26.5.2017 | Svátek má Filip






ARCHITEKTURA: Japonský ateliér Bow-Wow vystavuje v Praze

8.3.2011

Japonsko je už od šedesátých let významným centrem světové architektury. Tehdy tu vznikly stavby ve stylu tzv. metabolismu, ale důležité slovo měli i klasikové, jakoTread Machiya byl Kenzo Tange, známý především jako autor nestárnoucích stadionů pro olympiádu v roce 1964 nebo pavilonů pro světovou výstavu v Ósace o šest let později. Na jeho odkaz navazuje třeba Tadao Ando nebo Fumihiko Maki, nový vítr zase přinášejí Toyo Ito nebo atelier SANAA. Mimochodem, všichni jmenovaní s výjimkou Ita získali nejprestižnější vyznamenání pro projektanty – Pritzkerovu cenu (a odhaduji, že i Ito se stane brzy jejím držitelem). Japonci dnes už nepůsobí jen ve své vlasti, ale mnozí se prosadili v dalších zemích, zejména v USA – Maki například staví na Grand Zero v New Yorku, SANAA nedávno dokončila oceňovanou budovu New Museum na manhattanské Bowery.

Mezi současné star nejen na japonské scéně patří také Yoshimoru Tsukamoto a Momoyo Kaijima, kteří v roce 1992 založili společné studio, jež pojmenovali Bow-Wow. Oba samozřejmě staví v řadě zemí a pedagogicky působí v Japonsku, USA a Švýcarsku. Zabývají se jak projekty budov, tak návrhy uměleckých děl ve veřejném prostoru nebo urbanismem. Jejich domy nejsou nijak rozsáhlé, často jde o malé objekty, určené pro jedinečnou urbánní strukturu japonských měst, zejména Tokia. Tam jsou totiž celé čtvrti drobné zástavby, která byla dříve kobercově bourána, ale nyní je často již respektována. Život v těchto lokalitách je svérázný a romantický – jsou tu malé uličky, každý dům má jiný tvar, najdete tu všechny možné i zdánlivě nemožné tvary a materiály. To samozřejmě přitahuje mladé a tak tu dnes vedle provizorních staveb, skladišť a starých dřevěných domků rostou jako houby po dešti módní studia, salony, galerie, kavárny a restaurace. Mísí se tu exkluzivita s obyčejností, bizarnost a extravagance s banalitou. Prosadit se v tomto zmatku není snadné. Někdo se snaží překřičet ostatní a navrhne tvarově nebo alespoň barevně výraznou stavbu, jiný hledá naopak vnitřní vazby na okolní zástavbu. Procházíte-li tím labyrintem – třeba v okolí bulváru Omotesando, je to docela zajímavý zážitek. A právě do tohoto světa rádi zasazují své domy Bow-Wow.

Nyní máme jedinečnou možnost setkat se s jejich architekturou na výstavě v Galerii Jaroslava Fragnera v Praze na Betlémském náměstí. Na stěnách visí plány a fotografie, hlavními exponáty jsou ale precizní velké modely (měřítko 1:20!) jejich staveb soustředěné v centrální části výstavního sálu. Každý z domů je doslova ušit na míru vlastníkovi. Přeje-li si například, aby měl v patře prostor pro oblíbený čajový obřad, architekti mu vyjdou vstříc stejně jako zákazníkovi, jenž sní o vytvoření velké knihovny v rámci své vily, kterou jednou hodlá zpřístupnit veřejnosti. U dalších návrhů nejde o městská obydlí, ale o stavby v přírodě. Tady zase platí poněkud jiná pravidla. Každé jednotlivé zadání pak doprovází představené objekty, jsou to vlastně takové minipříběhy: tak se třeba dozvíme, že Pony Garden je „dům pro ženu, která sní o tom, že budou s manželem v důchodu žít s poníkem. Proto je tu zahrada pro poníka, kterého chce mít žena celý den na očích“. To odpovídá i krédu studia: „Zájem atelieru Bow-Wow se soustřeďuje na makro/mikroklimata v našem životním prostředí. Naše expozice znázorňuje tuto behaviorologickou krajinu prostřednictvím modelů našich projektů pro Tokio, Karuizawu, Kalifornii a Amsterodam“, říkají autoři. Výsledná architekturaHouse Crane postrádá jednotu – domy se od sebe výrazově značně liší, jak tvarem, tak použitými materiály. Vycházejí tedy důsledně ze zadání a z prostředí, v němž vznikají. Jde ale o skromná díla a myslím, že dost souzní s tvorbou jejich českých vrstevníků, jako jsou třeba Ivan Kroupa, Zdeněk Fránek nebo Marek Chalupa.

Na výstavě nechybějí ani doprovodné filmy. Jeden z nich připomíná, že Bow-Wow spolu s kolegy ze SANAA vytvořili pro loňské bienále architektury v Benátkách expozici Tokyo Metabolizing, na níž připomněli odkaz unikátního stylu, který se kdysi zrodil v jejich vlasti. Je to dost důležité – vlastně jsou to taková japonská „šumná města“, protože nesentimentální Japonci nyní řadu významných objektů bourají, a to navzdory protestům světové veřejnosti (např. slavný Nakagin Capsule Tower na Ginze v Tokiu jednoho z hlavních představitelů metabolismu Kisho Kurokawy z počátku 70. let). V rámci expozice je možné navštívit přímo v prostorách galerie dvě přednášky česko-japonského architekta Osamu Okamury: 9. března to bude Poválečná japonská architektura – fénix zrozený z popela a 23. března pak Současná japonská architektonická scéna – kuchařská kniha receptů na hubnutí. Další akcí bude filmový večer v kině Světozor ve Vodičkově ulici. 30. března tam uvidíte pásmo filmů na téma současná japonská architektura a konečně 4. dubna v 19 hodin v tomto kině vystoupí spolumajitelka Bow-Wow architektka Momoyo Kaijima s přednáškou Atelier Bow-Wow/Behaviorogy.

Výstava v Galerii Jaroslava Fragnera, konaná pod záštitou Velvyslanectví Japonska v České republice, potrvá do 4. dubna.

LN, 5. 3. 2011

A ještě upozornění – v našem zájezdu po architektuře Moravy a Slezska v prodlouženém víkendu v polovině června je ještě pár posledních volných míst. O trase píšu zde, spojení na cestovní kancelář JL Tour najdete tamtéž.

Ikushima Library

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.