Jakub S. 6.4.2009 22:17

Samé dalmatinky,

sto a jedna dalmatinka, matinka, cerunka, a další pokolení - a jeden má z těch lidí, co tomudle rozumí, strašné gajstesmindrvertigkchajtskomplexy. Nále zhruba protivá temu sóhlasím. Srovnané do čtverečka je to jak úhledné, tak přesvědčivé.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bláža 6.4.2009 21:56

:))

Milá Dalmi, jen prolétám, nestíhám, ale už vím, že nejsem obézní, ale geneticky podmíněná

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Olčava 6.4.2009 20:34

Dalmi

to je hezky sepsaný, že i já to v tuhle konkrétní chvilku chápu.

Můj syn byl ve věku tří čtyř let děsně podobnej mýmu bráchovi a dcérenka jako malinká zase byla se sestřenicí, která je o rok starší než ona, zase jednu chvíli (kolem dvou let) jako dvojčata.

Taky by mě docela zajímalo, odkud jsou moji předci, jenže třeba jenom maminka má otce neznámého a tátův táta v pětačtyřicátém odjel s Amíkama a nikdy už o něm nikdo z rodiny neslyšel. A vůbec je to celý takovej divnej zapletenec a koho se teď zeptat?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zana 6.4.2009 18:57

O.T.

a protože je začátek měsíce, tak si můžete číst zde a zde a zde a tady  a http://forum.hadopasi.org/viewtopic.php?p=8804#8804coursing a tůdle celkem.

Za event. kontrolu děkuju.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Louk 6.4.2009 17:35

To je obrovské téma

ráno jsem jen nakoukla a prohlídla fotky - neuvěřitelná shoda jak u Baťátka, tak u Dalmi . Moc se přimlouvám za pokračování. Tolik otázek a málo uspokojivých odpovědí. Celý den se mi hlavou melou různé rodinné historky a příběhy, bohužel u nás už se rovněž není koho zeptat a zůstaly pouze krabice neidentifikovaných fotek. U nás se třeba dědí trable s kyčlema, ale pouze po ženské linii - proto jsem si tak přála kluka.

Geneaologie je hodně zajímavá, akorát vyžaduje několik maličkostí - dostatek času, zanícenost, detektivní talent, hodí se znalost latiny, němčiny, švabachu... samé prkotiny . Ovšem krom zmiňovaných nevítaných zjištění ohledně černých ovcí rodiny může mít i jiný negativní dopad. Kamarádka se dostala až do 17. století, našla šlechtické předky a drobátko jí narostlo sebevědomí a občas s despektem utrousí jedovatou poznámku na konto své LP - o zdegenerovaných Chodech .

Dalmatinku, díky - rozhledníků není nikdy dost .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LENKA S 6.4.2009 14:13

DALMATIN, DÍKY

MILÁ  DALMATIN, JE  TO  VÁŽNĚ ZAJÍMAVÉ  S TĚMI  PODOBVAMI. MY  SE   SESTŘOU JSME  SI V  DĚTASTVÍ MNOHO  PODOBNÉ  NEBYLY, JELIKOŽ ONA  BYLA  NAJEN VELKÁ, ALE   I  DOSTI  OPLÁCANÁ, ZATÍMCO   JÁ BYLA   SAMÁ  RUKA   SAMÁ  NOHA   JEŠTĚ    DĚSNÁ  VYCHRTLINA K  TOMU. TEPRVE  V  DOSPĚLOSTI  JSME   ZJISTILY, JAK   VELICE  MÉOC   JSME   SI  PODDOBNÉ.KDYKOLI  JSEM   PŘIJELA  ZA    SESTROU  DO  CHOMUTOVA, ŽÁDALA   MNE    ÚPĚNLIVĚ, ABYCH  OPRAVDU KAŽDÉMU, KDO   MNE ZDRAVIL, ODPOVÍDALA  A  BVEZ   ZAVÁHÁNÍ. NAŠE  OBROVSKÁ  PODOBA   SE  PROJEVILA   PRÁVĚ  TEN  TÝDEN, KDY   SESTŘIČKA    PŘEŠLA  DUHOVÝ  MOST.  POMÁHALA  JSEM   SVÝM SYNOVCŮM ZAŘIZOVAT VŠE  POTŘEBNÉ A  PŘITOM JSEM  NEUSTÁLE MUSELA  UJIŠ´TOVAT VŠECHNY  EVINY  ZNÁMÉ A   HLAVNĚ  SOUSEDY   V  DOMĚ, ŽE   SETŘIČKA   OPERAVDU UMŘELA  A ŽE   NEPOTKÁVAJÍ   NA  CHODBÁCH A  ULICÍCH JEJÍHO   DUCHA , ALE  POUZE   JEJÍ  VLASTNÍ  A   TEDY ŽIVOU  SESTRU. BYLO MI  ZE  VŠEHO  HODNĚŠ Ě  SMUTNO  A  PŘIPADALA  JSEM  SI  VELUCE   DIVNĚ, KDYŽ  SE   MNE  PO  VYSTOUPENÍ   Z  VÝTAHU  V  SESTŘINĚ  PANELÁKU  DOKONCE  JEDEN   MANŽELSKÝ PÁR  TAK POLEKAL, AŽ    PANÍ   UTÍKALA  JAKO   ŠÍLENÁ  PRYČ. PRÝ  SE VYDĚSILA, ŽE JÍ  MOJE   MRTVÁ  SESTRA JDE  STRAŠIT KVŮLI  NĚJAKÉ   DOSTI   NEPŘÍJEMNÉ  HÁDCE, KTERÁ  DLOUHO   JEŠTĚ  ZA  SESTŘINA   ŽIVOTA TRVALA. VÍM, ŽE  STARŠÍ  SYNOVEC  JE  MÉ  SESTŘE)  SVÉ  MAMINCE) NESKUTEČNĚ PODOBNÝ A   ÚPLNĚ    VE  VŠEM.TAKY  JEHO  SYNEK  SE  SVÉMU TÁTOVI VELICE  A  AŽ NESKUTEČNĚ  PODOBÁ. KROM TOHO    NÁŠ  MICHAL( STARŠÍ  SYNOVEC) JE    VELICE  PODOBNÝ  SVÉMU  DĚDOVI(  NAŠEMU  TATÍNKOVI. BOHUŽEL I  TEN  SKLON K  PLEŠATOSTI  PODĚDIL  MICHAL  BEZE    ZBYTKU, TAKŽE UŽ  NEMÁ   OD  25. ROKU  ANI  JEDEN  VLAS  NA  HLAVĚ. A  JEŠTĚ    MOJE  VĚRČA SE  TAK (   A UŽ  OD  NAROZENÍ)PDOBÁ SVÉMU  TÁTOVI, ŽE  JE  TO  AŽ K  NEUVĚŘENÍ. DODNES  MŮJ JIŘÍ  LITUJE, ŽE   VĚRKU  NEPOJMENOVAL  PO  SOBĚ- JIŘINKA.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kytka 6.4.2009 12:18

Milá Dalmatin :o)

díky za úža článek!! Máš pravdu, člověk by se měl ptát dokud je koho. Ale rodiče mě měli dost pozdě a než jsem se stihla začít ptát, nebylo koho. Občas také uvažuji nad tím udělat si rodokmen a představovat si osudy předků, ale vůbec netuším jak na to a informací mám málo.  Spolehlivě vím jen to, že jsem takový česko-slovenský výhonek.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 6.4.2009 10:56

Mám příbuzné,

se kterými mám společného pradědečka. Lucinka tak u věku 5-10 let byla, podle fotek ,ode mne k nerozeznání a ona i její bráška marně lidem tvrdili, že nejsem jejich maminka

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zana 6.4.2009 10:39

Dalmatin

piš ještě. Já mám hrozně ráda, když ze mne někdo dělá chytrou. Vážně, je to úžasně zajímavý téma. A jak je ti vnučka podobná, to jsem zírala už dřív na nějaký fotce, fakt jste se, holky, vyvedly.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

dalmatin 6.4.2009 10:38

Děkuji Dede

že jsi počkala, až budu u pecka. (Což jsi samozřejmě nemohla vědět ) Minulý týden jsem absentovala.

Jen pro vysvětlenou - Baťátko je vnučka naší milé baty. Právě baty mě inspirovala, protože mi přišlo neuvěřitelné, jak je podobná své mamince. Na svoji fotku jsem přišla nějak náhodou, při úklidu

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kačer 6.4.2009 9:22

Dalmatínová

Já bych chtěla přídavek, někdy v budoucnu, až na to budeš mít čas. Je hezké jak jsi napsala "Ptejte se, dokud máte koho", na to jsem přišla před 13 lety, když zemřela babička a pak dědeček asi 5 měsíců po ní, a já zdědila ohromnou spoustu fotek, něco ani táta nevěděl, a už nebylo koho se zeptat, tak se od té doby ptám průběžně....moc tu teď nejsem, máme události v rodině, a to tak, že smutné, a tak se nuceně odmlčuji

• reagovat
• nahlásit příspěvek

EvaŽ 6.4.2009 9:14

Skoro škoda, že je to tak krátké

O genetice daleko víc nevíme, než víme a to, že se přečetl lidský genom nic neznamená. Protože důležitější je, jak to funguje, než jak je to seřazené. Genetika je nesmírně zajímavá.

S tou dědičností u psů je zajímavé, že třeba barvy srsti se dědí docela komplikovaně (podobně jako zelené oči). I u dalmatinů je základní černá a hnědá, ale pak je v tom zapojen gen pro žlutou, který dělá z černé hnědou (říká se jí broskvová) a z hnědé žlutou, takže může být i trikolor dalmatin (což je nežádoucí). Prostě máloco je jednoduché. Genetika vůbec ne. Pochopit Mendelovy zákony je jako pochopit, že 1+1=2. (taky jsem byla nesmírně hrdá, když jsem je pochopila a další vývoj genetiky mě rozladil, protože to nebylo už tak krásně jednoduché a logické).

Určitě se přimlouvám za další pokračování článku. A tak krásná podoba s vnučkou, tu člověk hnedtak nevidí. U nás to tak výrazné nebylo nikdy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek