Opět si musíme ujasnit smysl a účel české armády

Jaký je hlavní problém naší obranyschopnosti? Přesvědčit spojence, že to s obranyschopností myslíme vážně. Těmi spojenci jsou státy NATO, hlavně nadcházející Trumpova Amerika. Jakkoliv Donald Trump ohlazuje svá slova z kampaně, na to, že jako prezident zažádá o větší spoluúčast evropských členů NATO (dát na obranu slíbená dvě procenta HDP), můžeme vzít jed. Na tomto pozadí je třeba vnímat úterní sešlost špiček české armády i vystoupení jejího vrchního velitele. Je dobře, že máme prezidenta, který armádu nebagatelizuje, ale prioritou je vládní závazek vůči NATO.

Máme utlumit tankové vojsko ve prospěch rozvoje dronů? Tu ideu opakovaně hlásá prezident Miloš Zeman a má něco do sebe. Ale než odpovíme ano, či ne, musíme mít nejprve jasno o dvou věcech. Za prvé, o vůli k obranyschopnosti a jejímu financování (viz výše). Za druhé, o hlavním smyslu a účelu české armády – zda spočívá v obraně státu a přilehlé střední Evropy, či jako donedávna v expedicích (třeba proti džihádistům v Afghánistánu, Iráku či Mali).

Bojové drony jsou zlatým hřebem vojenství. Umožňují vést válku i tam, kde se oficiálně neválčí. Umožňují bojovat bez ohrožení vlastních vojáků. Leč mají i své minusy, o kterých se tak nemluví. Snižují práh citlivosti při rozhodování: kdo řídí tisíce kilometrů vzdálený dron z počítače, váhá méně než voják v poli. Snadněji zamění pastevce za partyzány či slavící svatebčany za teroristy. Jeden z největších dronových průšvihů tohoto typu – desítky zabitých civilistů včetně žen i dětí – se odehrál v Jemenu v prosinci 2009, právě když prezident Obama přebíral Nobelovu cenu za mír.

Má to být téma i pro českou armádu? Její vrchní velitel naznačuje, že ano. Zeman chce drony nejen průzkumné (to už je běžný armádní materiál i u nás), ale i bitevní. A to je okamžik, kdy k vyřčenému A je třeba doplnit zatím nevyřčené B.

Bitevní drony mají smysl jen pro expediční boje. Protože se samy nemohou bránit, mají smysl jen tam, kde nehrozí solidní protiletadlová obrana. Proto se nasazují v Jemenu, Somálsku, Vazíristánu, ale jen okrajově v Libyi a už vůbec ne v Asadem ovládané Sýrii. A mají-li se v těchto oblastech nasadit, je nezbytné je tam nějak dopravit – třeba námořní lodí.

Kdo dále váhá mezi tanky a drony, může si sám klást i jiné otázky. Třeba tuto: Znám aspoň jediný příklad války, kterou by vyhrály samotné drony či letadla?

LN, 30.11.2016