Tedy - před prázdninami jsem se rozloučila s Ondrou, Andrejkou, Jirkou, Filipem větším a Filipem menším a Kristýnou a musím říct, že to nebylo snadné loučení. Jo a taky ode mě odešla do jiné třídy Magda.

Zůstal mi Kuba s Tomášem, to už jsou letos druháci, a čekala jsem, kdo k nim přibude. Přišli čtyři prvňáčci. Tomášek, Vítek, Matěj a Zuzanka. Jsou to ďobíci malí, ale pomalu začínají rozvazovat, celkem rychle si zvykli a vypadají spokojeně.

Tomášek je hodně šikovný klouček, moc toho zatím nenamluví, ale pomalinku jazýček rozvazujeme. Učila jsem kdysi jeho nejstarší ségru Marušku. Jinak je úžasně hravý, krásně staví ze stavebnic ohrady na zvířátka, garáže, hrady, použije veškerý dostupný materiál ve třídě a já jen nestačím obdivovat jeho fantazii a dovednost.

Zatím je spíš raději sám, ale pomalu se dává do party se Zuzankou. Ta vyniká podobnými kvalitami jako Tomášek, jen má malinko víc ohebný jazýček. Moc ráda zpívá a maluje. Vítek je takový Šmudlíček, malinko potřebuje pošťouchnout určitým směrem, moc rád si hraje s auty, při práci se snaží a je rád za každou pochvalu a povzbuzení. Tlapičky ještě nemá tak šikovné, ale vynahrazuje to velkou snahou.

No a Matěj je Matěj! Co o něm říct? Kdo zná film Rainman, ten ví, co to znamená. Matěj má své rituály, svůj svět, někdy je s ním těžší pořízení a někdy si zopakuje párkrát svou"mantru" "NO ANO! JDEME NA TO! SEDNEŠ SI KE MNĚ?" a práce nám jde od ruky.

Někteří Kubu a Tomáše znáte, ale přesto přihodím. Kuba je moc šikovný kluk, co má trochu problém s řečí, ale učení mu jde moc dobře. Moc rád si hraje s autama a je to takový můj pečovatel. Každému rád pomůže, je moc dobrosrdečný.

Tomáš je taky druhák, učení jde trochu kostrbatě, ale snaží se, co mu síly stačí. Moc rád si hraje s na dopravním koberci s autíčky a houká ostošest. Všichni bez výjimky moc rádi poslouchají pohádky a příběhy o zvířátkách.

Ne ty z kazet nebo CDček, ale naživo čtené. Sedí jak hříbci v mechu a poslouchají. Někdy si šoupnou polštářky pod hlavy, ale neunikne jim ani slůvko. Moc rádi zpívají, ale zatím jsme spolu moc krátkou dobu, takže ještě nemáme nic secvičeného.

Jsem sama zvědavá, jak nám to spolu bude fungovat. Jsou chvíle, kdy hledám vhodnou lucernu, na kterou se pověsím, a jsou chvíle, kdy je mi náramně dobře. Je to tak všude, v každé práci a všichni to jistě dobře znáte. Každý den přinese něco nového a pořád je na co se těšit i čeho se bát.

Teď se moc těšíme na první společný výlet. Kuba a Tomáš, jako staří mazáci už vědí, na co a na koho se mají těšit (a že se těšííííí!!!), ostatní se mě nejméně každou vyučovací hodinu ptají "A už pojedeme na zvířátka???" No a já se těším zrovna tak, jak ty děti. Nemám se koho ptát, tak jen koukám do kalendáře a počítám dny.

Musím přiznat, že už první "minizoo" máme za sebou - neteř si pořídila chameleona, tak jsme se šli podívat na malou Kleopatru (chamík), pohladili jsme si Terezku (krajta), koukli na rybičky v akvárku, a pomuchlali Albínku (číča). Danečka (pesan) jsme museli zavřít na tu chvíli do kotce, protože už děti nějak nemusí a grčí na ně.

Přejeme vám všem krásné a sluníčkové dny.

Myš a Myšátka