Neviditelný pes

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Lidové noviny

27.4.2024 | Svátek má Jaroslav

Diskuse k článku

ROZCESTNÍK: Sněžné hory - hydroelektrický komplex

Klokánie má také svoje Alpy. Je to jižní část velkého předělového pohoří, co se táhne nedaleko východního pobřeží klokaního kontinentu po 3 500km od jihu na sever. Nevyšší část těchto Alp se jmenuje Snowy Mountains, tedy Sněžné hory.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

Jakub S. 17.2.2009 22:12

Re: R O Z V E R N Í Č E K .

A kdo ji teda zbouchnul, chlapi - ? To nebylo tehdá na těch schodech na chodbě, jak je sblížilo probouzející se třídní vědomí?

Matylda 17.2.2009 19:56

OT- dotazy na soukromí

Dneska jsem si na jedné webové stránce, kam chodívám, přečetla diskusi na téma Domácí úkoly ano či ne? a objevila se tam učitelka, která učí mediální výchovu. Děti mají formou dotazů zjistit leccos o své rodině, o okolí a porovnat to se stereotypy prezentovanými v médiích (babičky zajímá jen to, aby jim nevypadla protéza atd) Dotazy byly toho druhu- co babička četla, jestli chodila do kina atd. Leckteré diskutující matce to přišlo jako nevhodné zasahování do soukromí. Prý je trapné, když to má dítě vyprávět před celou třídou. Taky vám to tak připadá? Já se totiž ve výuce jazyka dost často ptám- Co jste dělali o víkendu? Jaké máte koníčky? Mně to přijde jako normální lidská konverzace. Nebo jsme na svoje soukormí až tak hákliví? (My tady na Zvířetníku očividně ne). Proč lidem vadí, že by měli říct, čím se živil pradědeček? Prý jim vyhovuje internetová doba, kdy se nemusí nikoho ptát, jen kliknou a ví. Ale to přece taky není pravda, navíc osobní zkušenost je nepřenosná- jinak se ty děti snad diskutovat ani nenaučí?

zana 17.2.2009 20:46

Re: OT- dotazy na soukromí

Samo že přijde na konkrétno těch dotazů... ale přijde mi, že to už je generace dětí rodičů, který ve škole nemluvili. Řekla bych, že klasickej postup dneska je, rozdat test (zaškrtněte a), b),c) a jinak je raději nepustit ke slovu. A ono je to pak nezvyk...

Na tvejch dotazech nic neslušnýho nevidím

MaRi 17.2.2009 21:45

Re: OT- dotazy na soukromí

pomáhala jsem několika dětem, aby se naučily opravdu mluvit (ti lepší) nebo aspoň zvládnout tu trochu, co se učí ve škole. A tu konverzaci jsem řešila tak, že jsem se ptala právě na to, co dělali, co budou dělat, co se jim líbí, ale hned zpočátku jsem jim řekla, že nemusí říkat pravdu, že si mohou vymýšlet, jenom aby mluvily. Docela se mi to osvědčilo a hlavně ty mladší to hodně bavilo. Nakonec - bylo důležité, aby zvládly např. předložky nad, pod, vedle nebo souslednost časů. Proč neříct, že kráva seděla na stromě, veverka pila kávu, slon rád jezdil na kole. Aspon se nenabiflovaly jenom fráze.

Jakub S. 17.2.2009 21:46

Dotazy na soukromí - přesněji: na rodinu, že.

Samozřejmě je to tak dobré a správné. Jenom ať se ptají babiček, dědečků, strýců, tetiček, co dělali či dělají, co je hlavně baví a na všecko. Kantorka má přece právo (a etickou povinnost) šikovně odvést hovor či téma jinam nebo je překrýt jinak, když to zabrousí do nějakého vošajslich tématu. Nebo zlehčit. Já jsem si s děckama ve škole dycky krásně rozuměl. Měl jsem být kantor. Už nebudu. Tak su jenom hodný prima legrační strejda či dědeček. Pohádkový, jasně.

jiný Honza 17.2.2009 22:06

Re: OT- dotazy na soukromí

Matyldo, jak jinak se dovědět, jak žili naši předkové, jaké měli názory? Podle mne to bude (doufám) buď náhoda nebo nějaká prostorově omezená skupina.

Vave 17.2.2009 22:09

Re: OT- dotazy na soukromí

Matyldo, když se nebudeš ptát, kam rodiče dávají peníze a zlaté šperky, tak je to v pořádku.

Jakub S. 17.2.2009 22:15

Re: OT- dotazy na soukromí

A to právě by ňa, děvčico, zajímalo najvjac. Kantor si mosí po nocách nejak přivydělat - a tož vědět totok, kúrňa...

Vave 17.2.2009 19:51

Tak tady je ta bábovka (nejen) pro Štětinku

Nedávno jsem si konečně koupila digitální kuchyňkou váhu - a není to váha ledasjaká, ale ukazuje teplotu, hodiny, má kuchyňský budíček a taky funkci dovažování, no prostě dokonalost sama, přesvědčte se sami tady. Navíc je šikovně mrňavá, a protože jsem si nechala udělat takovou zavěšovací kovovou tyčku, visí váha pěkně po ruce na boku linky, nepřekáží, a přesto je po ruce.

V sobotu jsem jí pyšně ukazovala Báďovi a Milce (už ne Manka!), když jsem se chystala dělat olejovou bábovku. Synek ještě vesele žertoval, že když navážím suroviny super přesně, že nejspíš bude bábovka chutnat jinak, než si pamatuje. Já jsem u toho šilhala do kuchařky a vážila a dovažovala suroviny, a ten se mě ptal na to a ta na ono, do toho tam běhal Tádoš a kosourci, no prostě trochu chaos.

Najednou jsem se lekla, že váha ukazuje 100 g, což vlastně je 10 dkg, takže když v receptu je 250 g mouky, tak já jsem navážila jen 25 g, takže mi chybí .... hmmm ... honem bez kalkulačky ... tak bratru i sestře 225 g mouky! (Snažně vás prosím, nesnažte se pochopit logiku mého výpočtu, protože tam žádná logika není!)

Takže jsem dosypala 225 g mouky k cukru utřenému se žloutky a k oleji a k vodě a zapnula ruční šlehač a najednou ... vždyť ono je to moc husté těsto! do toho sníh zlehka nevmíchám! kde se stala chyba? že by mé moučné propočty byly blbost? už je to tak! A co včíl? Vyhodit se mi to nechtělo a tak jsem zvážila přesně těsto, rozdělila ho na polovinu, a dodala tam polovinu všech surovin mimo mouky - no ještě že jsem měla tu bezva novou váhu s dovažováním, se starou obyčejnou rozhrkanou bych to nikdy nedokázala, upéct takhle složitě spočítanou bábovku.