Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

O.T. - vyúčtování je na Hadech :-)

Moc pěkný článek. Trixie byla v tomto směru lenoch, opravdu si nevzpomenu, že by v domě nebo venku něco zničila. Její nejhorší dva hříchy byly želvy. První si vyndavala z výběhu, když jsem naštěstí byla ven. Měla jí v hubě, ale já tak zařvala, že Trixie zkameněla, úlekem otevřela papulu a želvu pustila. Po druhé to bylo horší. Z výběhu si vyndala želvího samečka a něž já vyšla ven a zjistila, s čím na trávě leží, chudák želvák měl okraje krunýře krvavé, ohryzané. Naštěstí jen ten krunýř, nic víc. Máčela jsem samečka několikrát po sobě v bylinkách a mazala antibiotickou mastí. Nové okraje mu sice nenarostly, ale okousání se zatáhlo, nezanítilo a když jsme snad za rok nebo dva samečka vypustili do přírody s dalšími želvami, byl zcela v pořádku. Ale na Trixie jsem tenkrát z povzdálí číhala s kbelíkem vody a čekala, až se zase přiblíží k výběhu. Sotva přes ohrazení dala packy, vší silou jsem na ní vychrstla celý kbelík. Děsně se lekla a odskočila jak opařená. Neměla tušení, odkud ta voda "přiletela". Trubka se ale k výběhu přiblížila ještě jednou a já opakovala koupel. To jí stačilo, aby pochopila. Od té doby už do výběhu ani nešlápla.

Sousedovic bílá Sadie měla přes den k dispozici garáž a z ní výbeh na oplocenou zahradu. V garáži měla Kris pračku, sušičku a vedle košík s prádlem. Když se Sadie nudila, vždy vytáhla nějaký kus špinavé prádlo z košíku, vynesla ven a tam s ním radostně křepčila po trávníku, mávala ze strany na stranu. Pak oděv nechala ležet a šla si pro další. Já jí jednou přes plot viděla takhle mávat s bílou podprsenkou. Než se Kris vrátila z práce, skoro všechno prádlo z košíku bylo roztroušené po trávníku. To že jsou to věci z košíku s prádlem, nám později řekla až Kris. Do té doby jsem si myslela, že jsou to staré kusy oděvů, které jí Kris dala "na hraní" a přes náš plot jsem jí s úsměvem pozrorovala jak se sama umí zabavit. Kris se dost rychle naučila dávat koš s prádlem na pračku z dosahu Sadie, ale její dva kluci občas v garáži pohodili nějaký kus oděvu, který pak skončil venku na trávě.

Když jsme později začali chodit během dne k Sadie na zahradu dělat jí společnost, záliba tahání šatstva ven ji přestala bavit. Pak jsme s ní začali chodit na procházky a Sadie se vracela tak vyběhaná a unavená, že "na mávání se šatstvem" už jí nezbyla energie

Co by dělal. Leží a smutně hledí na vrátka. Ta první fotka to říká naprosto jasně :o).

Moc jsem si článek užila. Díky za něj.

Ten nápad sledovat zvířátko online se mi líbí a taky "krabičkování" je skvělá věc

Už sto let :-) používám u pesanů krabičkovou metodu, která pomáhá čoklidovi při nácviku samostatnosti. Bez rozdílu věku. Ne, že bych psa zavírala do krabice, ale vynalezla jsem si tzv. povolené demolování. Neboli předložím řádně vyvenčenýmu, utahanýmu čoklidovi dostatečně před odchodem u pelíšku krabici či krabičku a uvnitř je buď jednoduše vložený pamlsek, hračka, nebo je to tzv. bábuška, kdy je v sobě těch krabic několik. A pesan se smí na krabici vrhnout až v momentě, kdy jsem mezi dveřma a on dostane svolení. To způsobí, že dotyčný či dotyčná se neuvěřitelně těší, až konečně vysmahnu -tím pádem odpadá štréz z toho, že panička mi odchází, naopak všichni se těší, až se ty blbý dveře zaklapnou :D a taky to způsobí, že pes se zabaví tím, co může zničit a ničit a zpravidla pak nedochází k dalším ztrátám na majetku. I když pochopitelně výjimky se najdou, ale je to vždy o tom, že to je chyba člověk. Pesany i pro jejich bezpečnost nemáme volně ložený po celým bytě, ale mají k dispozici velkou, světlou předsíň s dlažbou, či linem. Vždy když k nám dorazí nějaký nový přišlík - a to i vč. tehdy jedenáctiletý Bubrdle útulkový - dojde k ostranění všech věcí, který by mohly vzít za svý a můžou být přemístěny. Žádný boty, žádný kabáty, dekorace, nic. A k dispozici hračky, kousání a ony krabice. Zatím to zabralo vždycky a to i u kotcový Taliprtky. Tam byla jen ztráta na vánoční dekoraci, kterou jsem zkusmo instalovala s tím, že jsem chtěla zjistit, jak na to je. Po návratu jsem věděla, že ještě není vyhráno. Ale na to, co byla Tali zač jí musím vyseknout, že sice hned první den zničila fungl novej holicí strojek za pět táců, kterej páník nechal ležet na chalupě na gauči a ona si ho jásavě všimla,když jsme byli ve vedlejší místnosti a stejně jásavě chroupla :D , tak uvést ji do normálního stavu v týhle oblasti bylo překvapivě docela jednodušší než jsem čekala (na rozdíl od ostatních oblastí) . To Ešínek má největší zásek a taky nejdražší, ale taky to nebyla jeho vina(ostatně nikd

Kora v mládí okousala svůj první pelíšek, do kterého byla odkládána na noc, ale je pravda, že byl dost nekvalitní - proutěný, ale řídce pletený. Teď jí na hraní nedávám krabice, ale papírové futrály od vajíček, dovnitř naskládám pamlsky, zavřu. Dostat se dovnitř zabere nějaký čas a zničení či pozření nevadí. Goliáš trpí separační úzkostí, ale už si taky trochu zvykl, vysvětlím, že odcházím, přidělím kus sušeného masíčka, které jinak nedostávají a většinou je klid. Ale je pravda, že už jsou senioři, a tak upřednostňují válení v pelíšku.

To moje kočička Sally jednou, když byla ještě mladá, našla za mé nepřítomnosti v kuchyni zapomenutou roličku toaletního papíru. Když jsem se vrátila z nákupu, byly útržky toaleťáku rozestřené rovnoměrně po celé kuchyni.

Ale její parádní kousek ještě jako kotěte byl keramický svícen, shozený s police ve výši asi 1,5 metrů. Stalo se to kolem páté hodiny ráno. Kotě vyvřísklo, po něm pak já když jsem se leknutím probudila a musela jít honem sebrat střepy, aby si Sallynka o ně nepořezala pacičku. Vedle v pokoji spala kamarádka, ani ona prý tenhle budíček nemohla přeslechnout.

No o shozených květináčích se ani nezmiňuji, to je normální.

Kavalírky měly svá období ničivosti, obvykle nic zásadního, pokud člověk přežije rozkousané kalhotky nebo vyhryzanou díru do trička. Takže obvykle zaměřené na textil, ovšem nikoli na hračky, ty jen žužlají. Vanilčino poslední extempore byl sežraný půlmetrový provaz z opravy kočičího škrabadla. Protáhla ho zažívadly vzorně, ležel našponovanej u dveří na terasu, jenže sisal je jaski drsný a způsobil jí průjem v podrážděných střevech. Veterinář ji prohlídl a pravil, že nic dalšího v sobě nemá, protože to by tutově nasahal, jak má prázdné břicho a je hubená, pochválil zdravé zažívání (provaz mohl uváznout a zauzlit střeva nebo tak) a provedl dvoudenní léčbu, během které se předtím gradující průjem zlepšil. Snad ta koza nesežere nic horšího. Karamel je specialistka na látkové kapesníky, ale ty škube a žere postupně...

Tyjo, tak to je docela mazec...Hlavně, že se z toho Vanilka rychle dostala. Držím palce, ať mají holky zažívání i nadále perfektní, ať ty extempore s kapesníky apod. pokaždé dobře dopadnou :-) (resp. ze psic vypadnou :-))

Tohle znám moc dobře ty nervy...Ferdovi jsme kolikrát s těma sežranýma fuseklema museli pomáhat :-P

Když jsme tak u těch škod - už jsem psala, že mám na balkoně krmítko z petflašky. Některé sýkorky na něj letí rovnou, jiné ho chvíli pozorují ze zábradlí nebo z prádelních šňůr.

Mám tam teď ložní prádlo a jedna před chvíli dosedla na cíchu a chvíli ji oďobávala. Doufám, že tam byl nějaký hmyz a nehodlá by ji proklovat.

Můj téměř desetiletý pudl Frodo rozkousal za celý život jen jednou kabel od levných sluchátek, ale ten visel ze stolu, pod kterým ležel. V prosinci jsem byl pozván na mejdan do bývalého pracoviště, ale šéf(spíš jeho mmanželka) si nepřála jeho přítomnost, ačkoliv předtím se mnou chodil dva roky do práce denně.Vše proběhlo normálně, přišel jsem domů lehce ovíněn a ulehl k spánku. Ráno jsem zjistil, že mám v rukávu nejmilejšího svetru vykousanou díru cca 20x10 cm. Pes nepochopil, proč nemůže na mejdan a tak se pomstil.

Jó - to bylo velké zklamání, že musel zůstat doma, to potom na jednoho přijde lítost a samým žalem neví, co dělá (:o)))

Jo a převážně kytky z druhé půlky května jsem nastrkala do alba: https://1234zana.rajce.idnes.cz/Bohnice_a_okoli_-_.../

Chicht, tohle bude výživné tém,a :-)) Užila jsem si tvůj článek i to, co je zatím v diskuzi a těším se na další ;-)