se k nám na World Hijab Day.“ V londýnském parlamentu si hidžáb nasadila dvacítka poslankyň za podpory několika usměvavých poslanců a nechaly se vyfotit na pozadí gotických kleneb. Svátek podpořilo „mnoho světově proslulých osobností včetně učenců, politiků a celebrit“, pochvalují si pořadatelé. Oslavila jej média jako New York Times, BBC, CNN, Huffington Post. Time Magazine jej dal do svého kalendáře významných dat.

Nenechávají se ve svém nadšení zviklat ani učenými důkazy harvardské profesorky islamologie Leily Ahmed a muslimské indicko-americké spisovatelky Asry Nomani, že hidžáb není koránem přikázán jako povinnost, ani to slovo neznamená šátek, nýbrž oponu, přepážku, dělítko ve významu neutrálním, nijak nesouvisejícím se zbožností. Že nový náboženský význam mu dal současný politický islám, jehož muži se nedokážou sexuálně ovládat, a proto musí mít ženy zahalené, aby z nich nezcvokatěli. Že Hijab Day je jen propagací politického islámu a hidžáb samotný, v té podobě, v jaké se dnes nosí, je uniforma vyjadřující kulturní obsazování dobytého území.

Ta třicítka vězněných Íránek, spolu s miliony žen nemajících svobodu vyjít si ven bez zahalení, si jedním ukazovákem namířeným na Západ a druhým na spánek říkají „ťululum“. Ale Nazma Khan se chechtá celou cestu do banky. Ten nápad na světový den hidžábu totiž dostala jako internetová prodavačka hidžábů.

Převzato z https://prima.iprima.cz/komentare

Kurasovy knihy jsou k dostání ZDE.