6.5.2024 | Svátek má Radoslav


Diskuse k článku

AUSTRÁLIE: Úvaha pooperační

Je to už tři dny, kdy mně opět prováděli údržbu mé rozpadající se tělesné schránky.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Z. Yga 27.6.2017 12:26

Re: no já nevím

No bedo, sice i mně vadí, že se naznačuje, ba přímo tvrdě poukazuje na to, že je to u nás samý lajdák ... ovšem co se týká zdravotnictví, tak bohužel tady musím dát Jiřímu za pravdu. Jistě se najdou úžasné lékařské týmy či lékařské kapacity i v naší zemi, ale minimálně dvou nemocnic, které mám v dosahu, se to netýká ... bohužel! Vždyť i místní odborní lékaři jezdí i na banální zákroky do Brna, protože místním doktorům se bojí svěřit i vyřezání kuřího oka! Proč to tak je, nevím ... a to nemluvím o tom, jak se postarali o moji mamku - nechali by ji zhebnou v ukrutných bolestech s poznámkou, že je hypochondr. Na nutná vyšetření ji objednali v horizontu měsíců (to už byla na pravdě boží, než by došla na řadu) a pokud chce něco dřív, ať si najde tlačenku na Žluťáku - což se i stalo pomocí kadeřnice naší nejstarší sestry! Na blití, vážení, na blití ...

Na druhou stranu velmi oceňujeme přístup lékařů i sestřiček na Žlutém kopci i v hospicu v Rajhradě.

Z. Jenny 27.6.2017 11:58

Re: Nejraději

Jo a ještě přeji brzké uzdravení.

Z. Jenny 27.6.2017 11:57

Nejraději

bych se všem úkonům po narkózou tady u nás vyhnula neb nemocnice musí šetřit a tak se do budoucna těžko budu vznášet v opojení. Hlavně se neprobudit v průběhu zákroku, toť můj cíl. Jinak závidím galaktické výlety ale moc ne, mám je totiž velmi často ve svých snech a bez lékařů. :-) Moc hezky napsáno, je to optimistické.

O. Joklová 27.6.2017 11:55

no já nevím

"kdyby pacient v českém špitálu spatřil bezchybně sladěný a vysoce profesionální tým na zdejším operačním sále, tak by asi šel do kolen" - sice jsem týmy na našich operačních sálech zrovna nezkoumala, ale náznak, že tady u nás je to samý neschopný lajdák nebo tak něco, se mě docela dotýká, myslím že máme stejně dobře sladěné a profesionální týmy jako u protinožců

narkózu taky snáším dost blbě, můj mozek to nepřijímá dobře, takže jsem taky ble ble - akorát že mě se to silně nelíbí, stavy změněného vědomí a podobné "vymoženosti" mi vyloženě dělají zle :-(((

Z. Jitur 27.6.2017 11:38

jj...

...lehce, ale i hloubavě pojaté zamyšlení, nejen nad lékařským zákrokem. Narkózu snáším asi průměrně, nějaké ta nevolnost, ale jen krátce po probuzení... lékařů jiných národností u nás také přibývá, i když nejspíš ještě převažují určitě Češi, víc je asi sestřiček ze Slovenska a Ukrajiny. V nedávné době jsem absolvovala ne zrovna úplně příjemný zákrok-vyšetření, před kterým je pro mne hlavně utrpením vypít 4 litry sladko-slaného odporného roztoku a moje poslední zkušenost se zdravotnickým personálem byla velmi dobrá, příjemná, citlivá lékařka i sestra.

Tak i já držím palečky, ať se hojí - to snad vzhledem k časové prodlevě mezi napsaným a našimi diskusními příspěvky, už určitě je - takže hlavně ať ruka funguje, jak má!

Z. Vave 27.6.2017 10:33

Jak kdo se vznáší,

například pro mě předposlední narkóza znamenala silnou mořskou nemoc s nemožnosti zvednout hlavu víc než 10 cm nad podložku a s neustálým nutkáním ke zvracení po dobu tří dnů. Jelikož se jednalo o malý čtvrthodinový zákrok, bylo to dost kruté. Poslední malá narkóza, nutná kvůli vyšetření, které se sice běžně dělá bez narkózy, ale u mě to nešlo, znamenala sice podstatně menší mořskou nemoc, ale i tak jsem byla dva dny mimo provoz.

Georgi, držím Ti palce, aby se Ti ruka rychle zhojila a aby radostný pohled na svět zůstal. :)

Z. Xerxová 27.6.2017 6:55

hezký den

hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp.

Mám pocit, že se české nemocnice "různonárodnostní obsluze" v nemocnicích těm vašim blíží. U řady lékařů (o sestrách a pomocném personálu nemluvě) starajících se o tatínka při jeho častých návštěvách nemocnice je národnost jiná... A rozhodně si nemůžeme na nic stěžovat.

A o sjetosti opiátové vím v těchto dnech své... Druhý děda se ve světě bezopiátovém již nepohybuje...

A. Lex 27.6.2017 6:37

Jiří,

tak hlubokomyslné filozofické úvahy jsi určitě napsal i po nižších dávkách opiátů? Anesteziolog by si měl sáhnout hluboko do svědomí, co ti tam i po vaší domluvě namíchal za koktejl.

Obdivuji Tě, že s takovou lehkostí, šarmem a vtipem píšeš o procesech konaných s vlastní tělesnou schránkou. U mě tyto úkony vzbuzují hrůzu a děs. Nebo máme anesteziology tvrďáky :-).