26.4.2024 | Svátek má Oto


Diskuse k článku

105 PLUS: Starý ořech

Řekla jsem Raz, dva, tři, a teď pověz, o čem mám psát. Vašek, který stál u okna v mém pokoji, řekl Eeee… starý ořech. Tak tedy dnes bude pluska o starém ořechu.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
A. Zemanová 21.4.2022 16:28

To je opravdu smutné, mohlo mu být dopřáno více času v radosti. Na druhou stranu, odcházel v lásce a s vaší úřastí a nenechali jste ho trpět. To je to největší, co jste pro něj teď mohli udělat. V

T. Zana 21.4.2022 16:44

Hladím po tlapce V.

J. Fialová 21.4.2022 10:42

Čéče, mně na fotce připadá jako mladý ořech. Staré ořechy jsme měli u babičky, kmeny měly v průměru snad 60 cm, už byly uvnitř vykotlané, do té díry se dítko schovalo :-)

Z. Xerxová 21.4.2022 10:47

ořechy rostou rychle a taky se dají hodně ořezat - obrazí taky rychle a dobře plodí...

Z. Jenny 21.4.2022 10:48

Tak,tak, ještě přidám, že ořechů není nikdy dost! :-)

A. Zemanová 21.4.2022 14:11

On je tlustý a velký. Až se do vedlejší zahrady zase budu muset prosmyknout pro něco, co tam dětem spadlo, tak ho změřím kolem pasu. Myslím, že má víc než já, a to není rozhodně málo. :-)

Z. Yga 21.4.2022 8:44

Vzpomínám na ořešáky mého dětství - rostly před naším barákem za cestou a byly celé dětství a dospívání mými souputníky. Těch dobrodružství, co jsem na nich zažila - dvě spodní větve prohnuté tak, že jsem si na nich připadala jako na koni - ano, naráz se proměnily na Ilči a Hatátitlu, další větev byla pohodlná na ležení a ze mne se stal černý panter Baghíra, pravda Baghíra gramotný, neb jsem tam ležívala s knížkou. A další větve spletené do trůnu a ejhle, byla tu celá královská rodina (samosebou v mém zastoupení).

Koncem prázdnin jsem k nim chodila s nožíkem, jím jsem rozevírala ještě zelené ořechy a vybírala lahodná jádra ještě se slupkou, která se dala svléknout. Mňam, to byla dobrota. No a kolem mých narozenin jsme pobíhaly (taťka se takovýchto kratochvil neúčastnil, neb se zase babral v motoru zlostka) s dlouhými tyčemi a "rážaly ořechy", následně sbíraly do bedýnek a v zimě v teplíčku kuchyně, ozbrojené deskou (prkýnkem) a kvichtem (nejlépe půlkilovým závažím z decimálky) je rozbíjely, loupaly, dávaly do sklenic, které mamka vývěvou vysála a takto uskladněné čekaly na další zpracování do buchet a koláčů.

A dvě mamčina moudra, týkající se ořechu: "Rážání ořechů a odhrňání snihu sú dvě nejzbytečnější práce na světe" a "Nikdy nespi pod ořechem, vleze ti do ucha střiháč a dostaneš zápal blan!" ;-D

Z. Yga 21.4.2022 8:46

Poznámka: ehm - uskladněné ve sklenicích čekaly ty ořechy, ne my! 8-o;-D;-D

Z. Lika 21.4.2022 9:28

Ano, mladé ořechy jsou lahůdka. A vzpomínám na loupání ořechů, jaké jsme pak měli hnědé ruce :-) Se zájmem jsem si přečetla o hi-tech metodě konzervace ořechů u vás, páni! U nás se prostě sušily, ve skořápkách, v troubě (v kamnech se stejně topilo).

A ty větve jsme si užili spíš u lísek, to jsme ovšem byli hodně malí, že nás unesli. Vlastně v mém rodišti vlašáky nerostly, to u babičky v teple.

Moc pěkná vzpomínka, Ygo V

Z. Jenny 21.4.2022 10:53

Ořechy pomelu,dám do sklenic a zavařím. Osvědčilo se. Sklenice neponořuji celé, jen do půl,či třičtvrtě. Jsou jako čerstvé.:-)

Z. Jenny 21.4.2022 12:19

..... a jako Yga, ořechy jsou čerstvé, nééé sklenice;-D;-D

A. Zemanová 21.4.2022 14:09

Děkuju za krásné ořechové vzpomínání, milá YGO.

Teda, my máme vyloupané ořechy buď v mrazáku, nebo jen zašroubované ve sklenicích ve spodní lednici. Doteď jsem žila v přesvědčení, že to je tak v pořádku. A nýčko jsem na pochybách. :-)

Z. Yga 21.4.2022 19:17

Poslední vakuované ořechy jsem zpracovala loňské Vánoce a to je mamka na hřbitově "radost poležet" už víc jak pět roků - a ořechy byly v pořádku. V Ehm - vakuované trnky (povidla) ještě mám, a těm je už víc jak sedm roků, jsou poslední, co jsme spolu vařily.

A. Zemanová 21.4.2022 19:24

Tak to je teda něco! V Povidla bych brala, mám je ráda.

Z. Lika 21.4.2022 7:42

Vzrostlé silné velké stromy jsou vzácnost a tento ořešák vypadá krásně. Babička říkávala: když máš ořešák, nebudete mít hlad. Sice se jeho listí nedávalo na kompost (dezinfikuje), ale zase byly výborné na vlasy. Ořešáky stávaly na dvorech, nikoli na zahradě, právě kvůli stínu a tomu listí, a byly velice vážené.

Máš na něj krásnou vyhlídku, Vave R^

A. Zemanová 21.4.2022 14:03

To tedy mám! :-)

Já jsem četla, že listí ořešáku se do kompostu míchat může, jen ho nesmí být moc a mělo by být rozsekané, aby se rychleji rozložilo. Bezvadné je na přírodní barvení látek (a prstů, chicht).

Z. Xerxová 21.4.2022 6:12

hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :-)

..miluju ořechy mojí sousedky - listí neuklízím, nestarám se a ořechy všechny sklízím... ;-D neb holky sousedky je nechtějí... Vynikající dělba údělů ;-D

A. Zemanová 21.4.2022 14:01

U mě je to slabší, listí létá ke mně a ořechy zůstávají na zemi za plotem. Ale občas se naskytne cestička, jak pár ořechů získat. :-)

<< < 1 2 > >>



Politický cirkus | Zahraničí | Politika | Společnost | Klima | Ekonomika | Věda | Kultura | Best of Hyena | Šamanovo doupě | Zábava
Čtenost | Zvířetník | Diskuse | Autoři | Lidovky.cz | Mobilní verze | Kindle verze | RSS
Redakce LN | Práce v mediální skupině MAFRA | Soukromí | Inzerce v LN | Inzerce na Lidovky.cz | Předplatné | Archiv staré verze
© 2024 Neviditelný pes a MAFRA, a.s., ISSN 1212-673X. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
Provozovatelem serveru je O.Neff,s.r.o. se sídlem Praha 5, U Mrázovky 1, IČ: 64514985, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném
Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 44979.