Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Z. Vave 10.4.2017 22:48Re: Krásné vzpomínání DDD! |
|
E. Šusová 10.4.2017 22:59Re: Krásné vzpomínání ale!! vlastně ještě jedna situace v mém životě existuje, kdy jsem trpělivá, než nejtrpělivější. V obchodě. Když má drahá půle, ten nejklidnější člověk co znám, začne svůj navždy prohraný boj. Boj s pytlíkem. Po několika málo marných pokusech oddělit od sebe jednotlivé strany pytlíku, propadne tento klidný muž úplnému běsnění a vypadá to, že ho trefí, nebo on trefí někoho, kdo za to nemůže, ale je po ruce. Tu přichází ledově klidná jeho žena, která se jinak zove druhým jménem Cholera a s vítězným úsměvem na svých něžných rtících, praví tichým, milým hlasem plným trpělivosti a světalásky: "Ukaž drahý, nerada bych, abys dostal žinfárkt!" A poté co obratem rozevře pytlík, prchá okamžitě mezi regály s křehkým zbožím, protože jedině tam je v bezpečí, před úderem tupým předmětem. Ale je to chvíle blaženosti, protože 99,9% života je to obráááceněěě! |
|
|
Z. Vave 10.4.2017 23:02Re: Krásné vzpomínání Petróóóó! Petro Cholerová, já se z Tebe picnu! :) |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 23:07Re: Krásné vzpomínání A to jsem ráda, ale! Tetkon jdu spát, ale ráno vyřídím muži svému přetrpělivému, že má za včerejšek jeden dobrý skutek, aniž by o tom věděl. Že díky svému boji s pytlíkem Tě před spaním aspoň trošku pobavil. KLidnou noc přeju. A kdyby náhodou starosti nedovolili spát, nepočítej ovečky, připrave si vedle nočního stolku Talifotku a počítej fleky, to tě dozajista dorazí! |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 23:08Re: Krásné vzpomínání Fuj!! Nedovolily!! Starosti nedovolily! Už blbnu fakt na kvadrát. |
|
|
Z. Vave 10.4.2017 23:17Re: Krásné vzpomínání Dík a brou noc a uctivé pukrle panu Brtníkovi. :) |
|
|
E. Šusová 11.4.2017 11:00Re: Krásné vzpomínání A to já mu ho odpoledne ráda předvedu. Jen tý uctivosti tam asi moc nebude :D |
|
M. Crossette 10.4.2017 18:35ano, nelze zapomenout a kdo opravdově miloval a byl milován nějakým zvířecím kamarádem, jeho odchod bolí stejně jako odchod milované osoby. Nezapomíná se na ně a tu ztrátu si musí každý "odbolet", aby po letech (vlastně navždy)vzpomínal bez těch potoků slz a spíše na krásně prožitá léta. Všechny naše předešlé kočky odešly "v dospělosti", jedině Lucky nás opustila příliš brzy, zcela nečekaně a rychle. Ač je to už dva roky, stále se s tím nedokážu vyrovnat, její fotky "přeskakuji", dosud to příliš bolí si u nich zavzpomínat. Petro, to video je úžasné, jak jsou psiska při hře úplně tiší. Krásně jsi o Bubi napsala. U Ajšky jsem kondolovala ohledně Tvé maminky, tak pro jistotu ještě jednou. Je mi to moc líto, vím, jak nenahraditelný a bolestný odchod maminky je. |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 19:48Re: ano, nelze zapomenout Děkuju Maričko, moc. Zrovna dneska jsme byli třídit nějaký věci - takový ty co člověk zvládne, tak je to dneska takový ... no prostě tak. Jsem moc ráda, že mám po boku člověka, s kterým se takový věci prostě zvládají mnohem líp. A ty dva střelence, který nejsou chvíli v klidu. |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 20:10Re: ano, nelze zapomenout ASi je to tím, že to přišlo tak rychle a nečekaně, že to člověk neumí zpracovat. Mám to u Ešátora podobně. Pomáhám si tím, že bylo dobře, že to přišlo takhle zčista jasna, protože se netrápil, ale ta díra tam prostě je. |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 20:11Re: ano, nelze zapomenout sakra, odbouchla jsem to brzo - ten druhý příspěvek se vztahoval k Lucy. |
|
O. Joklová 10.4.2017 14:27milá Petro postavila jsi tady Bubitce krásný pomníček, i když - ona se tady zapisovala každým článkem o ní (já to ani po víc než roce u Nynyšky nedokážu, ona byla naprosto výjimečná a já jsem pořád ještě strašně bolavá) to video je ovšem bááááááječné a vykouzlilo mi úsměv na gezichtu... jako kočičí mi to nepřišlo, ale mají pravdu ti, co píšou že je zvláštní že si hrajou tak potichu, pesany spíš slyším při hrátkách docela hodně štěkat :-DDDDDDDDD |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 14:48Re: milá Petro Rozumím tomu Bedo, já to u Ešusa ani po těch čtyřech letech nedokážu. Nejde mi to. Ano ano jsou to tišší zabijáci, ti dva zrzouni. Zato s Talířovou, to je o uši. |
|
M. Pajakerryková 10.4.2017 13:56takové to definitvní poslední rozloučení si zaslouží každý náš kamarád, nerada je píšu, už jsem psala několikrát... Bubitka byla skvělá, dáma každým coulem paní psová. Byli jsme u dr s neštovicema a ejhle voni to nejsou takže dnešek si užijeme doma a zítra frčíme školka práca :) |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 14:18Re: takové to definitvní poslední rozloučení a co to je, když ne neštovice? |
|
|
M. Pajakerryková 10.4.2017 14:24Re: takové to definitvní poslední rozloučení jakási bradavička, která se sama ztratí cosik na m.....Jenny věděla, já to zas milostivě pustila z lebky.... |
|
Z. Iva 10.4.2017 14:45Re: takové to definitvní poslední rozloučení Molusky? |
|
|
M. Pajakerryková 10.4.2017 15:02Re: takové to definitvní poslední rozloučení bingo!!!! |
|
Z. Jenny 10.4.2017 17:46Re: takové to definitvní poslední rozloučení Nééé,molusky né, jsou to "milije". |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 14:49Re: takové to definitvní poslední rozloučení áha - no tak to je na jednu stranu fajn, na druhou - asi bys byla radši, kdyby už jste tím pádem měli neštovice za sebou, což? |
|
|
M. Pajakerryková 10.4.2017 15:03Re: takové to definitvní poslední rozloučení správně díš(ž) ale asi je beztak dostane, ve školce jsou a říkala sestřička, že zas mají hlášené dva případy, takže šance je tu veliká |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 15:07Re: takové to definitvní poslední rozloučení Tak šup někam na návštěvu :-). já jsem vždycky považovala planý neštovice za super nemoc. Jako dítěti mi to tehdy tak přišlo - jen mě něco svědilo, ale nic mi nebylo, nemusela jsem ležet v postýlce, takže za mě dobrý. Mohla jsem si hrát, nemusela polykat prášky nějaký a ještě jsem na tom vydělala, protože jako pacient jsem tehdy od někoho dostala úúúžasnou věc- z tůůůůzexu ochucený "kakao" do mlíka. Jahodový, vanilkový a banánový. Takže za mě supr choroba :D. Až jako dospělá jsem se dozvěděla, že to taky nemusí mít takový jen tak průběh a může to být fakt nemoc jako taková. Tak držím mrňousovi palčáky, ať to jednak chytí co nejdřív a druhak, ať si tu nemoc užije jako tehdy já :-D |
|
|
M. Pajakerryková 10.4.2017 15:11Re: takové to definitvní poslední rozloučení no nemám za kým jít na neštovicovou návštěvu, ale asi bych šla, z jara to bude lepší než v létě já si na svoje neštovice nepamatuju, měla jsem rok a půl, prý mi oteklo jedno oko pak druhé, a mám na čele 3 jizvy.... |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 15:23Re: takové to definitvní poslední rozloučení ejch, tak to myslím, že je lepší, že si nepamatuješ teda. No jak říkám, já měla fakt asi hladkej průběh, přišlo mi to tehdy jako supr nemoc :-D :-D. Praštěný co? No ale - vydělala jsem na tom, nebyla nějak omezená a fšicí na mě byli hodní. Bude to chcít sehnat někoho za úplatu asi, na tu návštěvu :-D . Tak jako se kšeftuje ve škole se všima, tak si zaobchodovat s neštovicema :-D |
|
|
Z. Lika 10.4.2017 16:39Re: takové to definitvní poslední rozloučení Mně strašlivě vadily příušnice. Byla jsem dost malá, ale žravá. A máma zrovna udělala řízky... Ta trýzeň! |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 19:49Re: takové to definitvní poslední rozloučení Na příušnice se nesmí řízky? Já je nikdy zatím neměla /a doufám, že si bez nich vystačím i nadále/ |
|
|
Z. Lika 10.4.2017 20:33Re: takové to definitvní poslední rozloučení No, teoreticky můžou, ale kvůli těm otečeným uzlinám nedokážeš bolestí kousat :-) |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 21:27Re: takové to definitvní poslední rozloučení Jo tak!! No tak to je hrůza!! To by mě rozebralo taky, protože jsem šílenej masožrout. Mohli ti ho aspoň namixovat, i když to není úplně to ono :D |
|
Z. Inka 10.4.2017 12:13vzpomínání na zvířecího kamaráda je mnohdy uvolnění pro přeživšího a pro ostatní jakési oznámení, že prvotní žal již byl překonán. Alespoň já to tak vnímám. I když já to stejně nemůžu takhle naširoko ventilovat a o to to mám horší. I kdysi to psaní o Mimim vzniklo za jeho života, jinak by asi nevzniklo nikdy. Závidím všem, kdo se dokáží vypsat a dostat ze sebe to prázdno. A co teprve když je to takhle krásné vypsání |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 12:32Re: vzpomínání na zvířecího kamaráda Inko - s Ešuskem mi to taky nešlo a dodnes nejde. Měl a má svoje výjimečné postavení. Stejně tak Bubi. Ale ta na to šla od lesa a má ho výjimečné v úplně jiném slova smyslu. Já to sama nechápu a jsem tím zaskočená. Nevím jak to udělala, ale udělala to. A i tím co udělala mi připravila cestu, jak vnímat nedávný odchod mamky. Zrovna te'ď v sobotu jsem měla hrozně intenzivní pocit, že je mamina tady, že prostě neumřela, jako kdybychom si měly třeba za chvíli zatelefonovat něco důležitýho, nebo nevím jak to kruci popsat. Ale prostě pro ten moment v té kuchyni, nebyla mrtvá, byla tam se mnou. Šla jsem do koupelny a říkám to Brtníkovi. Aby se ten na mě podíval a řekl mi, že dneska (tedy v tu sobotu) je 8.4. den máminých narozenin. Koukala jsem na něj jak.......... Jsem člověk co si moc hodin a datumů nevšímá, vůbec jsem netušila, že je toho osmýho. Zvláštní to bylo. |
