M. Crossette 18.10.2023 16:38

Děkuji za komentáře. Původní termín na veterině jsme zrušili, chtěli jsme Bobikovi dát čas se trochu víc zklidnit. Ale jsme objednaní na příští týden. Oba jsme totiž zjistili, že prostě nemáme nervy kocourka dnes a denně (roky) sledovat jak před našima očima přebíhá silnici. Sice se více drží na naší straně, ale ty veverky ho prostě lákají. V albu na fotce č.19 je vidět, jak blízko silnice je a jedna ze dvou veverek tam sedí přímo u jejího okraje (proto vidět mrtvou veverku na silnici je bohužel běžný ukaz).Bobíka pouštíme ráno z garáže až tak po osmé, kdy už na silnici hlavní "pracovní provoz" minul, ale i tak se nám najednou zdá, že je tu i během dne rušněji, než bývalo "za dob Indy". Protože už v domě neběží klimatizace, necháváme teď večer dveře do garáže další asi 3 hod. otevřené (s vysokou sítí přes skoro celé dveře), na noc je zavřeme. Nosím ke dveřím některou z koček (a domlouvám jim), moc úspěšná zatím nejsem. Kočky stále mručí, Bobík hlavně syčí a drží se od sítě dál. Nebo, když kočky přijdou samy, většinou sedí ode dveří dál, takže na Bobíka nevidí, ale vědí, že tam je. On ale alespoň slyší naše hlasy, puštěnou TV, cítí "vůni domu" a my oba si k němu chodíme střídavě na chvíli sednout (manžel číst, já si s kocourkem hraji). A Bobík už je mnohem klidnější, nechá se zvednout na klín, kde chvíli vydrží bez protestu, k manželovi si dokonce vyskočí sám nechá se hladit a přede. Určitě z něj časem bude mazel. Takže z veteriny ho přineseme rovnou znovu k nám do domu, obrníme se trpělivostí a kočičí sžití se bude muset časem podařit. Držte nám palce

• reagovat
• nahlásit příspěvek