17.9.2019 | Svátek má Naděžda


ZANINY CESTY: Do třetice

4.9.2019

A my si s těmi Krušnými horami nedali pokoj (viz zde) a jeli ještě do Sokolova, respektive do obce kousek severně od Sokolova, do Svatavy. Tam to bylo trochu komplikované, ale nakonec se všechno v dobré obrátilo (i když velkého jmění jsme bohužel nenabyli).

Měli jsme objednané bydlení v penzionu s restaurací, a když jsme přijeli, tak nám paní majitelka oznámila, že už jsou s manželem tak unavení, že na týden odjíždějí na dovolenou, takže bude chodit paní na úklid, ale hospoda bude zavřená. To bylo dost nemilé, protože penzion byl na horním okraji obce, která je hodně dlouhá a druhá hospoda byla asi o dva kilometry jižně od nás (taky měla zavřeno).

Penzion byl kousíček od vlakové zastávky, jenže v létě měl vlak výluku a náhradní autobus jezdil z opačné strany řeky Svatavy, takže asi o kilometr dál. Tím padla možnost objednat si v penzionu snídaně (ty poskytovala paní na úklid, ale až od osmi, to bychom ten autobus nestíhali).

Nakonec jsme identifikovali místní vietnamský krámek.

Hrad Hartenberk

Hrad Hartenberk

V pondělí jsme vyrazili nejdřív na zříceninu hradu Hartenberk, nějak nám uniklo, že prohlédnout se dá jen s průvodcem, který tam v pondělí co? No přece není. Ale stejně se blížila bouřka, takže jsme jen rychle obhlédli, co se zvenku dalo, a mazali se někam schovat. Měli jsme štěstí a potkali takový ten zastřešený turistický přístřešek, lilo opravdu vydatně a já zjistila, že místo nepromokavé bundy nesu nepromokavé kalhoty, které jsou sice taky fajn, ale přece jen bundu tak docela nenahradí.

Po asi čtyřiceti minutách déšť převážně ustal a z kopců kolem nás začala stoupat mlha. To bylo nemilé, protože jsme měli v plánu zajít na rozhlednu Cibulka. Nejdřív jsme si říkali, že asi půjdeme rovnou na nádraží v Oloví (na autobus), ale pak koukáme, že podle cedule je to jen asi sedm set metrů, tak jsme si řekli, že by to byla škoda.

Ono to fakt nebylo daleko, ale jak už to tak u rozhleden bývá, dost do kopce. A výhled byl převážně na mlhu.

Rozhledna Cibulka

Rozhledna Cibulka

V úterý jsme se vydali do Sokolova. Zase padl jeden předsudek – Sokolov mi nepřišel jako špatné místo k životu. Mají tam moc hezký zámek a Staré náměstí. Rozhlednu - takovou maličkou, ale asi z ní může být docela hezky vidět. Jenže na ní byla cedule, že klíče vydávají… no, na druhém konci města. Tak jsme se nerozhlédli. Kousek od centra je zrekultivovaný lom Gsteinigt – takový hezký park s jezírkem, fakt povedený.

Staré náměstí, Sokolov

Staré náměstí, Sokolov

Ve středu jsme jeli pro změnu do Kraslic a odtud šlapali směr Bublava. Střídavě pršelo a mrholilo, ale aspoň nebylo zima. Potkávali jsme jen stáda pasoucích se krav, které nechávaly pastvy a jako jedna kravka se za námi otáčely (něco jako diváci na tenisových dvorcích, ale pomalu).

Stádo fascinované naším pohybem

Stádo fascinované naším pohybem

Bublava je lyžařské centrum, v létě dost smutně opuštěné a zavřené, ale fungující hospodu jsme našli (a pak dokonce ještě jednu). Na rozcestí Bublava jsme se otočili a vyšli na Olověný vrch, kam jezdí v zimě lanovka. Je tam taky rozhledna, ale zavřená…

Cestou jsme pak narazili na moc hezké místo – přírodní památku Tisovec. Kdysi do těch míst vyváželi hlušinu z rudných dolů. Prý tam rostou vzácné lišejníky. Ty jsme sice nenašli, ale všude kvetl vřes.

Městský park v proměnách času

Městský park v proměnách času

A pak už jsme scházeli městskými sady na Zámeckém vrchu (historie jejich názvu je prostě neodolatelná) zpátky do Kraslic, ale ještě jsme potřebovali najít bývalá jatka z počátku 20. století, která jsme zahlédli z vlaku (z Oloví dál už vlak zase jezdí). No, vyžadovalo to trochu zrychlený přesun, abychom taky stihli poslední spoj, ale nakonec to vyšlo.

Ve čtvrtek byl krásný fotogenický den s modrým nebem a nízkými oblaky. Dojeli jsme do Citic a šli se podívat k dalšímu rekultivačnímu jezeru Medard. To ještě není oficiálně otevřené, ale vypadá velmi hotově. Je obrovské (necelých 500 ha, Máchovo jezero má 284 ha). Moc se nám od něj nechtělo, ale potřebovali jsme dojít ještě o dost dál. První zastávka byla v Chlumu Sv. Maří, kde je v nevelké obci obrovský poutní chrám, už skoro zrekonstruovaný. A na kraji obce taková pozoruhodnost – spíš mrzutá: bývala tu rozhledna a turistická chata, postavená začátkem 20. století, jenže po 2. světové válce se dostala do soukromého vlastnictví… takže je to soukromá rozhledna, nepřístupná.

Jezero Medard

Jezero Medard

No nic, pokračovali jsme ke Kynšperku. Místní pivovar nás trochu zklamal, nicméně najíst jsme dostali. Ostatní pamětihodnosti už jsme spíš vzali tryskem – krytou lávku, židovský hřbitov, památník osvobození… Ale autobus nám neujel.

V pátek jsme autobusem a vlakem dojeli do Rotavy a stoupali směrem k obci, což je 3 a více km – vlak tam mají docela z ruky. Mířili jsme na Rotavské varhany, pěkný čedičový suk. Tam nás trochu zradily moje oblíbené Mapy.cz, které byly nějak pozadu za realitou, což mělo za následek, že jsme zakufrovali a Franta sebou moc pěkně prásknul na té stráni, která přece půjde snadno sejít.

Naštěstí k žádné velké zdravotní újmě nedošlo, takže jsme mohli obkroužit vlásenkovité silničky, které nás nakonec dovedly k zatopenému kamenolomu Kernberg. Ten je úžasný. Schovaný v lese, s křiklavě modrozelenou vodou (65 m hloubka). Fantastické místo.

Zatopený kamenolom Kernberg

Zatopený kamenolom Kernberg

No a zpátky na silnici a do Jindřichovic. Tam mají zámek (nepřístupný) a bistro, kde jsme dostali najíst a ještě jsme si tam koupili kousek dobrého sýra na doma. Odsud jsme se vraceli sešupem do Oloví a oblíbeným autobusem domů.

Sobota byla poslední celý den, po včerejších zážitcích (bylo to dlouhé a Franta – kromě odřené holeně - měl i trochu hnuté koleno) jsme se rozhodli to chození vzít víc zlehka. Dojeli jsme do Skalné, kde mají hrad a zámek (oboje spíš kapesní) a ještě vedle ve Starém rybníku pěknou zříceninu malebně umístěnou nad tím rybníkem. Je tam tedy i empírový zámek, ale to bude poznat, teprve až (snad) dojde k rekonstrukci.

Starý rybník

Starý rybník

A pak už to bylo jen kousek do Františkových Lázní, kde jsme už kdysi byli, ale neviděli jsme mrňavou rozhledničku na jejich zadním konci. A na tu se konečně mohlo! Jo a taky je tam poblíž socha mocnáře, to se u nás málo vidí.

V neděli se jelo domů.

Foto: Zana. Další fotky najdete tady na Rajčeti.

Zana Neviditelný pes


Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?
Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?

Někteří je vnímají jako výstřelek pro alternativně založené maminky. Fyzioterapeuti zase prohlašují, že nic lepšího pro nohy neexistuje. My jsme se je rozhodli otestovat na dvou kolegyních z kanceláře a zjistit, kde je pravda.