M. Crossette 18.10.2023 16:38

Děkuji za komentáře. Původní termín na veterině jsme zrušili, chtěli jsme Bobikovi dát čas se trochu víc zklidnit. Ale jsme objednaní na příští týden. Oba jsme totiž zjistili, že prostě nemáme nervy kocourka dnes a denně (roky) sledovat jak před našima očima přebíhá silnici. Sice se více drží na naší straně, ale ty veverky ho prostě lákají. V albu na fotce č.19 je vidět, jak blízko silnice je a jedna ze dvou veverek tam sedí přímo u jejího okraje (proto vidět mrtvou veverku na silnici je bohužel běžný ukaz).Bobíka pouštíme ráno z garáže až tak po osmé, kdy už na silnici hlavní "pracovní provoz" minul, ale i tak se nám najednou zdá, že je tu i během dne rušněji, než bývalo "za dob Indy". Protože už v domě neběží klimatizace, necháváme teď večer dveře do garáže další asi 3 hod. otevřené (s vysokou sítí přes skoro celé dveře), na noc je zavřeme. Nosím ke dveřím některou z koček (a domlouvám jim), moc úspěšná zatím nejsem. Kočky stále mručí, Bobík hlavně syčí a drží se od sítě dál. Nebo, když kočky přijdou samy, většinou sedí ode dveří dál, takže na Bobíka nevidí, ale vědí, že tam je. On ale alespoň slyší naše hlasy, puštěnou TV, cítí "vůni domu" a my oba si k němu chodíme střídavě na chvíli sednout (manžel číst, já si s kocourkem hraji). A Bobík už je mnohem klidnější, nechá se zvednout na klín, kde chvíli vydrží bez protestu, k manželovi si dokonce vyskočí sám nechá se hladit a přede. Určitě z něj časem bude mazel. Takže z veteriny ho přineseme rovnou znovu k nám do domu, obrníme se trpělivostí a kočičí sžití se bude muset časem podařit. Držte nám palce

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 18.10.2023 14:33

Moc bych vám přála, aby všechno dopadlo dobře. Vždyť toho vloženého úsilí a empatie s kočkami by zasloužilo happyend.

Takhle to máme s naším Darečkem. Je přesnou kopií Darečka I. jen s tím rozdílem , že po jeho smrti jsem současného Darka za dva dny, našla na stránkách jednoho útulku. Nyní je to přesně 11 let co slavíme jeho přineseniny. Byl mrňavý, sotva 6-ti týdenní. Zpočátku pil ještě kočičí mlíčko. Dnes je to jedenáctiletý kočkour, se kterým jsme důvěrně sžití.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 18.10.2023 13:56

Maričko, je skvělé, že už zase máte Bobíka . Je moc hezkej, fakt nohatej .

Moc vám přeju, aby se kočky sžily - a nebo aspoň aby se Bobík naučil na nové životní prostředí a stal se z něj obezřetný kocour.

Jak to dopadlo s veterinou?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 18.10.2023 10:50

Vypadá jalo Oriáš- bílomour bojovník. Tomu jsme bez cavyků donesli domů kotě a byl z toho hodně na nervy, ze stresu i onemocněl, ale dlouho si na Adélku zvykal. Dneska jí občas přiblízne dokonce hlavu, až se kočka zatetelí. Ale trvalo to dlouho....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Lika 18.10.2023 10:44

Bobík vypadá na pravé kocouří sluníčko Nadále držím palce pěsti, ať se vám spolu dobře žije

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alimo 18.10.2023 10:28

To je ale hezkej kocourek . No jo, kočky jsou nevyzpytatelné, mají vždycky svůj názor. Naštěstí a to musím podtrhnout, se náš obřík Kája po kastraci doma krásně zabydlel, Čerťa ho sice nemusí, ale je to už paní v letech , tak má nárok na klid a on by si hrál ! Tak odchází na svoje okno a Kája si hraje s Lízou. Jak doma, tak venku, tedy když náš lovec Líza nejde lovit. Kája loví leda tak doma v kuchyni , i když to asi musí umět, jak by se byl chudák živil? Vypadal jako opelichanej starej kocour a podle veta jsou mu tak 2 roky a je to hračička, úžasný skoro 7 kg mazel. Krásně se vyloupl, má už úžasněj kožíšek a je kouzelý, když přijde, hodí záda a chce drbat na bříšku a přidržuje si mě packama.

Tak snad se i ty vaše zklidní a zvyknou si na sebe.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 18.10.2023 10:28

Maričko, já na tyhle věci "mezi nebem a zemí" věřím, je to nějak moc náhod pohromadě... stejný vzhled; stejný den, kdy jeden odešel - druhý přišel; i ta hračka... tak moc a moc držím palce, aby se ze všech stali parťáci a kamarádi na celý život

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Matyášová 18.10.2023 7:16

ach maričko, je to rok, co mi odešel Mineček a 4 měsíce, co za ním šla Pitinka..doma pozoruju jinak blahobytnou Bezulku jak hubne a bojím se chvíle, kdy ji doprovodím na cestu,odkud není návratu..zestárla mi moje smečka..nejsou nesmrtelné ..a tak mám radost, že máš zase Bobíka..pozvali jste ho dál, ale on chce být svobodný..a protožev neznám tolik lidí, kteří by uměli číst kočky jako ty, věřím, že to poznávání a zbližování bude čím dál lepší...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 18.10.2023 6:54

hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům

To je náhod s podobným kocourkem - tak ať má delší život, než jeho předchůdce. A snad si kočky na sebe zvyknou - ale i kočičák garážový s plnou miskou a láskyplným pohlazením je mnohem lepší žití, než tulák pouliční

• reagovat
• nahlásit příspěvek