20.10.2021 | Svátek má Vendelín


ROZCESTNÍK: Přehrada na Paddy's river

16.6.2009

Cestu jsem už nedávno popsal a dokonce i v japonských zahradách v městečku Cowra jsme se prošli, zrovna tak jako v kouzelném městečku Carcoar, které se tu vyslovuje Kákó, jehož sláva zapadla s vyčerpáním nedalekých zlatých polí.

Cestu jsem už nedávno popsal a dokonce i v japonských zahradách v městečku Cowra jsme se prošli, zrovna tak jako v kouzelném městečku Carcoar, které se tu vyslovuje Kákó, jehož sláva zapadla s vyčerpáním nedalekých zlatých polí.

Mám tu v sousedství kamaráda pejskaře, má fenušku krásného sibiřského husky, jménem Miška, který se v tomto městečku narodil a prožil mládí. Jenže to bylo ještě před druhou světovou válkou a v době války, tedy v úplně jiném světě.

V pozdním odpoledni jsem dojel za městečko Batlow, v jehož okolí jsou velké sady jabloní, a zabočil jsem do státních lesů jménem Bago forest kam jsem zabočil a kde jsem hodlal strávit noc.

Na pěkném místě jménem Pilot Hill kde je i pěkné arboretum, bylo však zalidněno cyklisty na horských kolech, a tak jsem se vydal ještě dále, asi půl hodiny autem lesní cestou k přehradě na Paddy’s river.

Nedaleko přehrady jsem projel a si půl metru hluboký brod, kde kdysi kamarád utopil své auto, a pak už jsem dojel k přehradnímu jezeru. Je to jezero neveliké, přehrádka to je kapesní, ale za to v kouzelném horském prostředí luk a buše. Je to zde skoro 1200 metrů nad mořem a tak tu vládne čirý a ostrý horský vzduch.

Všude v okolí jsou rozlehlé státní lesy, ať už to jsou piniové plantáže a nebo nedotčený buš a jsou zde četné značené stezky k procházkám, či projížďce na koni. Vzdálenosti jsou australské, tak ta nejkratší má kolem 12 km a nejdelší přes 70. Značení stezek tu je vzácnost a značky jsou docela pěkné. Šipečka ve směru kam jít a dva pochodující vandráci v kloboucích.

Všude v okolí jsou rozlehlé státní lesy, ať už to jsou piniové plantáže a nebo nedotčený buš a jsou zde četné značené stezky k procházkám, či projížďce na koni. Vzdálenosti jsou australské, tak ta nejkratší má kolem 12 km a nejdelší přes 70. Značení stezek tu je vzácnost a značky jsou docela pěkné. Šipečka ve směru kam jít a dva pochodující vandráci v kloboucích.

Na flek jsem dojel, už se smrákalo, tak jsem si jen upravil svoji maringotku na spaní, vzal stativ a foťák a šel fotit k asi 20 metrů vzdálenému jezeru. Obloha byla jasná a zdobily ji první hvězdy, za kopcem vycházel měsíc a shlížel se v klidné hladině jako v zrcadle. Poslední ptáci se hádali, kdo bude spát na nejvyšší větvi a příroda se chystala ke spánku. Jinak klid a mír v krajině i v duši.

Příští jitro mě přivítalo tlustou jinovatkou a zamrzlou vodou v kýblu, kterou jsem si minulý večer donesl k autu od jezera. Nezbylo než si dojít pro novou vodu, led se mě roztápět nechtělo. Nad jezerem se vznášely závoje ranního oparu a sluníčko bylo ještě schované za horou. Okolí bylo bílé jinovatkou a tak jsem se rozhodl, že tu den pobudu a projdu se po okolí.

Pro pocestné tu je zřízen dokonce i přístřešek a vyhnívacích záchodů je po okolí několik. Všechny čisté a vybavené toaletním papírem, jak už je v Klokánii zvykem. Dokonce tu jsou i směrovky, které ty potřebné nasměrují k místu, kde ukrytou v buši najdou kadibudku natřenou khaki barvou, aby příliš nerušila prostředí divočiny.

Pro pocestné tu je zřízen dokonce i přístřešek a vyhnívacích záchodů je po okolí několik. Všechny čisté a vybavené toaletním papírem, jak už je v Klokánii zvykem. Dokonce tu jsou i směrovky, které ty potřebné nasměrují k místu, kde ukrytou v buši najdou kadibudku natřenou khaki barvou, aby příliš nerušila prostředí divočiny.

Vydal jsem se podél břehu na procházku a vydatně jsem fotil krásnou jitřní krajinu postříbřenou jinovatkou. Prošel jsem po louce, kde jsme v roce 2001 pořádali celosvětový potlach, a došel k místu, kde měli camp koňáci. Pár aut, ohradu a v ní asi tucet koníků, pár stanů a posádka už byla kolem ohně, kde si připravovala vydatnou snídani. Prohodili jsme pár slov, převážně o krásném počasí a o koních, abych se vydal dál na obhlídku známých míst. Nad jezerem se stále vznášel opar a asi po dvou hodinách jsem se vrátil k autu, abych se také nasnídal.

Když jsem se vydával na obchůzku protějšího břehu jezera, tak jsem potkal koňáky z campu na koních na vyjížďce, doprovázené jejich psisky. Nedovedu si představit vhodnější doby, počasí a krajiny k této Bohu libé činnosti.

Cesta vedla přes asi pětimetrovou hliněnou hráz přehrady, aby záhy došla k mostku přes Paddy’s river, co z přehrady vytéká dále. Mostek je to malý a jeho povrch se třpytil jinovatkou, která náležitě klouzala. Docela zábava, když to je most asi metr široký a bez zábradlí. Ranní koupel se ale nekonala, i když klouzavá cesta nekončila. Na protějším břehu je chodník přes mokřadlo z kulatin, asi půl metru široký a patřičně klouzavý.

Dále to už jde snadno bušem, kde na spadlých stromech visí cáry pohádkových lišejníků. V jezeře se v ledové vodě brodí vodní ptáci a hledají snídani. V rákosí hlasitě skřehotají žaby a jsem si jist, že pod hladinou jezera se prohánějí pěkní pstruzi. Tak jsem se toulal bušem až do odpoledne, placama fotil a užíval si krásné krajiny a klidu. Po koňácích ani památky a tak jsem tu byl sám.

Dále to už jde snadno bušem, kde na spadlých stromech visí cáry pohádkových lišejníků. V jezeře se v ledové vodě brodí vodní ptáci a hledají snídani. V rákosí hlasitě skřehotají žaby a jsem si jist, že pod hladinou jezera se prohánějí pěkní pstruzi. Tak jsem se toulal bušem až do odpoledne, placama fotil a užíval si krásné krajiny a klidu. Po koňácích ani památky a tak jsem tu byl sám.

Pozdě odpoledne jsem se vrátil k autu, udělal si obědovečeři a pak ještě chvíli seděl na zubatém sluníčku s notebookem na klíně a začínal datlovat článek o japonských zahradách v Cowře, které jsem navštívil minulý den. Jen se sluníčko schovalo za kopec, tak začalo čišet a chlad prostoupil okolí. Koňáci se vraceli z projížďky kolem mě, a já zalezl do spacáku a četl jsem si, abych pak měl brzy večerku.

Byl to krásný den strávený v pěkné horské přírodě. Na vycházce jsem potkal několik klokanů, nesčetné ptáky, dokonce i volavky a káňata. Našel jsem i velenoru wombata a obdivoval bušové kytky v květu a trvalky salměnky nedaleko místa kde jsem spal.

Další ráno bylo podobné tomu předešlému, jasné a mrazivé a bylo ve znamení odjezdu. Těsně před brodem jsem ještě zastavil a popošel pár tuctů kroků k hrobečku devítileté holčičky Olive a památníčku bývalé osady Quartzville, která zde byla, dokud v okolí koncem devatenáctého století nedošlo zlato.

Další fotky najdete zde 



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !