Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Jsi neuvěřitelná, Petro.

Mně by to zahubilo a Tobě se chce jít znovu. :) A určitě půjdeš a dojdeš. Přeju Ti na příští trek trochu chladnější počasí a Vaškovi co nejméně asfaltu.

Tenhle sport mě fascinuje

zřejmě bych to neušla ani za dvojnásobný čas. Zajímají mě taky všechny ty otázky co položila Marička :o). A líbí se mi, že to vodítkování není na krev.

Jsi fakt dobrá Petro. Jak vlastně trénuješ? Za jak dlouho vlastně ujdeš 10km (dobrej terén) na pohodu bez zátěže?

K tomu nepochopení. Já třeba nikdy nechápala horolezce. Proč tak riskujou? Člověk by to prostě musel zažít, by věděl proč to lidi dělají. Pro zdravýho psa to musí být labůžo, páneček jen pro mě a cestu paráda. Vždyť jakýkoli pes na vycházce navolno nakrouží kilometrů..Pokud to teda není Šmudla. Ten se naroldol pro mariánskolázeňský korzo:o)).

OT: Já měla skvělé pondělí. Slunce, vodu, pohodu. Jizeru z Líšnýho do Dolánek kanoí a zpátky na koloběžce s Aňou. PARÁDA. Řeka jen naše. Skoro. Hezký to bylo.

Re: Tenhle sport mě fascinuje

...se narodil...

Petro, jen žasnu

nad takovým výkonem. Muselo ti být líto, žes cít vzdala, ale jako ostatní velmi oceňuji, že to bylo pro dobro Vašíka.

Možná jsou někde detailní popisy těchto treků, ale já mám pár dotazů. Jak se vůbec začne? Všichni se sejdete "na place" a společně ve stejnou dobu vyrazíte po stejné cestě? Jestli ano, jak to, žes sešla z cesty? To jste se tak rychle všichni rozprchli, že jsi celou dobu nikoho z těch 12. nepotkala? (Když navíc často čtu, jak jsou občas hory a lesy turisty přeplněné jak na Václaváku, tak tohle byl trek asi hodně mimo "civilizaci", ne?) Ti, co také vzdali, byli tedy dost pozadu za tebou? Je cesta nějak značená, kontrolovaná (aby tedy pes byl na vodítku, délka cesty se nešvindlovala zkratkami atd)? Ty 3 dny jsou nutné k vítězství, ale jinak je hlavní když účastník vůbec dojde? To na konci treku prostě organizátoři čekají(třeba i ten čtvrtý, pátý den)až dorazí poslední? Jak a komu(kde)nahlásíš, na kterém km jsi cestu vzdala? Co kdybys někde "mezi skalami" potřebovala pomoc (zranila ses), jsou to pro záchranáře dostupná místa?. A to spaní? Pochopila jsem, žes jednou spala "pod širákem". To není pro účastníky ubytování předem zajištěné, každý musí najít na vlastní pěst?...Otázek by bylo víc, asi bych si o tom měla někde víc přečíst - nemáš odkaz? Každopádně žasnu a fotky jsou moc hezké.

My byli včera u moře. Mysleli jsme, že si zaplaveme. Voda sice bylo teplá, ale v moři velké vlny a bylo hodně zakalené, plné různých řas. Tak jsme koupání zamítli, stejně jako většina na pláži, ve vodě bylo jen pár lidí. Ale i tak jsme se hezky po pláži prošli. O hrůzách v Houstonu jistě čtete, teď si "užívá" Louisiana. Děs, děs, děs a chudáci lidi a zvířata! Neumím si představit, jak to vypadá, když během dvou, tři dnů naprší skoro metr vody !!!

Re: Petro, jen žasnu

Normální závod (80 a více Km) mívá většinou dvouhodinové startovní okno, kdy přijdeš na start, zapíšou ti čas a jdeš. Takže většinou se lidi dost potkávají. Trasa bývá převážně po turistických značkách. Bývají kontrolní body, živé (člověk) i neživé (kleště nebo razítko) a v cíli zase pořadatel zapíše čas. Standardně ve čtvrtek večer přijedeme, v pátek ráno start, první v cíli v pátek večer, poslední v neděli dopoledne. To už je vyhlášení výsledků a odjezd. Na trati se spí různě, v nouzi za deště přijde vhod i autobusová zastávka. Za sucha stačí zalézt kus od cesty. Spaní si jedeš v batohu. Bývá možnost zavolat pořadateli a požádat o odvoz když je problém.

Extrém byl neoficiální a jiný. Bez odvozů, start "hromadný" ve středu ráno, bez kontrol, cíl "až budete na Klínovci tak zavolejte" - aby se pořadatel včas dostavil do cíle. I v oficiálním závodě platí, že podváděním nejvíc podvedeš sám sebe.

Oficiální stránky jsou dogtrekking.info

Jojo, jsi dobrá!

Já bych to už samozřejmě nedala, ale závidím. Já si tak ujdu napohodu těch 20-25 km, pak už mě ty křečové žíly a asi poněkud zborcená klenba dost otravují. Asi bych s tím měla něco dělat. S dogtreky mám svůj osobní problém a to je pes na vodítku. A stejně bych už ani ten MID nedala. Jen si o nich občas čtu a poslouchám - kamarádky chodí. Jinak si myslím, že ti psi, co dogtreky chodí, jsou trénovaní a předpokládám, že se i kontroluje, jestli pejsci netrpí. Při fotkách jsem si zavzpomínala - na Komáří Vížce, respektive kousek pod jsme před několika lety bivakovali. Hmm, teď moc nemám s kým a samotná si netroufám :). Tak Ti přeju ještě hodně pěkných adrenalinových treků!

Re: Jojo, jsi dobrá!

Vodítkový problém mám už 13 let - s Vaškem tolik ne, ale Barouš vodítko nesnášel. Treky miloval, ale to vodítko! Tento extrém jsme vyšli spořádaně na vodítku, vydrželo mi to cca 10 kilometrů. Pak jsem vodítko chvíli nesla a nakonec skončilo v batohu. Druhý den po ránu jej taky chvíli měl. Cca 120 km navolno. Tady bylo povoleno vodítkové přikázání porušovat kvůli asfaltu, tak jsem jaksi na prvním asfaltu odepla... Blbý je, že se mi to navolno zase zalíbilo, on už je Vašek úplně jinde než před lety, takže teď už budu mít zase velký problém.

Petro, jsi skvělá

nejen pro ten - pro ně naprosto nemyslitelný - výkon! Ale i proto, žes to pro Vaškovo dobro dokázala vzdát. Jsi jednička:))

Jo a máš moc pěkné fotky!

Pane jo...

Báječná akce - trochu... no spíš hodně závidím, tohle bych už nedala.

Vlastně to tam skoro všude tady znám, takže si to živě představuju :-) Kdy jste vlastně šli?

Jsi dobrá a Vašek taky - chápu, že to člověka mrzí, ale třeba to vyjde napřesrok.

Máš moc pěkné fotky, asi nejvíc mě vzaly ty Tiské stěny - budeme tam muset zase někdy zajet.

Re: Pane jo...

Jo a s dovolením přidám fotky odjinud - byli jsme na prodloužený víkend na Sázavě (chodit, ne na vodu :-)) - naše výkony jsou vedle tebe slabé, ale bavili jsme se náramně.

http://1234zana.rajce.idnes.cz/25.-28.8.2017_-_Kac.../

Obří hlubokosklon

před tvým výkonem. Když měl MLP "trekové" období (naštěstí netrvalo dlouho) nedala jsem víc než nějakých 20 km. Ale možná to bylo špatnou motivací. On jako cílovou metu vybíral 100 dub, opuštěné ruiny hradu, nebo zajímavý shluk kamenů uprostřed ničeho... Kdyby mě v cíli čekalo šampaňské a zmrzlinový pohár - možná bych se "hecla" i k lepším výkonům :-)

Re: Obří hlubokosklon

oprava 100-letý dub :-)

To je záhul,

smekám.

Ale že je u nás, na severu, krásně, že? Města ne, ale příroda je nádherná.

Re: To je záhul,

S dovolením se připojím a smekám.

Petro jste dobří!

Petro, klobouk dolů

i když jste až do cíle nedošli (a budiž ti za to jménem Vaška dík), tak je to úžasný výkon

ale už se mi nezdá až tak z říše fantasmagorických, poté co Jitča ušla po vlastních přes tisíc kilometrů v kuse!!!!!!!!!!

Re: Petro, klobouk dolů

Tý jo - šla na pouť do Santiaga de Compostella? Proč se to nehlásilo? Klaním se hluboko ...

Už jsem to jednou psala...

Naprosto nechápu smysl takovýchto treků, proč kvůli pohonění vlastního ega nutit psa do takové extrémní zátěže. Ono to není zdravé ani pro lidi, ortopedové by mohli vyprávět...

Re: Už jsem to jednou psala...

jasně, jeden ortoped mi před dvanácti lety vysvětlil, že do roka a do dne se potkáme na sále. Trošku se mu to nepovedlo. To že nechápeš bude tím, žes to nikdy nezažila. Já zase nechápu co mají psi ze života na dvoře.

Trénovaný pes nemá se vzdáleností problém - v cíli klasického treku (okolo 90km, za 1 den) si Vašek (tedy osmiletý "veterán") vesele hraje, bez problémů či bolesti do cíle doběhne co moje nohy a plíce stačí, žádné znechucené vlečení vzadu. I tady druhý den ráno vesele vraždil vodítko, u něj výraz radosti že zase někam jdem. Průšvih byla kombinace asfalt + vedro, což se dá trochu zachránit botičkami, zjevně ne v tomto případě. Další dny s námi absolvoval krátké poznávací výlety po okolí, bez problémů.