Cestu jsem už nedávno popsal a dokonce i v japonských zahradách v městečku Cowra jsme se prošli, zrovna tak jako v kouzelném městečku Carcoar, které se tu vyslovuje Kákó, jehož sláva zapadla s vyčerpáním nedalekých zlatých polí.

Mám tu v sousedství kamaráda pejskaře, má fenušku krásného sibiřského husky, jménem Miška, který se v tomto městečku narodil a prožil mládí. Jenže to bylo ještě před druhou světovou válkou a v době války, tedy v úplně jiném světě.

V pozdním odpoledni jsem dojel za městečko Batlow, v jehož okolí jsou velké sady jabloní, a zabočil jsem do státních lesů jménem Bago forest kam jsem zabočil a kde jsem hodlal strávit noc.

Na pěkném místě jménem Pilot Hill kde je i pěkné arboretum, bylo však zalidněno cyklisty na horských kolech, a tak jsem se vydal ještě dále, asi půl hodiny autem lesní cestou k přehradě na Paddy’s river.

Nedaleko přehrady jsem projel a si půl metru hluboký brod, kde kdysi kamarád utopil své auto, a pak už jsem dojel k přehradnímu jezeru. Je to jezero neveliké, přehrádka to je kapesní, ale za to v kouzelném horském prostředí luk a buše. Je to zde skoro 1200 metrů nad mořem a tak tu vládne čirý a ostrý horský vzduch.

Všude v okolí jsou rozlehlé státní lesy, ať už to jsou piniové plantáže a nebo nedotčený buš a jsou zde četné značené stezky k procházkám, či projížďce na koni. Vzdálenosti jsou australské, tak ta nejkratší má kolem 12 km a nejdelší přes 70. Značení stezek tu je vzácnost a značky jsou docela pěkné. Šipečka ve směru kam jít a dva pochodující vandráci v kloboucích.

Na flek jsem dojel, už se smrákalo, tak jsem si jen upravil svoji maringotku na spaní, vzal stativ a foťák a šel fotit k asi 20 metrů vzdálenému jezeru. Obloha byla jasná a zdobily ji první hvězdy, za kopcem vycházel měsíc a shlížel se v klidné hladině jako v zrcadle. Poslední ptáci se hádali, kdo bude spát na nejvyšší větvi a příroda se chystala ke spánku. Jinak klid a mír v krajině i v duši.

Příští jitro mě přivítalo tlustou jinovatkou a zamrzlou vodou v kýblu, kterou jsem si minulý večer donesl k autu od jezera. Nezbylo než si dojít pro novou vodu, led se mě roztápět nechtělo. Nad jezerem se vznášely závoje ranního oparu a sluníčko bylo ještě schované za horou. Okolí bylo bílé jinovatkou a tak jsem se rozhodl, že tu den pobudu a projdu se po okolí.

Pro pocestné tu je zřízen dokonce i přístřešek a vyhnívacích záchodů je po okolí několik. Všechny čisté a vybavené toaletním papírem, jak už je v Klokánii zvykem. Dokonce tu jsou i směrovky, které ty potřebné nasměrují k místu, kde ukrytou v buši najdou kadibudku natřenou khaki barvou, aby příliš nerušila prostředí divočiny.

Vydal jsem se podél břehu na procházku a vydatně jsem fotil krásnou jitřní krajinu postříbřenou jinovatkou. Prošel jsem po louce, kde jsme v roce 2001 pořádali celosvětový potlach, a došel k místu, kde měli camp koňáci. Pár aut, ohradu a v ní asi tucet koníků, pár stanů a posádka už byla kolem ohně, kde si připravovala vydatnou snídani. Prohodili jsme pár slov, převážně o krásném počasí a o koních, abych se vydal dál na obhlídku známých míst. Nad jezerem se stále vznášel opar a asi po dvou hodinách jsem se vrátil k autu, abych se také nasnídal.

Když jsem se vydával na obchůzku protějšího břehu jezera, tak jsem potkal koňáky z campu na koních na vyjížďce, doprovázené jejich psisky. Nedovedu si představit vhodnější doby, počasí a krajiny k této Bohu libé činnosti.

Cesta vedla přes asi pětimetrovou hliněnou hráz přehrady, aby záhy došla k mostku přes Paddy’s river, co z přehrady vytéká dále. Mostek je to malý a jeho povrch se třpytil jinovatkou, která náležitě klouzala. Docela zábava, když to je most asi metr široký a bez zábradlí. Ranní koupel se ale nekonala, i když klouzavá cesta nekončila. Na protějším břehu je chodník přes mokřadlo z kulatin, asi půl metru široký a patřičně klouzavý.

Dále to už jde snadno bušem, kde na spadlých stromech visí cáry pohádkových lišejníků. V jezeře se v ledové vodě brodí vodní ptáci a hledají snídani. V rákosí hlasitě skřehotají žaby a jsem si jist, že pod hladinou jezera se prohánějí pěkní pstruzi. Tak jsem se toulal bušem až do odpoledne, placama fotil a užíval si krásné krajiny a klidu. Po koňácích ani památky a tak jsem tu byl sám.

Pozdě odpoledne jsem se vrátil k autu, udělal si obědovečeři a pak ještě chvíli seděl na zubatém sluníčku s notebookem na klíně a začínal datlovat článek o japonských zahradách v Cowře, které jsem navštívil minulý den. Jen se sluníčko schovalo za kopec, tak začalo čišet a chlad prostoupil okolí. Koňáci se vraceli z projížďky kolem mě, a já zalezl do spacáku a četl jsem si, abych pak měl brzy večerku.

Byl to krásný den strávený v pěkné horské přírodě. Na vycházce jsem potkal několik klokanů, nesčetné ptáky, dokonce i volavky a káňata. Našel jsem i velenoru wombata a obdivoval bušové kytky v květu a trvalky salměnky nedaleko místa kde jsem spal.

Další ráno bylo podobné tomu předešlému, jasné a mrazivé a bylo ve znamení odjezdu. Těsně před brodem jsem ještě zastavil a popošel pár tuctů kroků k hrobečku devítileté holčičky Olive a památníčku bývalé osady Quartzville, která zde byla, dokud v okolí koncem devatenáctého století nedošlo zlato.

Další fotky najdete zde