19.3.2024 | Svátek má Josef


PSI: Co dělá pes, když je sám?

2.6.2020

Celé povídání by mohlo klidně začít a současně skončit větou, že slušně vychovaný pes v bytě čekání na páníčka potichu prospí, a je-li u domu, přiměřeně na zahradě hlídá.

Když ono ale existuje i velké množství psů (a já si troufnu tvrdit, že jich je více než těch „přirozeně hodných“), kteří se s pasivitou v pánově nepřítomnosti smířit odmítají a nějakou zábavu si najdou sami, pokud pro to mají podmínky. Toto je tedy povídání právě o takových psech.

Takhle hodný vydržel Eda vždy jen chvilku poté, co nás všechny kompletně utahal.

Foto: Takhle hodný vydržel Eda vždy jen chvilku poté, co nás všechny kompletně utahal.

Úplně samostatnou kapitolou jsou samozřejmě štěňata. Ve stáří okolo 4 až 6 měsíců to často bývají pěkná čertova kvítka, a to bez ohledu na plemeno. A pokud jde o to, jak vyplnit čas, než se vrátí jejich člověk domů, k vlastní zábavě jsou schopna využít naprosto vše, co je v dosahu. Pokud je tedy někdo natolik naivní, že nechá malé štěně zavřené o samotě v bytě a domnívá se, že jej po návratu najde ve stejném stavu, v jakém jej opustil (tedy míněno byt), může se dočkat poměrně slušného šoku.

Zrovna nedávno mi vyprávěla známá, která si relativně čerstvě osvojila štěně voříška, že vyvenčeného a nakrmeného psíka před odchodem na nákup zavřela do jeho spacího boxu, ale pravděpodobně musela dvířka špatně zaklapnout, neboť to, co našla po návratu domů, se prý rovnalo málem výbuchu atomovky.

Vytahaná šuplata, kam jen psík dosáhl, a jejich obsah roztahán po zemi v celém obýváku; psí přikrývka z pelíšku namočená v misce s vodou (snad si chtěl pejsek přeprat „peřinku“). Dále stažený ubrus ze stolu a několik ohryzků od jablek (psíček asi dostal málo napapat) mezi rozbitou a rozlitou vázou se zbytky růží (část květů si dal rošťák jako zákusek). A uprostřed tohoto příšerného chaosu ležel naprosto spokojený pes s „náhubkem“ z krajkové podprsenky své paničky (kterou dostala od partnera k Valentýnu) na čumáku.

Lehátko zapomenuté venku poslouží dobře i psisku. Přece nebude ležet na zemi,...

Foto: Lehátko zapomenuté venku poslouží dobře i psisku. Přece nebude ležet na zemi, že? Jenom přijít na to, jak se to správně zhoupne dolů.

Když mi tuto příhodu známá líčila, smála se tomu již spolu se mnou. (Já se ovšem nesmála, ale zcela nepokrytě řehnila na celé kolo. No uznejte, že při představě psa s rouškou z podprsenky lze jen těžko zachovat vážnou tvář :-) Nicméně ten prvotní šok, který utrpěla po příchodu, musel stát za to! Z incidentu se poučila a již pečlivě zavírá při odchodu vrátka boxu, ale nechává v něm psíkovi vždy i nějakou zábavu, aby se nenudil. Ideálně něčím hodně dobrým naplněný „Kong“ nebo gumovou kost.

Někdo si možná řekne, že štěně, které má možnost být na zahradě, není potřeba nikam zavírat (do kotce apod.), neboť i venku mu lze připravit zábavu. Znám ale psa, jehož panička bere psí zábavu velmi vážně a neustále analyzuje, co psa zrovna baví nejvíc a všechno mu to před svým odchodem na zahradě nachystá.

Někdo zapomněl uklidit provaz a hadr, kterým bylo předtím cosi přivázáno na...

Foto: Někdo zapomněl uklidit provaz a hadr, kterým bylo předtím cosi přivázáno na vlečňáku za autem. Eda si ho půjčil. No a kam si s tím báječným kousátkem lehnout? No nejlépe do záhonu karafiátů.

Většinou však po návratu přesto nachází připravenou zábavu téměř netknutou a zjišťuje, že si psisko našlo během její nepřítomnosti z jeho pohledu mnohem lepší. Naposledy to prý byla „jen“ obří díra v květinovém záhonu, v níž si pes ustlal, a kde ho také pak našla. Tento psí samorost totiž klidně pohrdl i svou vlastní hromadou písku, určenou v podstatě jen pro jeho hrabání, neboť záhon je prostě záhon.

Panička tohoto psa už došla dokonce tak daleko, že, s pomocí kamer propojených s jejím mobilem, monitoruje psí aktivity, když není doma, aby měla přehled. Namísto toho, aby svému drahouškovi, jak už jsem jí radila vícekrát, pořídila kvalitní kotec a věnovala potřebný čas nácviku zvyknutí si na něj, když není doma, tvrdošíjně tuto možnost odmítá. Nu, komu není rady, tomu není pomoci, že :-).

Ale on čas od času tzv. „ustřelí“ i pes, do kterého už byste to, třeba s ohledem na věk, neřekli. Náš první knírač, který (pokud si dobře pamatuji) jako štěně v naší nepřítomnosti zničil pouze jednu jedinou botu, od jisté doby už jako dávno dospělý začal sklízet z prádelní šňůry ponožky. Jiné prádlo ho nezajímalo, vždy jen skákal na šňůru tak dlouho, až se mu podařilo nějakou ponožku ukrást.

Sušení vypraných plyšáků na šnůře se neobešlo bez Akínkovy pozornosti. Ačkoli...

Foto: Sušení vypraných plyšáků na šnůře se neobešlo bez Akínkovy pozornosti. Ačkoli on ze šňůry jindy nesundával nic, u plyšáků udělal výjimku. Jednoho psíčka ukradl, ale byl to zrovna takový ošklivý plyšový psík, že jsem mu ho nechala...za tu námahu :-))

Znáte knihu o Lichožroutech? Tak jedním takovým byl náš Ferda. Nikdy neočesal celý pár, jen jednu, kterou do sebe nasoukal, a že vůbec nějakou sežral, jsme zjistili buď podle toho, že na šňůře chyběla, anebo někdy až poté, co prošla jeho traktem. Pokaždé jsme trnuli strachy, jak „to“ dopadne, ale nad Ferdou snad drželi ochranou tlapu všichni psí svatí, protože všechny fusekle vždy prošly bez následků. Většina psů na pročištění žere trávu. Ferda to měl zkrátka jinak. Šňůru jsme mohli věšet sebevýš, stejně to vždycky nějak zvládnul a na ponožku se dostal.

Jinak strašně hodný Akínek si zase jednou pro zábavu vypůjčil zahradní hadici, kterou někdo zapomněl uklidit. Nezničil ji celou, jen do ní nadělal nějaké dírky, na což přišel až můj tatínek, když místo záhonu pokropil sám sebe.

To Griffinek byl ze všech našich psů asi nejvíce podobný tomu modelu, který nepřítomnost páníčka prospí anebo hlídá. Nicméně i on měl své libůstky. Možná, že už jsem to někde dříve psala, ale tohle byla jeho skutečně oblíbená zábava. Soused mi vždycky říkal, jak ho Griffča zase vyděsil. Na zídce, která je součástí plotu mezi našimi pozemky, sousedi pěstovali vždy různé kytičky v truhlících. Vždy, když se soused věnoval květinkám, Griffča se nepozorovaně připlížil a bafnul na něj („BAF“ – opravdu to tak znělo). Stejným způsobem děsil rád i kočku druhých sousedů. Nikdy nikomu neublížil, ale měl „škodolibou“ radost z toho, jak kočka vystřelila z místa skoro 2 metry na střechu kolny, anebo jak soused zaklel: „Fujtajbl, to jsem se zas lekl, Griffe!“

Hromada listí je vděčnou zábavou. (Honem vyfotit, než vyleze a skočí mi na...

Foto: Hromada listí je vděčnou zábavou. (Honem vyfotit, než vyleze a skočí mi na hlavu!)

No a fousisko Eda, o němž jsem si myslela, že už se snad nějakých nečekaných ničitelských extempóre od něho nedočkám (zahrabané kostičky v záhoně nepočítám), mě nedávno také přesvědčil, jak jsem se mýlila. Jeden takřka celý den dokázal věnovat likvidaci plastového krytu díry pod okapem, neboť někde z hlubin kanálu pod ním zřejmě cítil potkany. Pokud je, jak já říkám, „kanální počasí“ (zapáchají kanály), vydrží Eda ležet klidně i hodiny u toho, který máme na pozemku u vjezdových vrat.

Ovšem to je poctivý těžký železný kanálový kryt, navíc zapuštěný do země, který by pes nevyhrabal, ani kdyby měl drápy z ocele. Tak u něho alespoň lehá, funí a slintá do díry. Teď však alespoň částečně ukojil svou touhu zjistit, co je v díře, když se mu podařilo kompletně rozštípat alespoň ten plast pod okapem. Manžel přistihl Edu „in flagranti“. Ležel mezi kousky krytu s hlavou celou narvanou v díře pod okapem. Sice to byl plast, ale i tak nechápu, že si o ty zlomky nepořezal tlamu ani nic jiného.

A ještě závěrem jednu poznámku, že v případě psů příležitost většinou opravdu dělá zloděje. Moje dcera tuhle zapomněla zavřít dveře do chodby a shodou okolností bylo pootevřeno (kvůli vlhkosti) i do koupelny, kde jsem zrovna byla ve sprše já. Najednou koukám – dveře se pomalu otevírají a dovnitř leze fousisko. Chvíli na sebe nevěřícně hledíme, pak já velím: „Edo, na místo!“ Fousisko sice jde, ale cestou popadne do huby toaleťák z držáku a letí s ním ven. A já jen bezmocně sleduji, jak se rulička točí, až nakonec vypadne z držáku a zasekne se pode dveřmi už jen ta prázdná kartonová rourka :-)).

A co vy? Byli jste někdy svědky pohromy způsobené vlastním mazlíčkem? Těším se, až se pochlubíte v diskusi. :-)

Foto: Eva Zvolánková

Eva Zvolánková Neviditelný pes