Žijeme trvale na jihu Ameriky, v horké Alabamě. Studené zimy jsme si ale užili dost ve státech New Hampshire, Pensylvánie a Illinois. I tam bylo hezky, ale po mrazech, ledu a sněhu se nám tady nestýská. Nejsilnější mrazy jsme zažili v Illinois, kde teploměr třeba na celý měsíc klesl na mínus čtyřicet stupňů Celsia, někdy i více. Ve všech státech nejen silně mrzlo, ale i mohutně sněžilo. Led býval tak silný, že spolehlivě unesl auta. Oblíbeným zimním sportem rybářů byl lov ve vyvrtané díře zamrzlého jezera (Ice fishing), k níž řada líných dojížděla autem. A když sněžilo, často nebylo už kam sníh odhazovat.

Chodili jsme bruslit, bobovat a na čerstvě napadaný sníh jsme vyndávali sněžnice. Při našich výletech do přírody nikdy nechyběla termoska se širokým hrdlem, plná horkého „chilli con carne“. Po dlouhém bruslení či bobování v mrazivém počasí nebylo nic lepšího na prohřátí promrzlého těla. Horká káva nebo čaj sice zahřály, ale nenasytily.

Je spousta jídel, která mají stejný, třeba masový, zeleninový, či rýžový základ. Ale stačí do původního receptu přidat něco navíc a jídlo hned dostane jiný název. Kolik gurmánsky znějících jmen má třeba „obyčejný“ hovězí guláš, jen proto, že jste trochu obměnili původní recept.

Stejně je to s chilli con carne. Svým základem je to hustší rajská, masová omáčka, podobná třeba boloňské na špagety. Ale protože jsou v ní červené fazole a typická směs koření, v americkém kulinárním slovníku je známá jako „chilli con carne“. V přesném překladu je to „maso s čili paprikou“, ale v běžné americké řeči se používá zkrácený název „chilli“ (naopak je-li řeč o pálivé paprice – feferonce, je to „chilli pepper“).

Původ jídla je v Texasu, kde je chilli con carne dokonce od roku 1977 registrováno jako „státní jídlo“. Je to ale jídlo oblíbené skoro ve všech státech a každoročně se pořádají „Chilli Cook Off“ (chilli festivaly). Jejich součástí jsou i soutěže nejen o chuťově nejlepší chilli, ale také v konzumaci toho nejpálivějšího. Do druhé kategorie se přihlašují opravdu jen otrlí milovníci chilli, kteří jsou schopní polykat sousta síly hořících zápalek.

Když v restauraci vidíte nabídku „Texas-style chilli“, můžete očekávat porci ostrého jídla. Chilli se podává v hlubší misce jako samotné jídlo, ke kterému se tradičně přikusují slané sušenky (crackers). Ovšem běžné jsou i jiné kombinace, jako „chilli dog“ (párek v rohlíku přelitý chilli), „chilli hamburger“ (kopeček chilli na hamburgeru), hranolky, chipsy nebo i špagety přelité chilli. Prostě chilli con carne Američané milují!

Rodinných receptů na zaručeně nejlepší chilli existuje jistě tolik, kolik jich je na výše zmíněný guláš. Já jsem své první chilli vařila podle receptu v americké kuchařce. Chutnalo nám oběma, u receptu jsem zůstala a nijak se ho nesnažila obměnit či vylepšit. Jedli jsme ho v přírodě i doma, vždy pouze se sušenkami. Vařila jsem ho i za našeho pobytu v Evropě. Po přestěhování sem potřeba prohřátí zkřehlého těla odpadla a chilli se z mého jídelníčku vytratilo. Naposledy jsme ho jedli před šesti lety ve státě New Mexico. V recepční hale motelu byl koutek s několika stolky. Na jednom z nich stál velký kotlík s bublajícím chilli a košíček s crackers. Hosté si mohli zdarma a podle chuti posloužit. My do motelu dojeli večer, po celodenní jízdě řádně unavení a výborné chilli nám tenkrát přišlo náramně vhod.

Když letos ve střední Americe začalo sněžit, shodou okolností jsem na netu zahlédla zmínku o chilli. Vzpomínky se vrátily, dostala jsem na jídlo chuť a druhý den bylo k večeři. Oba jsme si pochutnali a já se rozhodla zapomenuté chili znovu zařadit do „zimního“ jídelníčku.

Příprava chilli je rychlá a velmi jednoduchá. Stejně snadno uvaříte porci pro rodinu, jako třeba pro celý tábor. Uvedený recept stačí pro 4 osoby, u nás z toho byly dvě večeře.

Budete potřebovat (tak na 2 litry chilli):

• půl kg mletého hovězího (co nejlibovější)
• 2 větší cibule
• 2 zelené bachraté papriky
• necelé kilo zavařených rajčat – moje plechovka má 800 g (buď v celku, nebo už pokrájených)
• půlkilovou konzervu čisté rajské omáčky (tomato sauce)
• půlkilovou konzervu červených fazolí (kidney beans)
• 2 lžičky koření „chilli“ *

Postup práce:

Chilli se vaří asi hodinu, takže doporučuji použít hrnec, ve kterém se omáčka nebude připalovat (já mám glazurovaný železňák).

Podušené mleté hovězí maso

Chilli bublá na plotně

1. Na pánvičce poduste na kostičky pokrájenou cibuli.
2. Přesypte do hrnce, kde se bude chilli vařit.
3. Na stejné pánvičce (znovu přidejte trochu oleje) poduste maso, až ztratí červenou barvu. Maso během dušení prošťouchejte tak, aby vám vznikla jakási masová drobenka.
4. Maso přisypte k cibuli, přidejte na kostičky pokrájenou papriku, chilli koření a dobře promíchejte.
5. Přilejte rajčata (i se šťávou, v níž byla); jsou-li celá, předem je pokrájejte na menší kousky. Přilijte rajskou omáčku.
6. Na mírném ohni nechte pobublávat asi hodinu (občas zamíchejte). Omáčka by neměla být příliš řídká, není to polévka! Když se vám bude zdát moc vodnatá, sundejte pokličku a nechte část vody odpařit. Nebo můžete přidat menší plechovku rajské pasty (někdo dává i kečup).
7. Úplně nakonec vlijte (i se šťávou) červené fazole a chvilku provařte. Červené fazole jsou moučné, v konzervě už vařené. Pokud je neseženete zavařené, můžete použít sušené, které předem povařte do měkka.

Konzervovaná zelenina bývá slaná, takže se solením jídla počkejte až nakonec. Některé recepty uvádějí do chilli vmíchat ještě ostřejší strouhaný sýr. Přestože sýr miluji snad ve všem, tady se držím původního receptu. Ale můžete sýr zkusit.

Hotové chilli con carne v misce, vlevo crackery k přikusování

* Název „chilli powder“ je směs koření. Je středně ostré, protože obsahuje i cayenský pepř. Kdo má rád více pálivou chuť, může spolu s chilli kořením přidat navíc i kousek feferonky. Já jsem přidala půl lžičky skvělé „žiletkové pasty“, kterou dělám podle receptu Míly Švehlové. Protože nevím, jestli se u vás dá směs chilli koření koupit, můžete si ji namíchat sami (tahle je bez cayenského pepře, pro ty, kteří ostrá jídla nemají rádi nebo nemohou jíst)

• 2 polévkové lžíce sladké červené papriky
• 1 polévkové lžíce oregana
• 2 kávové lžičky římského kmínu (cumin)
• 1 1/2 kávové lžičky česnekového prášku

A ještě k fotkám:

1) Na fotce s přísadami chybí plechovka rajské omáčky. Zapomněla jsem ji při focení přidat, a když jsem si vzpomněla, maso už bylo na pánvičce.

2) Pro představu našich zimních radovánek jsem přidala dvě staré fotky. Jsou z Pensylvánie, z bruslení na jednom z několika jezer v blízkosti našeho bydliště.

Bruslení v Pensylvánii - já jsem ta vpravo v kabátě

Skoro týden jsme chodili bruslit na krásně hladký led, nikde nikdo, jezero patřilo pouze nám. Pak zapadalo sněhem, ale bruslení jsme se nechtěli vzdát. Dovezenou lopatou jsme ve sněhu odhrabovali klikaté cestičky na bruslení.

Zima v Pensylvánii - manžel protahuje cesty na bruslení.

Protože mrzlo, ale sníh přestal padat, každý den jsme cestičky prodlužovali, až byly přes celé jezero. Pak nás objevila mladá „brusící“ rodinka. Zeptali se, zda mohou používat naši „trať“, samozřejmě jsme svolili. Bohužel si ji užili jen ten den, do druhé dne napadl čerstvý sníh. Jestli si jeli pročistit novou trasu, nevím, my brusle vyměnili za sněžnice.

DOBROU CHUŤ!

Foto: autorka