Koňská noha, Klumpfuß, clubfoot. PES Equinovarus, lze najít i pod pojmem PEC. To všechno je jedno označení pro vývojovou vadu dolní končetiny. O této vadě jsem do července roku 2009 nevěděla vůbec nic.

Dcera se narodila císařským řezem, a to po domluvě s lékaři. Neotočila se do správné polohy, zůstala sedět a vzhledem ke komplikacím s první dcerou jsem nechtěla riskovat, že to na porodním sále buď jedna nebo obě nezvládneme.

Dceru mi ukázali ihned, jakmile byla venku, zabalenou do ručníku a odnesli ke změření do vedlejší místnosti. Manžela vzali sebou. Za několik málo minut jsem byla po zašití do vedlejší místnosti přivezena i já. Tam seděl manžel, choval v náručí naše zabalené miminko a bulel.

„Má něco s nožičkama, ale sestřička říkala, že to bude dobré.“ Když pak přede mnou dítě rozbalili, zažila jsem šok já. Miminko, které bylo na ultrazvuku vždy zdravé a v pořádku, najednou v pořádku nevypadalo. Pro citlivé povahy předběhnu: Karla, dnes pětiletá, je zdravá holčička, jen se někde stala chyba a přišla na svět se zkroucenými chodidly.

Měli jsme možná štěstí v neštěstí, nejspíš se věci dějí, prostě jak mají, když jim necháme volný průběh. Dětský ortoped v porodnici, kde jsem byla, měl zrovna dovolenou. Nemocnice proto objednala taxík, posadila do něj manžela s Karlou a ještě jednou sestřičkou a poslala je do jiné nemocnice za paní doktorkou Hahn, specialistkou na úpravy nožiček malých dětí.

Čerstvě zasádrované miminko

Po dvou hodinách se mi vrátilo miminko se zasádrovanými nožičkami. Od třísel až po špičky miniaturních prstíků, které ze sádry koukaly. V koleni byly nožičky pokrčené, šlapky byly natáhnuté dopředu a palce směřovaly nahoru. První pozice, ve které bude Karla zabalená celý týden. Manžel dostal na ortopedii fundovanou přednášku o PES eq., byl u sádrování a přijel s povzbudivými informacemi, že není nic ztraceno, že dítě na vozíku jezdit nebude a že nejspíš jednou zaběhne i maraton.

Manžela jsem poslala domů se trochu vzpamatovat a hlavně najít krabici s oblečením pro větší, tříměsíční děti, Karla se nám totiž nevešla ani do připravených dupaček, ani do těch erárních.

O vadě, která se dnes odstraňuje relativně snadno, u které byl ještě nedávno nutný chirurgický zákrok a ještě dříve se s tím nedalo dělat vůbec nic, se můžete dozvědět lékařské i odborné podrobnosti po zadání výrazu např. Klumpfuß do internetového vyhledávače. Je tam i spousta obrázků. Tyto informace jsem pročítala se smíšenými pocity, kdykoliv jsem po návratu z nemocnice měla jen trošku volno.

V naprosto laické (!) zkratce: postižení je buď genetické nebo se prostě vyskytne. Statisticky jsou na tom hůře chlapci. Jelikož u nás v žádné z rodin nikdo potíže s nohama neměl, přikláním se k variantě druhé. Vývoj dítěte je tak strašně komplikovaný proces, že se prostě chyba někdy stát může. Nožička se při vývoji zapomene natáhnout a je to. Možná to bylo i proto, že mi Karla v břiše seděla a nechtěla se přetočit, kdo ví.

Já se vlastně směju pořád

Ve věku tří měsíců se dítěti může noha operovat. Kostičky a šlachy se poskládají na správné místo a noha se zasádruje. Po čase se upraví i druhá. Nebo se postupuje podle pana Ponsetiho, jako v našem případě. Dítěti je vždy na týden zasádrovaná noha do předepsané pozice.

První pozice natáhnutí chodidla, dvě až šest otáčení a přetáčení tak, že po sundání šesté sádry se dají šlapky otočit špičkami dozadu, prostě o 180 stupňů vnějškem. Sedmá sádra je třítýdenní a následuje po jediné malinké operaci, kterou dítě při této metodě podstupuje. Dítěti se po místním umrtvení přeřízne achilovka malinkým vpichem pod kotníky. Během tří týdnů v sádře šlacha magicky doroste.

Nacvaknout dlahu...

Poté dítě dostane speciální botičky, které jsou spojené dlahou. Boty, resp. nohy jsou fixovány v předepsané poloze, špičky od sebe v úhlu 120 stupňů, špičky navíc trošku zvednuté. Zdravá noha se upíná normálně. Jakmile dítě spí na boku, neudrží dlahu kolmo k postýlce a jedna strana, ta ve vzduchu, spadne buď dopředu nebo dozadu.

Výsledkem je protahování šlach. Dlaha musí být na nožičkách nepřetržitě, resp. s pauzou na koupání. Po půl roce nošení se nechává jen na spaní. Ve třech letech putuje dlaha do šuplíku. Od sundání poslední sádry se navíc nastupuje na fyzioterapie.

Zní to jednoduše, ale musí se dbát na spoustu věcí: botičky nesmí způsobovat otlaky, ale zároveň nesmí být moc volné, jinak dítě nohu z boty natotata vytáhne. Nesmíte mít s dítětem slitování! Jediný, kdo tou dlahou trpí, jste vy a okolí. Vydržet je strašně těžké, ale vyplatí se to.

Sedět v tom dokážu taky

Jako vždy hodně záleží na informovanosti všech zainteresovaných a na štěstí. Gynekolog by měl podle mě nejlépe mlčet, pokud už tuto vadu ve vývoji při ultrazvuku najde. Vystresovaná těhotná maminka je daleko horší než ubulená novopečená maminka. Navíc, když je miminko na světě, není na nějaké stesky čas, že. Porodník i dětský lékař by měl vědět, jaké jsou metody nápravy koňské nohy.

Při jednom ze sádrování jsem potkala maminku s půlročním chlapečkem v náručí. Právě šel na druhou sádru. Jen proto, že pan dětský lékař maminku poslal do nemocnice na operaci celého chodidla, o Ponsetiho metodě nevěděl, nebo vědět nechtěl? Ne všichni ortopedové jsou na Ponsetiho metodu školení a jako všude jsou doktoři lepší a horší.

Výhrou je i zkušený fyzioterapeut, který vás dokáže na aktuální problémy upozornit a naučí vás např. trpělivě a správně Vojtovu metodu. Ale největší břímě odpovědnosti padá na rodiče. Ti nasazují a utahují botičky, ti s dítětem cvičí převracení na bříško, s dlahou to totiž není pro dítě jednoduché. Ti se nesmí stydět za dítě na veřejnosti a na dotazy dětí a dospělých odpovídat.

Balet. Byl nám ortopedií doporučen

Rodiče musí věřit, že všechno bude v pořádku, a taky se s tím vnitřně rychle vypořádat. PES eq. postižení je přes všechnu práci a běhání po doktorech pořád ještě lehké a ve valné většině odstranitelné postižení! To vím teď, po pěti letech od prvního šoku v porodnici, naprosto přesně.

Karla dneska chodí na balet, jezdí dlouhé štreky na kole a vůbec se jako dítko s PES eq. (a bohužel i srdeční vadou) nechová. Na jejích chodidlech dnes už jen odborníci a znalí poznají, že kdysi normálně ani chodit neměla.

Foto: autorka

Další fotografie najdete zde.