V týdnu před Velikonocemi jsme se vypravily s Ajvi a Waiki do jižní části Moravského krasu do krasového údolí mezi obcemi Ochoz u Brna a Hostěnicemi. Je to oblast plná zajímavých jeskyní, které nejsou jenom speleologickou lahůdkou, ale jsou i významnými evropskými archeologickými nalezišti. V létě a za vlídného počasí musí být tato oblast plná lidí, cyklistů, jezdců na koních, protože blízkost velkého města ji předurčuje k rekreaci.

Kaple sv. Anny

Napřed jsme vystoupaly po červené značce ke kapli sv. Anny. Hezká opravená stavba v lesích. Poté jsme se pustily údolím vedoucím od Hostěnic dolů, romantickým Kamenným žlíbkem, na jehož západním konci je slavná jeskyně Pekárna. To byl náš hlavní cíl a oddychová zastávka.

Kamenný žlíbek

Jeskyně má až šest metrů vysoký portál, který je zároveň 23 metrů široký, tvoří ji jediná chodba měřící 64 metrů. Pekárna byla velmi důležitým sídlištěm lovců sobů z období před přibližně dvanácti až patnácti tisíci lety. Od konce 19. století probíhaly archeologické výzkumy, shrnutí je na ofocené tabuli před jeskyní. Měla jsem jenom maličkou lehkou baterku, kterou nabíjí slunce, nechtěla se mi nosit v batohu velká, těžká svítilna.

Jeskyně Pekárna

V zadní části jeskyně už není denní světlo, tak je potřeba si svítit alespoň pod nohy a dávat pozor na hlavu. Pod okapovou římsou doutnalo ohniště, takže při příchodu jsme měly pocit, jakoby nás pravěcí lovci zvali na svačinku :-).

V jeskyni Pekárna

Protože byl všední den, za celou dobu jsme nepotkaly ani živou duši, jenom v jednom místě ve svahu nad námi pracovali lesní dělníci na popadaných stromech po poslední vichřici. Poseděly jsme s duchy pradávných lidí u doutnajících polen, posvačily cereální tyčinky s jablkem a pokračovaly údolím Říčky, proti jejímu imaginárnímu toku.

Říčka

Tok vody se totiž nekonal, ale koryto říčky bylo zřetelné. Kroutilo se pod námi v četných zákrutech, vystlané ohlazenými kameny, tu a tam schod z větších balvanů. Voda nikde, ani památky po ní. Raději jsme měly jít korytem vyschlé Říčky, než po bahnité cestě nad ní! Zastavily jsme se u Ochozské jeskyně, Evi se šla s Waiki podívat na její mříží uzavřený vchod. Je sice přístupná, ale pouze ve dnech otevřených dveří. Je významným zimovištěm netopýrů.

Pokračovaly jsme „proti proudu“ dál. V listnatých lesích, ve stráních okolo nás, ve skalách a shlucích balvanů se nachází další a další jeskyně. Je jich asi padesát. Kromě speleologicky významné Ochozské, Netopýrky a dalších, i Švédův stůl, který je po Pekárně dalším archeologickým nalezištěm. Byla zde nalezena dolní čelist neandrtálského člověka!

Najednou jsme uviděly vodu! Ano, dorazily jsme k zajímavému krasovému jevu – estavele! Estavela není jenom tak nějaký ponor vodního toku. Estavela slouží i jako povodňový vývěr. Ale protože jsou poslední roky víc než suché, tak potok najednou končil malým vírem… a dál sucho. Potok Říčka se po svém zmizení v zemi spojuje s podzemním Hostěnickým potokem a na zemský povrch opět vystupuje z hloubky 18 m ve dvou vývěrech blíže k Brnu u Kaprálova mlýna.

U Hádeckého rybníka

Doufám, že toto údolí ještě někdy navštívím, ty další jeskyně jsou také zajímavé, ale někdy jindy. Tento den jsme měly už dost matlání se v blátě po rozšlapaných cestách a navíc se nad námi začaly shlukovat mraky, v jakousi černotu, která neslibovala nic příjemného. Takže jsme opustily tohle příjemné a zajímavé údolí a mazaly k autu. Jen jsme dosedly, tak začalo pršet řádným lijákem. V Brně už z deště nebylo nic. To Drahanská vysočina si přitáhla pár vodnatých mraků :-).

Foto: Alex. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.