12.12.2019 | Svátek má Simona


PORTRÉT: Kryšpín

22.3.2006 18:50

Doma na mě volají: Kryšpíne,Kryšpe, kocourku můj, pane kocoure, mrcho nenažraná

Ke žrádlu dostávám: Whiskas a Kitekat, chutnají mi granule i kapsičky, občas maso. kryšpín1

Ale já mám mnohem raději: Všechno. Začalo to mlíkem, které jsem vypil přímo z hrnku, nachystané mladému paničkovi na snídani, přes drobné krádeže rohlíků, okrajů od pizzy, poctivě vyžebranými kousky salámu a konče krádeží 200g kusu masa, mimochodem zmrzlým.

Oblíbená činnost (hračka, hra): Skákání, mazlení, lození po škrábadle, mazlení, honění Kláry (ta se moc honit nechce, prý je dáma, ale jak nedávám pozor, přiblíží se ke mně ze zadu a práskne mě packou po zadnici a pak se strašně diví, že ona nee), mazlení, loudění jídla. Co ještě, říkal jsem, že se rád mazlím? Mám rád šustivé věci, třeba ten igelitový obal z cigaret, rád se za tím honím a dokonce jej umím i aportovat.

Já a moji lidičkové žijeme: V Havířově

A nejzajímavější na mě je: Že si s paničkou povídám. Ona mi sice moc nerozumí, furt cosi mele o počasí a jak se měla v práci a já pořád mááám hlad,déééj mi najíst a nic. Jsem prostě nepochopený kocour.

Jak jsme se našli? Když našim umřel kocourek Amos, hledali nějakého kamaráda pro Kláru. Mě našli na inzerát. Přijeli si pro mě a byli přesvědčeni, že si berou holčičku. Byly tam zmatky, plno sněhu, panička špatně zaparkovala, troubila jiná auta, tak mě chytli, dali do přenosky a hned k doktorovi. Až na veterině jim řekli, že pro kluka by se jméno Matylda opravdu nehodilo, tak jsem nakonec Kryšpín. Klára nebyla ze mě nadšená, pořád syčela, ale přešlo jí to. Nejsme sice moc velcí kamarádi, ale sneseme se. Po roce soužití už mi Klára dovolí olízat krk, tak snad ještě nějaký ten roček a budeme opravdoví kamoši. kryšpín2

Čím se mohu pochlubit? Než jsem přišel do rodiny, smáli se mí člověci těm historkám o nenažraných kočkách, co jsou u ledničky dřív, než člověka napadne myšlenka na jídlo. Bláhoví. Klára ani Amos takoví nebyli, jedli slušně, nežebrali a mimo svoji obvyklou stravu nic nechtěli. To já ne. Já pro každý případ jsem vždycky připraven v kuchyni, radši tam i spím a když se ozve obligátní otázka: kdo chce jíst?, jsem první, kdo se hlásí (pozn.: řve jako by ho na nože brali). Jo, a taky se rád vzdělávám. Jak se mladý páníček začne učit, hned šup na stůl, lehnu si na sešit nebo knížku a poctivě studuji. Páníček místo písmenek jen čte: hnědý chlup, šedý chlup, bílý chlup…

Můj člověk je: Dee ( Katka S. s rodinou)

Dee