Jazyk naší fantastiky (4. část)

       Nejdřív opět aktualita - poznámka k psaní velkých písmen: Sice mají někdy brzy - snad ještě letos - vyjít nová Pravidla pravopisu, ale základní zásady se prý nebudou měnit. Tedy:

       V posledních týdnech vídám velká písmena v nadměrném množství na místech, kde mají být malá. Pozemšťan se možná jednou bude psát s velkým P, avšak jednotlivá obecná jména v několikaslovných názvech jistě ne. Takže nikoliv „... náležel k Tajné čínské společnosti Rozvědky Ozbrojených Sil Vnitřních planet“, ale nejspíš: ... k tajné čínské společnosti Rozvědky ozbrojených sil vnitřních planet, pokud „Ozbrojené síly...“ není název. A nikoliv „Nádherný Nard, Město na Vodě“, nýbrž Nádherný (nebo nádherný, jde-li jen o přívlastek hodnotící) Nard, město na vodě atd. atd.

       Tyhle chyby vznikají jen v překladech, protože různé jazyky mají různá pravidla. Český překlad nesmí přejímat cizí pravidla.

       A teď zpět ke slovesům.

       Minule jsme se zabývali časováním (v přítomném i minulém čase), dnes začneme slovesnými rody. V rodě činném nebývají chyby, v rodě trpném ano. V překladech je často přímo záplava trpných tvarů; vzniká doslovným překládáním. V češtině převažují tvary činné, a pokud už potřebujeme trpný rod, dáváme přednost zvratné formě. (Ne tedy: je používáno, ale: používá se.) Mnoho autorů má - i v původní tvorbě - problémy s trpným příčestím. Napořád čtu tvary, v nichž je příčestí nahrazeno přídavným jménem slovesným. (Je to jistý druh slovakismu a patrně jde skutečně o vliv slovenštiny.) Správně česky tedy: Je přítomen (nikoliv přítomný) pan X? Ale: Přítomný pan X říká, že... Zde je správně přídavné jméno slovesné, je to přívlastek, ne slovesný tvar.

       Příklad z knihy: Byla odtamtud odstraněná (spr. odstraněna). Ty jsi k tomu určená (spr. určena). Loď byla odstraněná (spr. odstraněna). Jeho důvěra nesmí být zklamaná (spr. zklamána). My jsme přinucení (spr. přinuceni) převzít odpovědnost. ... když budou kopancem probuzení (spr. probuzeni) tak jako já. Atd. Je to velmi častá chyba.

       U některých autorů se projevuje nejistota v užívání zvratných sloves; zaměňují je s nezvratnými: Nusina ústa se přilnula... (spleteno se slovesem přitisknouti se). Kulhal se dál (belhal se). Jejich reakce se sestávala z nesmyslných přesunů vojsk (se skládala). Správně ovšem není ani jedno sloveso, nýbrž pouze: ... spočívala v ...

       Ze slovesných způsobů se chybuje zvlášť v kondicionálu, i když postupně stále méně. Odstrašující příklad: A musíš proměnit (spr. změnit) mé léčebné oddělení na (spr. v) inkvizici, aby jsi (spr. abys) je získal. Je to tvar tak hrozný, že pro jistotu zopakuji časování kondicionálu přítomného slovesa býti: bych (abych, kdybych) - bys (abys, kdybys) - by (aby, kdyby), bychom (abychom, kdybychom) - byste (abyste, kdybyste) - by (aby, kdyby).

       Ve třetích osobách se nechybuje, protože zde pomocné sloveso zaniklo. Ještě příklad na chybu při zvratném slovesu: Jak jsi to dokázala zařídit, aby jsi se nemusela vrátit... (spr. aby ses). (Nikoliv, jak občas čtu, abys se).

       Existuje i kondicionál minulý. Často se na něj zapomíná a nahrazuje se přítomným, asi proto, že je kratší: včera bych to udělal, dnes nemám chuť (spr. včera bych to byl udělal...).

       Poslední slovesné tvary, ve kterých scifisté dělají chyby sice o něco méně než před několika roky, přesto však dosud hojně, jsou přechodníky.

       Přede dvěma roky uveřejnil fanzin Slan úplný výklad o českém systému přechodníků. Naivně jsem doufala, že se tím situace zlepší. Že - přinejmenším - ten, komu se zdá jejich užívání příliš složité (nikoliv složitým, ale o tom jindy), bude se jim nadále vyhýbat. Nestalo se. A situace se asi zlepšila z jiných důvodů.

       Jsou autoři (překladatelé), pro něž existuje jen jeden tvar přechodníku, a to přechodník přítomný jednotného čísla v ženském (středním) rodě: píšíc, čtouc. Například: Sam to do nás tvrdě pral, dbajíc (spr. dbaje) na to, aby... - Raci pokračovali dál, dodržujíc (spr. dodržujíce) svůj neměnný rytmus. - „Nevím,“ řekl doktor Santell, hledíc (spr. hledě) do prázdna.

       Jiní sice střídají tvary, ale jak je napadne: Vyrazil kupředu, míříce (spr. míře) kopím na Athelstanovu tvář. - Pěchodráha (nesprávně tvořený novotvar) nás vynesla k povrchové vstupní bráně do muzea a vnoříce (spr. vnořivši) se zpět do země, zmizela nám z dohledu. Tvar „vnoříce se“ je hned třikrát špatně. Má tu být přechodník minulý rodu ženského, čísla jednotného, a je tu přechodník budoucí čísla množného všech rodů. Nadto přechodník budoucí je archaický a už dlouho se ho prakticky vůbec neužívá.

       Jsem na rozpacích. Co s tím? Budete-li si to přát, vysvětlím znovu celý systém. Doufám však, že všichni máte předloňský Slan.

       Příslovce vynechám, chyby jsou ojedinělé.

       Předložky se občas vyskytují v nesprávném významu: Stěna oproti (spr. proti) dveřím byla... - Letěli plnou rychlostí oproti (spr. proti) záři stoupajícího slunce.

       Předložka mimo má často chybný pád: ... všichni mimo tvého nejmladšího dítěte (spr. mimo tvé nejmladší dítě - 4. pád, nikoliv 2.). Tuhle chybu nejspíš časem lingvisté přijmou a bude správně i 2. pád, protože mu dává přednost i Václav Havel.

       Častý nešvar je seskupování předložek: ...čekali na po schodech sestupujících... - ... obhajovat své tvrzení i před na slovo vzatými odborníky. - S o to větší pozorností sledoval... V takových případech je nutno změnit slovosled (... před odborníky na slovo vzatými.)

       Ještě upozornění: Předložka dle je archaická a hodí se jen do historických románů, nebo jako parodie. Přesto ji občas čtu: Psal jsem závěť při plném vědomí a dle (spr. podle) svého nejlepšího uvážení.

       Příště interpunkce.

Ludmila Freiová

(převzato z IK 4/1993 - a k tomu malý přídavek pro ty, kdo mají rádi přechodníky a nechce se jim hledat v archivu zmiňovaný článek z fanzinu Slan; sám přechodníky nesmírně rád čtu, ale nemám moc jistoty v jejich používání - z autorů poslední doby budiž pochválena Františka Vrbenská, která tento slovesný druh umí a používá)

Sci-fi a přechodníky

       Jaký že je vztah mezi sci-fi a přechodníky? Je to pohříchu smutný vztah.

       Skutečně pohříchu, protože v rámci ideologie zlidovění jazyka (což bylo zákonitou součástí zlidovění všeho, a to ve smyslu deteriorizace a ústupu od vyšších hodnot) byly přechodníky z češtiny prakticky vymýceny. Od 50. let se ve školách o nich přestávalo učit a pokud o nich byla zmínka, tedy jako o zastaralých a nepotřebných tvarů. Osnovy byly nabity jinou látkou, a tak v tom školském shonu většina kantorů ustoupila. (Ti mladší je později už ani sami neznali.)

       Snaha o zachování této nenahraditelné gramatické kategorie byla většinou marná, redaktoři - v dobré vůli - autorům často přechodníky v textu škrtali; naštěstí nedůsledně. (Mně zhusta, Miroslavu Holubovi zřídka.) A tak si teď uvědomujeme možnosti českého jazyka skoro jen při četbě exilové nebo samizdatové literatury.

       A nebo v překladech, a o překlady teď jde.

       Fandomoví překladatelé cítí potřebu vyjadřovat se adekvátně překládanému textu, a tedy používat i přechodníků. Ve většině cizích jazyků je to s analogickými tvary jednoduché; existuje jen jeden nebo dva, stejné pro všechny rody a obě čísla... A z toho plynou nesnáze, protože česká pravidla jsou trochu složitější a překladatelé o nich často nic nevědí. A i když to není jejich vina, je to vada, a velká. Horší než záměna i-y.

       Přechodníky jsou však patrně v našem genovém vybavení, takže se nestává, aby překladatel vytvořil neexistující tvar nebo aby vztáhl přechodník k jinému větnému členu než k podmětu. Avšak...

       Dovolím si zcela kantorsky začít chybným příkladem:

       „Ohlédnouc se, muži vešli.“

       Ve větě je několik chyb:

1. Přechodník je v čísle jednotném, ač podmět a přísudek jsou v čísle množném.
2. Přechodník má tvar rodu ženského (středního - stejný tvar), ač podmět a přísudek jsou v rodě mužském.
3. Přechodník je tvořen od dokonavého slovesa příponou přechodníku přítomného - a to je přechodník budoucí, dnes skutečně archaický, který vyjadřuje předčasnost v budoucnosti.
4. Ve větě jde o předčasnost v minulosti, která vyžaduje přechodník minulý.

       Správně má být: „Ohlédnuvše se, muži vešli.“

A tedy pravidla:

a/ Větná funkce: Přechodník je ve větě doplňkem, z toho plyne nutnost shody.

b/ Druhy přechodníku:

1. přítomný (běžný) - vyjadřuje současnost v kterémkoliv čase
2. minulý (řidší) - vyjadřuje předčasnost v čase přítomném a minulém
3. budoucí (archaický) - vyjadřuje předčasnost v čase budoucím

c/ Tvary:

1) přechodník přítomný se tvoří od kmene přítomného, tj. od 3. osoby množ. čísla, a to výhradně sloves nedokonavých

A: Oni jdou: jda, jdouc, jdouce
B: Oni dělají: dělaje (rod mužský), dělajíc (rod ženský a střední), dělajíce (množní číslo všech rodů)

2) přechodník minulý se tvoří od kmene minulého, a to výhradně sloves dokonavých

A: minulý kmen zakončen samohláskou: On udělal: udělav (rod mužský), udělavši (rod ženský a střední), udělavše (množné číslo všech rodů)
B: minulý kmen zakončen samohláskou: On přinesl: přines (rod mužský), přinesši (rod ženský a střední), přinesše (množné číslo všech rodů)

       Odchylka: přišed, přišedši, přišedše

Tvary trpného rodu:

       přítomný: jsa nesen, jsouc nesena, neseno
       minulý: byv přinesen, byvši přinesena, přineseno, byvše přineseni, přineseny, přinesena

       Složité? Snad ne natolik, aby bylo nutné dělat chyby. A přesto je chyb mnoho, i v původních textech (a nejen fandomových autorů). Polil mě pot, když jsem hned v „citaci“ úvodní legendy románu Na pomezí Eternaalu četla: ... tajných věd neznaje(!) ruce vztáhli... Kdo ví, jaký šotek si tu zažertoval, protože Vilma Kadlečková takovéhle chyby nedělá.

       Nakonec několik konkrétních příkladů z fanzinů (které jistě zaznamenali někteří poučenější čtenáři):

       Lear přišel... mumlajíc... (spr. mumlaje)
       Mrak pomalu plul... odkrývajíc dno... (spr. odkrývaje)
       ... po všechny věky jsi trpěl směřujíc... (spr. směřuje)
       Nitro skvrny začalo pomalu nabývat tvar (spr. tvaru) rozvíjejíce se do podoby kalicha (spr. rozvíjejíc)
       Doktor odjel mávajíc na rozloučenou (spr. mávaje)
       „Proč to děláme, Alexo?“ zeptal jsem se upínajíc se do elastických popruhů (spr. upínaje se)
       Ignorujíc ho, Reynolds se posadil... (spr. ignoruje ho)

       Nebudu pokračovat, bylo by to mnoho stran. A jsou i jiné chyby, nicméně přechodníky vedou. A že mám ráda fanziny i přechodníky, napsala jsem tohle poučení. Neberte je, prosím, kantorsky.

Ludmila Freiová

(převzato z fanzinu Slan, 1/1991)

Předchozí článek najdete zde.