Neviditelný pes

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Lidové noviny

20.6.2024 | Svátek má Květa

Diskuse k článku

ROZCESTNÍK: Když se řekne zábližka

Přiznávám, tenhle povedený termín mám ze zdejších vod a je zřejmé, že co se týče všelijakých oklik, nepovedených zkratek a bloudění, najde se tu zdatná konkurence. Ke vzpomínkám mě přivedla Dede, respektive její podzimní dobrodružná noční cesta z norského letiště domů. Ó jak povědomé!

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

zana 18.2.2009 14:47

Re: Námořní kadet

Ahoj, Terro.

Na vážnou notu - zabloudit se dá všude, stačí smůla. Když jsem jako holka jezdila na chalupu u Liberce, tak tam jednu zima zmrzla cestou do Liberce místní babka. Předpokládám, že z nerozvážnosti a rozvernosti to nebylo.

Jakub S. 18.2.2009 15:22

Re: Námořní kadet

Já jsem jednou byl vteřinu od zmrznutí v Českém ráji. Dodnes se mi to každou chvíli vybavuje. Hrůza.

Zdena b.p. 18.2.2009 16:26

Re: Námořní kadet

To jsme jednou uvízli na chalupě a padaly "jehly". Do toho moc foukalo. Když jsme už třetí den jedli polomáčené sušenky s vepřovým ve vl. šť., tak jsem se odhodlala a vyrazila pro chleba. Bylo to jen 3 km pod kopec. No, ušla jsem tenkrát mnohem víc a zachránil mne jen potok, který ten kopec obtéká. Zpátky mne domorodci pustili až druhý den. A na oko, které dostávalo plný zásah zmzlého bleble jsem uviděla včas, přesně to ráno, co jsme odjížděli. Proč včas? Moje matička zásadně řešila takové nenadálé zdravotní příhoy, jako byla zlomená ruka, vyražený dech, nebo výron v kotníku, jednou zleva a druhou zprava. Pak se teprve mohla soustředit na první pomoc.

radanova 18.2.2009 16:59

Re: Námořní kadet

teda Zdeni tákhle drsná výchova?Že by protišokové opatření

alimo 18.2.2009 12:13

Jo, to je moje

mám totiž naprostý orientační nesmysl. V obydlené oblasti- tedy ne v sídlišti naprosto stejných paneláků, nezabloudím, vždycky si najdu nějaký orientační bod, ale v lese, kde je spousta stromů a podle mě stejných, mi stačí se otočit dokolečka a jsem ztracená. A to prosím i v lese, který máme takřka "za humnama" na chalupě. Tam mám svých několik "houbových" tras, ty umím, ale už vím, že se nesmím nechat unést houbařskou vášní, protože to má neslavné konce. To jsem takhle došla s plným - dost těžkým- košem hub do cca 25 km vzdálené vesnice....nešťastná jak šafářův dvoreček, špinavá a nohy ušoupaný po kolena

Ještě, že jsou mobily

Miki 18.2.2009 15:47

Re: Jo, to je moje

dokážu zabloudit kdekoli a kdykoli, i ve dvoupokojovém bytě , takže na tůrách nespouštím MLP z dohledu a pokud mi zmizí, okamžitě usedám na pařez a čekám až si mě vyzvedne. I na houby chodím v těsném závěsu za přednostou, nějaký větší rozptyl hledačů rozhodně nehrozi.....

Karolína 18.2.2009 11:48

O kufrování

bych mohla vyprávět dlouhé ságy, protože jsem léta jezdila orientační závody. To je tak: dostanete itinerář, podle kterého se musíte držet, ale tam ani náhodou není šipka doprava-doleva, tam je změť úžasných čísílek, symbolů, obrázků atd. a pak už záleží jen na tom, zda máte průhledový, tzn. přiložíte na mapu nebo zda máte klasický, ze kterého musíte z té změti vyčíst vše. Doplněno různými úkoly, testíky a dalšími záludnostmi bývá, když ho někdo opravdu umí, opravdu věc složitá! Někdy jsme skončili v žitném poli u stohu a smáli se jak šílení, protože jsme věděli, že čas už nedohoníme a trestných by se nedopočítal. Dneska už nejezdím, ale jsem v porotě a v organizačním týmu, takže rally pořádám s kolegy a podílím se na všech podkladech, včetně itineráře! Tim se zhodnotí mé dlouholeté zkušenosti a ať se trápí někdo jiný! Nejhezčí na tom všem pak je, když posádka zakufruje a my ji jedeme hledat. Jednou se nám taky stalo, že se závodníci octli při noční etapě na cestě směrem do Prahy, tak oznámili, že už nemá ani cenu se vracet, že stejně ze soutěže vypadli, takže jedou domů a kamarádi jim sbalí věci v chatce a dovezou je druhý den za nimi! No, co na to říct! Já celkem nebloudím, když někde jsem jednou, spolehlivě se tam trefím i příště. Jen u svého rakouského dodavatele jsem jednou měla opravdu problém! Byla jsem na školení a za půl roku jsem jela pro náhradní díly. Ti dovedové v Linzi mezitím stihli dostavět tunel a já byla nahraná! Bohužel, jsem jela se svojí drahou polovicí a ten mi to tedy opravdu dal "schroupat" v plné parádě. Těch řečí o mých navigačních schopnostech, co jsem si vyslechla, než nás odkudsi od řeky, kde jsme vůbec neměli být, vysvobodil asi po 200 km a 2 hodinách bloudění majitel dotyčné firmy, to se nedá publikovat!

LENKA S 18.2.2009 11:26

LOUK,TYS TEDY VÁŽNĚ DOBRODRUH!

TEBOU POPSANÉ BLOUDĚNÍ VYVOLALO MÉ VLASTNÍ ZPOMÍNKY, JEŽ JSOU CCA 30 LET STARÉ.JAKO MLADÉ UČITELSKÉ UCHO JSEM UČILA V HORNÍM JIŘETÍNĚ A KAŽDOU SOBOTU PODNIKALA S ŽÁKY VÝLETY PO OKOLÍ. POSLEDNÍ ZÁŘIJOUVO SOBOTU JSEM NAPLÁNOVALA VÝLET. ZAČÍNAL NA PŘEHRADĚ FLÁJE A MĚL SKONČIT NA NOVÉM MĚSTĚ V KRUŠNÝCH HORÁCH. NEPOČÍTALA JSEM S TÍM, JAK EXHALACE PROMĚNÍ A ZCELA ZMĚNÍ DŘÍVE(HLAVNĚ V DĚTSTVÍ) NĚKOLKRÁT PROJITOU LESNATOU KRAJINU. HOLINY A TROSKY STROMŮ VŠUDE, K TOMU MLHA A JINOVATKA, TAKŽE NEBYLO ,KDE ODPOČINOUT. K TOMU JSEM V TÍÉ MLZE ZTRATILA VŠECHNY ORIENTAČNÍ BODY, TAKŽE JSEM ZAČALŮI BLOUDIT, COŽ JSEM ALE DĚTEM PŘIZNAT NESMĚLA. TAKY JSME UŠLI BZEMÁLA 40 KM MÍSTO PLÁNOVANÝCH 15. MĚLA JSEM S SEBOU TŘÍLETÉHO SYNOVCE, KTERÝ VŠAK ŠLAPAL SKORO DO KONCE SÁM. DORAZLI JSME PO TOM DĚSNÉM BLOUDĚNÍ ŠŤASTNĚ A UŽ ZA TMY DO NOVÉHO MĚSTA,. Z VLAKU, KTERÝ NÁS MĚL ODVÉZT ZPĚT, JSME UVIDĚLI,POUZE KONCOVÁ SVĚTLA. DO ODJEZDU DALŠÍHO ZBÝVALY DVĚ HODINY, DĚTI PADALY ÚNAVOU ŽÍZNÍ A HLADY, HOSPODA ZAVŘENÁ. PŘEPADLI JSEM TEDY SPORTOVCE V JEDNÉ CHATĚ U NÁDRAŽÍ.TI NA NÁS ZÍRALI NEVĚŘÍCNĚ, ALE DĚTI DOSTALY SPOUSTY ČAJE A TATRANKU, PAK JKSME VŠECHNY SVÉ ZBYLÉ ZÁSOBY DALY NA STŮL A VŠECHNO BYLO ROZDĚLENO ROVNÝM DÍLEM VŠEM. A S CHUTÍ SNĚDENO.KDYŽ JSEM MUSELA ROZVÉST PĚŠKY VŠECHNY DĚTI DOMŮ( BYDLELY TAM, KAM VEČER NIC UŽ NEJELO), RODIČE MNE JEN UJISTILI, ŽE VŮBEC NEMĚLI STRACH, PROTOŽE VĚDĚLI, ŽE DĚTI JSOU SE MNOU A NIC SE JIM NESTANE. ALE TEN DĚS PŘI BLOUDĚNÍ MLHOU A LIDUPRÁZDNOU KRAJINOU NIKOMU NEPŘEJU. DĚTÍ TEHDY ŠLO 20 A NA POZDĚJŠÍM SETKÁNÍ NEJVÍC VZPOMÍNALY PRÁVĚ NA TENHLE VÝLET. ZODPOVĚDNOST BYLA VELIKÁ. CELOU DOBU TOHO PŘEDÁVÁNÍN DĚTÍ JSEM " NA KONI " Z VLASTNÍHO KRKU VLÁČELA TOHO TŘÍLETÉHO A TVRDĚ SPÍCÍHO SYNOVEČKA. KDYŽ JSEM SAMA DOMŮ DORAZILA,BYLO HLUBOCE PŘES PŮLNOC.

Louk 18.2.2009 14:03

MILÁ LENKO, TO CO POPISUJEŠ

JE SKUTEČNÝ ADRENALÍN. ZODPOVÍDAT ZA DVACET ŠKOLÁKŮ A TŘÍLETÉHO SYNOVEČKA NA VÝLETĚ JE NÁROČNÉ I BEZ ZTRACENÍ, NATOŽ V TĚCHTO MOMENTECH. STEJNĚ JE MOC ZAJÍMAVÝ, K JAKÝM VÝKONŮM SE ČLOVĚK VYBIČUJE, KDYŽ MUSÍ. HLAVNĚ, ŽE VŠE DOBŘE DOPADLO .

LENKA S 18.2.2009 19:17

LOUK, TAK TO NEE! TVŮJ TUNEL JE MNOHEM VĚTŠÍ ŠÍLENOST NEŽ MOJE ZODPOVĚDNOST ZA PÁR DĚTÍ

NA TU ZODPOVĚDNOST JE KANTOR ZVYKLÝ A JÁ S TĚMI DĚTMI CHODILA OPRAVDU KAŽDOU SOBOTU. ONY UŠLY DOST, VŠAK TIO BYLI UŽ TŘE´TÁCI, ALE TENTOKRÁT JSEM VÁŽNĚ NAPROSTO NEVĚDĚLA, KDE JSEM A KUDY JÍT. NAKONEC JSEM NARAZILA PO NEKONEČNÉM BLOUDĚNÍ NA LESÁCKOU ASFALTKU. I KDYŽ UŽ DĚTI MUSELY NĚCO TUŠIT, NIC JSEM JIM NEŘÍKALA A ŠLAPALI JSME STÁLE JEN PO NÍ. DRŽELA JSEM SE JÍ JAK KLÍŠTĚ A VYPLATILO SE. CESTA NÁS DOVEDLA NA ČERVENOU ZNAČKU, PAK K ROZCESTNÍKU A UŽ JSME ŠLI JEN PO TÉ ČERVENÉ. KDYŽ JSEM VŠAK ZJISTILA, JAK DLOUHÁ CESTA JE JEŠTĚ PŘED NÁMI, SKORO SE MI KVŮLI TĚM DĚCKŮM CHTĚLO BREČET. DĚTI ALE ŠLY JAK BERÁNCI A NEPROTESTOVALY. JEN BYLA NA NICH VIDĚT TA DĚSNÁ ÚNAVA. JAK JSME SI VŠICHNI ODDECHLI, KDYŽ JSME DORAZLIL ASPOŇ DO TÉ BOUDY KE SPORTOVCŮM, TO SI DOVEDEŠ JISTĚ PŘEDSTAVIT. TEPRVE TAM JSEM JIM PŘIZNALA, E JSME BLOUDILI A KOLIK JSME VLASTNĚ UŠLI KILÁKŮ.TI LYŽAŘI SE VŠAK VŮBEC NEDIVILI. PRÝ ONI TEN DEN TAKY BLOUDILI A NĚKOLIKRÁT. A TO BYLI VE ZNÁMÉM PROSTŘEDÍ, KAM JEZDILI TRÉNOVAT NĚKOLKRÁT ZA ROK A PO NĚKOLIK LET..

Xerxová 18.2.2009 11:17

cesty necesty

necesty já moc ráda. Naštěstí vlastním docela slušný orientační smysl a tak se vždy nějak najdu. Drobné odchylky od plánu cest (viz cesta na Děda) se občas přihodí, ale to se stává. Chodíme většinou s polovičkou, ale nebojím se vyrazit ani sama (teda s Kosaticí).

Na delší cesty s Pedroníkem doporučuji starou krosnu s dobrými měkoučkými popruhy (aby tě nedřela ). To jedna známá si nechala na starou krosnu přidělat malý baťůžek (na pár potřebných věcí) a nad něj proutěný košík na pejskovou. Byla to stařičká jezevčička, která už nevydržela dlouho běhat - a tak kus po horách (i Alpách) běžela vedle paničky a pak se nalodila a nadšeně sledovala cestu jak plavčík ze strážního koše. A pokud chtěla spinkat, tak se stulila do košíku a byl jí výlet zcela ukraden. Pevný košík byl pohodlný i na spaní, nebortila se jí záda - měla v něm pochopitelně polštářek. Myslím, že nebylo moc fotografovanějších objektů na horách, než ty dvě

LENKA S 18.2.2009 12:10

XERXOVÁ, TVŮJ NÁPAD SI S DOVOLENÍM ,ALE I BEZ NĚJ PŘIVLASTNÍM

BUDE TO SKVĚLÝ PRO TOHO NAŠEHO ZÁVISLÁKA A STAŘÍKA K TOMU. UŽ DLOUHO PŘEMÝŠLÍME, JAK HO KINA BRÁT S SEBOU NA CESTY,KTERÉ OPRAVDU UŽ FYZICKY NEZVLÁDNE. PÁTEŘ MÁ SICE ZATÍM DOCELA OK, ALE UŽ PO TÉ HNUSOTĚ JATERNÍ NEUBĚHNE ZDALEKO TO, CO DŘÍVĚ ZVLÁDAL LEVOU ZADNÍ TLAPKOU. DOMA JE SPOUSTA STARÝCH BATOBŮ, TAKŽE JE CO PŘEDĚLAT. SNAD TOHLE ZVLÁDNU I VLASTNÍMI SILAMI. JEN TEN KOŠÍK MUSÍM OPATŘIT TAKOVÝ, ABY HOKIN VIDĚL, ALE NECHTĚL Z NJĚJ VYSTOUPIT A VYSKOČIT. TOHLE ZAŘÍZENÍ BY SE NÁM VELICE HODILO UŽ VLONI, KDY JSME SE S NÍM VYDALI NA TÚRU Z DAŇKOVIC A NIKDO NETUŠIL, ŽE OOPRAVDU BUDE LEJT CELOU CESTU A ČÍM DÁL VÍCE. MÁM DOJEM, ŽE TAM JE ZAKOPANÝ PES A PŘÍČINA HOKINOVY ZÁHADNÉ VIRÓZY. ZKRÁTKA MUSEL POŘÁDNĚ ÚROCHLADNOUT. LILO A LILO, NEBYLO, KAM BY SE ČLOVĚK , NATOŽ PES, SCHOVAL. NAKONEC HO JIŘÍ TÁHL JEN TAK V PROMÁČENÉM A JEN ŠUS´TÁKOVÉM BATOHU.ON TOTIŽ UŽ VÁŽNĚ HOKINEK JÍT NEMOHL A BYL CELÝ PROMÁČENÝ A ZMRZLÝ NA KOST. NEBYLO HO ANI ČÍM NA TÉ CESTĚ VYSUŠIT. KDYŽ JSME DORAZILI, VŮBEC NEPROTESTOVAL, BYL VYSUŠEN A NAVLEČEN DO TOHO OBLEČKU, KTERÝ MU BYL DAROVÁN. SICE HO HNED PORPVÉ ODMÍTL, ALE NAKONEC BV NĚM RÁD STRÁVIL CELÝ ZBYTEK DNE I CELOU NOC. SNAD VŠE VYROBÍME UŽ DO SRAZÍKU NHA LOSINCE. JIŘÍHO JSEM ZVIKLALA NATOLIK, ŽE USTOUPIL A JEDEME, I KDYŽ NÁM CESTA BUDE TRVAT CELÝCH 10 HODIN. JSOU TAM DELŠÍ PŘESTÁVKY A ČEKÁNÍ PŘI PŘESEDÁNÍ,, TAKŽE TO BUDE I PRO HOKINA SNESITELNÉ. SNAD NĚJAK DOJEDEM . VLÁČEK JEZDÍ AŽ DO RAPOTÍNA A JIŘÍ BY CESTU AUTEM NEZVLÁDAL ANI NÁHODOU.