Zvířetník Neviditelného psa
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996ROZCESTNÍK: Rázovité Chodsko
A kam že se vydáme? Nechte se pozvat do lesa. Tedy přesněji do Českého lesa, na Domažlicko.
Ve srovnání s turisticky atraktivními a notoricky známými kouty u nás je Chodsko trochu opomíjenou Popelkou. I když poslední dobou příznivců přibývá, návštěvníci se rádi vracejí, valem se skupují místní chaloupky, rostou megalomanské hotely a golfová hřiště - bohužel na úkor malebnosti a vytrácí se onen pověstný genius loci.
A že ho zdejší končiny mají požehnaně. Nevím, jestli se tu skutečně odráží hrdý, svobodný a nezlomný duch dávných strážců hranic nebo kouzlo krajiny ovlivňují ještě poměrně nedotčené hluboké lesy na hranicích s Bavorskem, nejspíš obojí a ještě cosi navrch.
Krajina je mírnější než sousední Šumava a nejvyšší vrchol Čerchov má 1042 m. n. m., holt hory to nejsou. V průvodci píší - plochá hornatina, tak si to přeberte každý, jak umí :-)). Územím protéká řeka Radbuza, která tu i pramení a určitě stojí za to se k prameni nedaleko osady Závist vypravit.
Asi tušíte, že jako praštěná divoženka bych vás nejraději tahala cestou necestou, borůvčím a maliním, rovnou za nosem. Viděli byste žáby, ještěrky, spoustu vysoké zvěře, křišťálové studánky a bobří hráze a hvězdy téměř na dosah... ale uznávám, že i trocha kultury je třeba.
Můžeme začít v samotných Domažlicích, procházkou v historickém středu města spojenou s návštěvou Muzea Chodska s národopisnými sbírkami. Dle nátury můžeme sladit pobyt s dobou konání Chodských slavností nebo se tomuto termínu pečlivě vyhnout :-)).
Za shlédnutí určitě stojí Horšovský Týn (místními zvaný Tejn) i Klenčí pod Čerchovem s Muzeem J.Š. Baara - zdejšího rodáka a významného patriota. Vyfuníme-li kopec nad Klenčím, dostaneme se k místu zvanému Výhledy, kde je skutečně, jak název vypovídá, pěkný rozhled po krajině. Nezapomeneme na rozhlednu na vrcholu Čerchova. V Trhanově najdeme zámecké sídlo Lamingenů (Lomikarův přízrak prý tam dodnes straší v podobě bezhlavého jezdce na koni nebo černého ohnivého psa) a v Újezdě zase pamětní síň J. Sladkého - Koziny. Pivoňský klášter je v majetku občanského sdružení a není veřejně přístupný. Tak vezmeme zavděk zámkem v Poběžovicích či zámečkem ve Ždánově a nepohrdneme zříceninou - třeba Starým Herštejnem.
Abychom kulturně-historický okruh nepřehnali, svezeme se místní lokálkou do bývalé významné privilegované svobodné vsi zvané Postřekov (postřehovat-pozorovat) a vydáme se podél Klenečského potoka k přírodní rezervaci Postřekovské rybníky. Nezapadneme do chráněných mokřadů a pátráme po vzácném slavíku modráčkovi či chřástalovi vodním, kteří by tu měli hnízdit.
Pokud nám zbude čas a elán, můžeme mrknout do Nemanic k nádražní budově, ke které nikdy nepřivedli koleje, protože do velkorysých stavebních plánů zasáhla 1.SV. Nebo najít chaloupku č.p. 17 v osadě Závist. Proč zrovna tuhle? Jsme na rozvodí mezi Severním a Černým mořem a z jižní strany střechy stéká voda do Nemanického potoka a odtud do Dunaje a Černého moře, zatímco ze severní strany voda putuje do Radbuzy, Mže a Labe k Severnímu moři.
S trochou štěstí spatříme stařenky v krojích, zaslechneme (bohužel teď už vzácnou) místní "bulačinu" a načerpáme sil od "lidu jadrného, otužilého, postavy statečné, mysli udatné" jak pravil mistr Jirásek.
PS: Omlouvám se za bídné fotky, jsou staré, naskenované a podle toho to vypadá.
PPS: Už je to pár let, kdy jsem se toulala Chodskem. Pokud by vás článek doopravdy zlákal, což by mě moc potěšilo ;-), zagooglete raději na aktuální info.
Vše potřebné zjistíte zde...