Hned na začátku měsíce má Najtík „narozky“ – v srpnu šestiměsíční.

Půlroční pes malého plemene je skoro velikostně dorostlý. U mamuta to neplatí. Najt je pro řadu lidí veliký pes, pro nás je to malé štěnítko. Stále mu páník připomíná, že je mrňavý a že by konečně mohl začít růst. Při posledním vážení měl 42 kilo a v kohoutku 73 cm. To už by byl velikostí nejmenší možná chovná fenečka :-)  Na psa musí holt ještě povyrůst.

Night vzorný

A on určitě ještě vyroste – jednak na to má ještě hodně času (růst se zastavil u našich předchozích doguší většinou kolem roku), jednak „bochníčky“ na jeho nohách jasně říkají, že se ještě výrazně vytáhne. Začala se mu měnit hlava – pysky rostou, získává typicky mohutnou dozí tlamajznu. A umí krásně slintat – tam už je typická doga teď... Zuby už má dorostlé, přezubil vskutku bezproblémově.

Kožíšek nám dělá radost. Je hustý, lesklý, černočerný. Potravinové doplňky (a hlavně vajíčka) odvedly dokonalou práci, po éře připlešlého štěníka je to změna velmi výrazná. Hodně hlídám pohyb a stavbu tlapátek. Rozhodně se u Najta nepotkáme s odlehčováním, neochotou k pohybu, s obtížným zvedáním… naopak. Nukleární hovado nám několikrát za den (hlavně večer) ukáže, že rozsah jeho pohybu je ukázkový a že trysk, výskoky, smyky… zvládá na jedničku (podtrženou a s hvězdičkou).

Night tryskající

Já sice po dlouhodobějším tryskovém šílení vidím, že přední tlapátka jsou trochu rozjetá, prsty od sebe, trochu vytočené zápěstí – ale stále ještě je to vcelku normální poloha unaveného ulítaného mamuta ve vývinu. Ráno jsou tlapátka ukázkově rovná, tlapky uzavřené. Růst se v následujících měsících zpomalí, nejhorší období růstu už pomaličku máme za sebou. Ještě tak měsíc či dva budu vyšilovat… a pak už se začnu klidnit.

Některé nejmenované zvířetníky štvu tvrzením, že je to doma vzorné psisko. Že má k dispozici dopoledne celý dům (s výjimkou ložnice) a že škody na majetku a zdraví obyvatel jsou minimální. Navíc když se Najtovi něco razantněji zakáže, tak to většinou plně akceptuje. Třeba ten odpadkový koš. První den doma jsem ho ostřeji od koše vyhnala – a od té doby je tabu.

„Vynes mě, prosím!“

Tento povahový rys má ale svá ALE!! Nechtěla jsem, aby malé štěně skákalo z kufru auta. Přeci jen ráz na měkká tlapátka je to velký. No jo, ale čtyřicetikilové těleso ještě dnes kníká v kufru: „ Já chci vystoupit, prosím, vynes mě ven.“ A horko těžko se učíme, že opuštění vozidla je už povoleno a co víc, je dokonce odměňováno. No – děláme pokroky. Asi už v polovině případů vyskočí sám, druhou polovinu ho tedy vyndám. Zatím zvládám, záda překvapivě drží. Moje záda – aby bylo jasno.

Taky je jasné, že se s ním musí zacházet tak trošku v rukavičkách. Je fakt, že odpadkový koš, tlapky na sporáku, asistence u žehlení – to jsou věci, kde mu jasně sdělím, že to tedy ne. A protože to myslím opravdu ale opravdu vážně, stačí to říct zatím jednou. Uvidíme v pubertě… 

Night s klackem v hubě

Tam, kde to až tak vážně nemyslím (smetáček a lopatička pravidelně odchází ze svého místa), moje výtky nejsou až tak vážně brány a chlapec zkouší opakovaně, zdali to ještě snesu. Snesu – myslím, že je to normální a přirozená vášeň krást něco jiného než vlastní hračky, a následné „zlobení se“ a honička a přetahovačka patří do repertoáru oblíbených společenských her mezi štěnětem a páníkem.

Musíme hlídat Najta a dítka. Betka byla stará moudrá dáma, která si svoji kosatčí dravou povahu schovávala na nás. Najtík je štěně. Když se rozdovádí, nebere ohledy na váhovou nevyrovnanost. Ale snaží se, dělá velké pokroky. Je to dost složité balancování – na straně jedné nesmí do dětí strkat tlapou, nesmí je chytat, musí se jim při běhu vyhýbat… na straně druhé potřebujeme, aby děti měl jako milé parťáky. Aby se nevynořila žádná vnitřní bariéra a to ani na jedné straně. Komplikací léta je i to, že dítka občas lítají venku nahá a i malé drcnutí rozběhlým psiskem končí odřeným kolenem či šrámy od malin (zasunul do nich mrňavku pouhým průletem kolem ní).

Night ve skoku

Takže hledáme společné hry, kde se baví všichni. Nejlepší je kradení míčků při sportovních kláních, společné procházky a výlety. Taky hračky sdílí a pochopitelně každé mládě chce přesně toho plyšáka, co má ten druhý či třetí. Jen v kreslení nedělá Najtík pokroky – i když ho pastelky nesmírně zajímají (a k okusu jsou prý vhodné). Když prohlížíme knížky – sedíme většinou na zemi. A pozor dávají ta dvouletá, ten čtyřletý i ten dogouš. Takže i on už ví, co je to wobegong :-)

Výletíme hodně – psisko zvládá i tříhodinové trasy (včetně přestávek – zatím vždy do 10 kilometrů). V terénu je šikovný, navíc zatím perfektně funguje i při setkání s cizími lidmi, psy, cyklisty. 

Night významně hledí z podrostu

Je nesmírně přátelský – na každého vrtichvostí. Ale už pochopil, že když se na cestě před námi někdo objeví, musí počkat a já ho přidržím (nebo připnu na vodítko). Klidně ho nechám „pokecat“ s kolemjdoucím, ale pod dozorem.

Zatím vypadá na úžasně pohodové psisko. Přátelské, zvídavé, nebojácné. Budu doufat, že mu to vydrží. Čeká ho náročný měsíc. Pojede se podívat na klubovou výstavu – nevystavujeme –, jen shlédneme „konkurenci“ a pokecáme se známými (Alex – těším se) a hlavně na konci měsíce naložíme obě dítka, spoustu věcí a vyrazíme. Kam?? No k velké slané vodě. To tedy bude akce!