Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
V. Glover 11.4.2017 22:55Re: Ptíca Mě se na facebooku líbí, vidím mamku každý den, tak vím, že je v pořádku pro ten den, můžu sledovat stránky co se mi líbí, jako Ptáci na zahradě, a srandovní nebo roztomilý videa a fotky zvižátek a psů, což mě rozveselí když je mi smutno, a vidím o co se zajímají přátelé, třeba yi ze zvířetníku a fotky co sdílí, a tak dále. Už se mi povedlo zapsat do blogu. |
|
|
V. Glover 11.4.2017 22:49Re: Ptíca Určitě jde, já jsem totiž blbě koukala a né že to nende |
|
E. Šusová 11.4.2017 22:02Re: Ptíca já vím , ale když mě ten Facebook nějak vnitřně to... nesedí. Jsem stará struktura. Komentáře jsou po přihlášení - nejde se přihlásit? |
|
|
V. Glover 11.4.2017 20:34Re: Ptíca Kdybys přestala bojkotovat facebook, tak si mě můžeš přidat do přátel. A jak nechávají lidí komentáře na tvojem blogu? Vůbec mi to nejde. |
|
|
E. Šusová 11.4.2017 11:00Re: Krásné vzpomínání A to já mu ho odpoledne ráda předvedu. Jen tý uctivosti tam asi moc nebude :D |
|
|
E. Šusová 11.4.2017 10:58Re: A upřímnou soustrast ke ztrátě maminky... Ygo - sedím tu a usmívám se - představuju si tatínka, jak žmoulá pero, sedí nad formulářem, který je navíc úplně nesprávný, mastí tam nějaké ne úplně adekvátní údaje, a řiká si sakra, co já budu dělat, než ona přijde? A já mu hrozně moc rozumím, mám to podobně jako on, jen u nás je to má drahá půle, kdo dlěá správce domácnosti, já jsem ten nepraktickej člen. Je dobře, že jsi tohle rozloučení dostala. |
|
|
E. Šusová 11.4.2017 10:47Re: Ptíca díky moc za tip. Já na Facebooku nejsem (zatvrzele bojkotuju :D ), ale AP se stavila u mě na stránkách a odhalila, že to bude sýček, projela jsem si tuhle stránku: http://www.prirodainfo.cz/domains/prirodainfo.cz/zvuky.php?rad=P%ECvci&celed=Krkavcovit%ED#strom což mi přijde prima stránka, a jo, Peťa měla pravdu je to sýček - varovné volání u hnízda. |
|
Z. Vave 11.4.2017 10:46Re: vzpomínání na zvířecího kamaráda :) pau pau, Petro! :) |
|
|
E. Šusová 11.4.2017 10:46Re: Šikovná Bubi i Petra Ach jo, vím jak to v člověku sedí. Vždycky bude něco, co si člověk vyčítá, že udělal, neudělal, měl udělat, mohl udělat :-(. U zvířátek je ta nevýhoda, že se s nimi člověk navíc nedomluví, a oni ještě k tomu "zatloukají" do poslední chvíle. V těchhle souvislostech mi často na mysli vytane situace s Murphym. Byl už hodně starý, byli jsme na chalupě, kterou jsme tehdy měli nově-uklízelo se, vyklízelo se, čistilo, a tak. A já tam pro něj, aby neležel na studeném měla matraci. Normálně bych to neřešila, ale byl už to starý pán, měl dlouhou páteř, nechtěla jsem aby si přivodil nějakou potíž a furt jsem ho honila zpátky na tu matraci, a on si s tvrdohlavostí teroše furt lezl na ty opravdu ledový dlaždice (byl 28. říjen, v chalupě se netopilo) Pak už mi došla trpělivost, jednu jsem mu pleskla na kejtu a jel zase na tu matraci a pak najednou koukám - on byl opravdu hodně zasrstěný,. záclony až na zem - měl jedno varle obrovský,a le fakt veliký. jak se pak ukázalo jednalo se o nějaký progresivní nádor, nejsem člověk, který si psů nevšímá. Okamžitě se jelo domů a na veterinu, následovala obratem operace, která dopadla dobře. Ale já si pak fakt vyčítala, že jsem na něj byla přísná- on sám věděl, co potřebuje, potřeboval se chladit, protože ho trápilo. Člověk to bohužel někdy neví, neví a nemá šanci to úplně zjistit v ten správný moment. |
|
|
E. Šusová 11.4.2017 10:37Re: vzpomínání na zvířecího kamaráda Nikolivěk, na karbogulsekanou nakonec nedošlo :D. Ale je to takovej rodinnej klenot, stejně jako její pozdrav PauPau, kdy chtěla původně říct Papa, pak to evidentně chtěla změnit na Čaučau a nějak jí to nevyšlo :D |
|
|
V. Glover 11.4.2017 7:56Re: Ptíca Nejde mi přehrát na smartphonu, a laptop si zapnu až odpoledne. Ale, najdi si na Facebooku stránku "Ptáci na zahradě" a zeptej se pána, on zná opravdu všechny ptáky v Česku i Evropě |
|
|
V. Glover 11.4.2017 7:36Šikovná Bubi i Petra Petro, website máš moc pěkný, to si dneska přečtu. Ale nějak toho na tebe muselo být opravdu dost za posledních několik let, někdy se to tak nahromadí a člověku se zdá, že se z toho dna už nahoru nedostane. Tak je dobře, že už na Bubi vzpomínáš s láskou a úsměvem. Já myslím, že hodně záleží na tom jak kdo umře, nakolik to člověk čeká nebo jestli je to velký šok se kterým se nedá smířit. Pro mě, mámu a ségru, ze všech našich pejsků se nemůžeme smířit se smrtí Billíčka před několika lety. Byl mamky a částečně můj, český terriér, a posledních devět měsíců než umřel byl často nemocný, nechtěl chodit, na veterině mu vždycky diagnozovali nějakou infekci a dali antibiotika. Potom dva měsíce před smrtí si ho vzala ségra k sobě, mamka byla hodně nemocná tehdy, a asi měsíc potom začal zvracet, mít průjmy. Teprve tehdy mu diagnostikovali agresivní rakovinu. Doktorka se snažila to ještě nějak ulehčit, dávat léky na bolesti, ale ségra říkala, že jednou ráno k ní přišel a zase všechno vyzvracel, a tak smutně a vysíleně se na ni díval, že už věděla, že nemůže dál. Ale hrozně nás to vzalo. Nevíme jak dlouho tu rakovinu vlastně měl, vyčítáme si jak jsme ho tahali na vycházky a obviňovali z lenivosti, mamka si nemůže odpustit, že ho poslední měsíce života neměla u sebe, já jsem se tenkrát se ségrou pohádala, že u ní tak zhubnul, protože krmí její psy granulema a Billy byl zvyklý na vařené jídlo, prostě nás ta nečekaná a bolestivá smrt hrozně vzala. |
|
Z. Yga 11.4.2017 0:07Re: A upřímnou soustrast ke ztrátě maminky... Petro, jak tě chápu. Je mi to líto ... Mamka odešla vloni na konci prázdnin. Posledních deset dnů už musela být v hospici, protože bolesti jsme doma už nezvládali. Ale každý den měla jednu, dvě návštěvy, opravdu tam nebyla "odložená" - poctivě jsme se střídali a snad ji ke konci bolesti nesužovali. Aspoň tak nám to říkala sociální pracovnice, že na každý náznak personál reaguje. Je pravda, že jsme ji nechtěli pustit, doufali jsme, že si počká na vnoučka, ale ona cítila, že už nemá sily - Samuelek se narodil týden po jejím odchodu. Je krásný a "konečně" vypadá tak, jak by dle jejího názoru miminko mělo vypadat - samý faldíček (ostatní vnučky a pravnoučátka byli "chuderky chudokrevné, už v povijanu anorektické" (rofl) ) --- mami, mami, jak mi chybí tvůj pohled na svět. P.s. taťka se se mnou doopravdy rozloučil až v době mamčiné nemoci. Stáli jsme ve vývozku u Maleňákovýho a on mi říkal něco o zděděné zemi - pak mne pevně chytil za ruku a usmíval se a já ten stisk cítila a bylo mi jasné, že odchází - on věděl, že musí jít čekat před nebeskou bránu na mamku. On v tom nebi byl totiž ztracený, byl zvyklý, že jsou stále spolu, proto na ni trpělivě čekal, až tam půjdou dohromady - mamka všechno na úřadech vyřizovala, takže taťka si určitě neuměl podat u svatýho Petra ten správný nebeský formulář ... |
|
|
Z. Vave 10.4.2017 23:17Re: Krásné vzpomínání Dík a brou noc a uctivé pukrle panu Brtníkovi. :) |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 23:08Re: Krásné vzpomínání Fuj!! Nedovolily!! Starosti nedovolily! Už blbnu fakt na kvadrát. |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 23:07Re: Krásné vzpomínání A to jsem ráda, ale! Tetkon jdu spát, ale ráno vyřídím muži svému přetrpělivému, že má za včerejšek jeden dobrý skutek, aniž by o tom věděl. Že díky svému boji s pytlíkem Tě před spaním aspoň trošku pobavil. KLidnou noc přeju. A kdyby náhodou starosti nedovolili spát, nepočítej ovečky, připrave si vedle nočního stolku Talifotku a počítej fleky, to tě dozajista dorazí! |
|
|
Z. Vave 10.4.2017 23:02Re: Krásné vzpomínání Petróóóó! Petro Cholerová, já se z Tebe picnu! :) |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 22:59Re: Krásné vzpomínání ale!! vlastně ještě jedna situace v mém životě existuje, kdy jsem trpělivá, než nejtrpělivější. V obchodě. Když má drahá půle, ten nejklidnější člověk co znám, začne svůj navždy prohraný boj. Boj s pytlíkem. Po několika málo marných pokusech oddělit od sebe jednotlivé strany pytlíku, propadne tento klidný muž úplnému běsnění a vypadá to, že ho trefí, nebo on trefí někoho, kdo za to nemůže, ale je po ruce. Tu přichází ledově klidná jeho žena, která se jinak zove druhým jménem Cholera a s vítězným úsměvem na svých něžných rtících, praví tichým, milým hlasem plným trpělivosti a světalásky: "Ukaž drahý, nerada bych, abys dostal žinfárkt!" A poté co obratem rozevře pytlík, prchá okamžitě mezi regály s křehkým zbožím, protože jedině tam je v bezpečí, před úderem tupým předmětem. Ale je to chvíle blaženosti, protože 99,9% života je to obráááceněěě! |
|
|
Z. Vave 10.4.2017 22:48Re: Krásné vzpomínání DDD! |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 22:47Re: Krásné vzpomínání no tam jo, ale to je jediný. Bude-li mě chtít pánbůh jednou potrestat, dostanu za úkol třebas vyskládat obří hromadu polínek do vrstev. Jak je něčeho hromada a mám to srovnat a neubývá to a ani to nepřibývá a navíc mi to třeba uprostřed spadne......... nastává nejdřív frustrace, po třetím pokusu to srovnat už nastává rovnou erupce. Žádný... spadlo ti, to seberto, asi vítr..... Není už co sbírat, páč to rozkopu do širýho světa :D . Nene, můj muž by mohl vyprávěti, jak netrpělivej člověk já jsem. |
|
|
Z. Vave 10.4.2017 22:41Re: Krásné vzpomínání Teď jsi mě dostala! Alespoň co se týče psů, neznám trpělivějšího člověka, než jsi Ty. |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 22:37Re: Krásné vzpomínání Ne!! Víš jak bych dopadla? Zamotaná do růžovýho kokonu? Ne! Nechci bejt úchylnej Spiderman! Tohle je činnost, která žádá značnou dávku trpělivosti. a tou já bohužel neoplývám, stejně jako neoplývám zručností. Můžu dělat jenom věci, kde na ničem nezáleží. |
|
|
Z. Vave 10.4.2017 22:34Re: Krásné vzpomínání :) Tě živě vidím, chichi. ... a nakonec se dostaneš až k paličkování krajek. Pochopitelně růžovejch. :) |
|
|
Z. Vave 10.4.2017 22:33Re: vzpomínání na zvířecího kamaráda Ještě že to jen řekla, že to nevařila - nebo snad nakonec ano? ;) |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 22:31Re: Krásné vzpomínání Taky díky. Já se začínám nadechovat - teď momentálně mám "tvořivou". Lakýrnickou. Furt něco šmrdlám barvama. Teď jsem si v rámci jarního zdobení (Já nedělám velikonoce, já dělám jaro ) malovala větývky odstřihaný ze stromů na barevno. Oranžový, zelený, žlutý. A natřela jsem si dřevěný kolíčky a ty na to nacvakala. A vyrobila si Kolíčkovník barevný. Taky jsem si trochu hrála s ubrouskama, zkoušela jsem drátkovat, leč drátek je tlusťoch, s tím to nejde, musím si opatřit nový, nějakej twiggi drát, aby se líp ohýbal. |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 22:25Re: vzpomínání na zvířecího kamaráda Snažila jsem se dorovnávat i za mou sestru. Věděla jsem, že to mamku trápí. Ale přiznám se, že to byl ty tři roky docela záhul, psychickej. Člověk byl navíc zvyklý, že je plná života, a tohle, jak žila teď na konci už o životě nebylo. Já na ni- i díky Bubině právě - dokážu myslet taky víc v tom veselejším tónu, než ve smutku. Zrovna tuhle jsem si vzpomněla, jak nám kdysi sdělila, že dneska bude dělat kabogulsekanou :D. Asi se - než to dořekla, stačila několikrát rozmyslet, co vlastně vařit bude - od karbanátku, přes guláš skončila nakonec u sekaný. |
|
|
Z. Vave 10.4.2017 22:20Re: Krásné vzpomínání Děkuju Ti moc. A nápodobně - pro všechny případy. :) |
|
|
E. Šusová 10.4.2017 22:14Re: Krásné vzpomínání Určitě jo, určitě. A ty jsi silný člověk. A já budu držet ty palce. ať se to srovnává a srovnává, až bude zase líp na duši. |
|
|
Z. Vave 10.4.2017 22:10Re: Krásné vzpomínání Děkuju Ti, Petro. Věřím, že se nakonec vše vyřeší tak, jak je to správné. |
|
|
Z. Vave 10.4.2017 22:00Re: vzpomínání na zvířecího kamaráda Nechci používat velká slova, ale měla jsi maminku opravdu ráda nesobeckou láskyplnou láskou a myslela jsi víc na ni než na sebe. To Ti teď dává sílu - maminka Ti dává sílu, abys příliš nesmutnila. |
