Žes neřekla, co se u vás přihodilo! Vzala bych Jířu, Tondu, Kubu a Viktora přišli bysme na návštěvu, a to bys viděla! Vždyť se nadarmo neříká -pustíme tam kocoura on tu myšku vyšťourá! Víš jak je Kuba k takovýmhle tvorům šetrnej...Dokázal to, když si před nějakým rokem zašel na návštěvu k sousedům. Protože u sousedů mají našeho Kubu celkem rádi, dovolili nám, že tam občas může zajít. Vlastně taky co mohli dělat, Kuba se nijak moc nikoho neptal. Odcházel  oknem a po střeše ve čtvrtým patře si klíďo píďo přeběhl a šup jejich oknem dovnitř.Už věděl, kde tam mají akvárko s křečkem, vždycky si tam sedl a pozoroval. Asi ho mrzelo, že takovou zábavu nemá doma, tak si ho prostě vyndal, vzal (asi i šetrně) do zubů a přenesl ho stejnou cestou domů. Doma si ho pustil a jako že si teda s ním bude hrát. Nevěřili jsme svým očím. Pochopitelně jsem mu hračku sebrala a vrátila. Křeček měl chudák asi šok, ale dostal se z toho a dožil se křeččího zřejmě normálního věku. Kočka Jarmilka, která už je dneska v kočičím nebi, si takhle jednou chytila večer v okně netopýra a pyšně nám ho pustila v kuchyni. Odnesla jsem ho potom na zahradu, ale jak dopadl, to už jsem se nikdy nedozvěděla. Asi pak číča viděla, že mi tím velkou radost neudělala, tak asi aby si vylepšila doma profil přinesla z některé domácnosti v úrovni 4 patra dvě pečená kuřecí stehna. Kdyby je obě trochu neochutnala, nemusela jsem vařit. Pak jsem jí nějakou dobu raději zavírala okno, bála jsem se aby jí kdosi, kdo přišel o večeři, třeba neotrávil...

pri cteni jsem vse prozivala a trpela s Vami. Diky Bohu, ze to tak dopadlo.

Nezapomenu jak jsme pri evakuaci / hurikan Rita 2005 /, pozbyli kocicaka Marca Pola. Nez jsme vybalili veci, zavreli jsme ho prechodne do garaze, ale i tak si nasel maly otvor. Byl celou noc pryc, 200km od domova. Byla jsem na mrtvici, nebo blazinec. Manzel, to same -  i kdyz se tvaril statecneji.......