Zase jednou se snažím o zdravé stravování a tak doma prosazuju bohaté a pestré snídaně, které vydrží člověku hluboko do popoledních hodin. Třeba do dvou nebo do tří, záleží na tom, kdy a jak dlouho se snídá. Jestli v devět nebo v deset nebo tak nějak. Poté je čas na zdravý oběd a pak už mi stačí většinou jen syrová zelenina a Vašek si udělá něco malého. Teď byl ovšem na prodloužený víkend na setkání své bývalé kapely a tam trochu zlajdačil. Hned v pondělí jsem ho přistihla, že ještě v deset nesnídal, ačkoli vstával celkem brzy, aby odvezl do opravy auto s hřebíkem zabodnutým v pneumatice. Ten den jsem si naopak pospala já, protože jsem o víkendu šila dlouho do noci, až k ránu. Jak to, že lajdáš snídání? hartusila jsem. Kdyby ti jí někdo udělal, to by sis určitě dal, co?

Jak jsem to řekla, tak se mi ta slovní hříčka zalíbila. Sní-dání, sní to, co mu dají. Tak to slovo vzniklo. Alespoň mně se ta myšlenka líbila, i když vím, že je to nesmysl. Ale pro jistotu jsem mrkla na internet a našla jsem toto: „Vysvětlení hláskových změn a vnitřní stavby slova je obtížné a pro naše potřeby neúčelné, shrňme tedy stručně, že slovo snídaně souvisí od původu se slovesem jíst a obsahuje též komponent s, který nesl význam dohromady.“

Dohromady jako celá skupina, nebo dohromady všechno možné? Ve středověku se údajně ke snídani dojídaly zbytky od večeře a zapíjely se pivem. To pivo bylo z dnešního pohledu čajíček a dechové kontroly se na cestách neprováděly, ostatně těch bylo poskromnu, takže proč ne. I já jsem párkrát v životě snídala pivo, protože večer byl bujarý a dlouhý a pivní snídaně spásná.

Pokud se snídalo dohromady, tedy vespolek („...to jako celá obec najednou?“, oblíbená citace z LP Ozvěny malých scén, modří pamětníci vědí a kdo nezná, vřele doporučuju), tak potom nemělo být smysl být pánem, když ten musel vstávat s kmánem. Alespoň já jako zemanka na tvrzi bych s tím byla velice nespokojena. A neříkejte mi někdo, že domácí paní na tvrzi či na hradě se měla ze všech nejhůř, protože měla nejvíc práce a ještě musela rodit děti a usmívat se na vítěze turnajů.

Sní-dání je mnohem hezčí představa. Je osm ráno a do pokoje tiše vstoupí komorná. Opatrně rozhrne závěsy a své paní položí na postelový stoleček tác se snídaní. A když už tam má být čaj, tak si představuju celou anglickou snídani. Fazolky a párečky, moře opečené slaniny… eh, vlastně mám teď to zdravé období… no ale co může být škodlivého na dobře vypečené slanině z vepříka chovaného ve chlívku s výběhem, ve kterém je plno hraček?

Nebo sní-dání v podobě šálku kávy, či spíš pořádného hrnku kafe, servírovanému na tácku spolu s čerstvě utrženou růží? Jak romantické! Milenci se zřejmě domnívají, že jejich vyvolená je živa jen z květinové vůně (a kávy). Z toho pak plynou mnohé manželské propady, kdy muž zjistí, že jeho milovaná ráda snídá kaviár a šampaňské nebo pět vajec ve skle, což se časem dost prodraží.

Sní-dáni je také, když si jdeš na zahradu ráno natrhat hrst jahod a ty si nasypeš do jogurtu. Ráda bych napsala, že si ho dělám sama, ale ještě jsem na takové experimenty nenašla čas ani odvahu, a tak jogurt stále kupuju v kilových kelímcích a snažím se věřit, že se skládá jen ze samých zdravých a živých bakterií, že kterých i já budu dlouho živa.

Sní-dání je, když máš na snídani tolik času, kolik chceš. A když si před snídaní můžeš vyjít ven s hrnkem kafe, nakrmit venkovní kočky a pak hodinu jen tak být a plynout a pak si jít uvařit domácí vajíčko od kamarádů. Tedy od slepic, které chovají kamarádi, aby si to někdo nevysvětloval nějak jinak.

Sní-dání je, když den začne tak, jak si sám přeješ. Když začne dobře.

Růže

Osobní stránky autorky:

https://podpovrchemvave.blogspot.com/

http://vaverika.blogspot.com/