Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Mezi nebem a zemí
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Z. Lika 2.3.2016 15:28Re: rozhodně tomu věřím Tak on je s vámi rád, adoptoval si vás :-) |
|
Z. Dalmi 2.3.2016 14:53Re: Zajímavé povídání a já tomu věřím Silný zážitek |
|
|
Z. Dalmi 2.3.2016 14:51Re: rozhodně tomu věřím Ne, je místní. A je hodnej. Máme ho rádi. I když se sprchuje nebo otvírá dveře od garáže a vrže na schodech. Myslím, že nás hlídá :-) |
|
Z. Jitur 2.3.2016 13:31Re: Zajímavé povídání a já tomu věřím asi je opravdu něco _mezi nebem a zemí" a v těžkých chvílích se pak takové věci prostě přihodí.... |
|
Z. Ivana 2.3.2016 13:30Jsou věci mezi nebem a zemí... Já už měla dvakrát takový sen. Klidné překrásné místo, chaloupka uprostřed nádherné přírody, všechno ozářené sluncem. A to všechno doprovází velmi intenzivní pocit lásky a pohody, a myšlenka: "Tak TADY mi už nic nebude chybět." Poprvé se mi to zdálo asi týden před smrtí babičky. Stejný sen přišel i dva dny před tím, než přeběhl za Duhu kocour Kalíšek. Náhoda? Možná... Takových zážitků mě napadá mnohem víc, s lidmi i zvířaty. Některé věci se prostě dějí... |
|
Z. Yga 2.3.2016 13:06Re: POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!! Milá Bedo - přeju ti, aby se tvá duše stále nacházela ve stavu léta ... no a taky zdraví, štěstí a peníze. Krásné narozeniny |
|
Z. Vave 2.3.2016 12:55Ano, často se člověk zpětně dozví, že se opravdu něco dělo, když má najednou nevysvětlitelnou úzkost nebo ho "napadá" něco podivného. Taková tušení se mi občas stávají, stejně jako mívám déjà vu. Jsou místnosti, kde se necítím dobře, stejně jako lidé, se kterými je mi zatěžko být v jedné místnosti. Ale běžně nad tím vůbec nepřemýšlím, prostě to tak je, je to součástí světa. Stejně jako třeba louže na zemi. :-) Přeju všem dobrý den. <3 |
|
|
Z. Vave 2.3.2016 12:47Re: POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!! Bedulko, všechno nejlepší, hodně hodně zdraví a pohody a stále plnou náruč kočiček. <3 |
|
|
M. Sedláková 2.3.2016 12:43Zajímavé povídání a já tomu věřím Já nemám zážitek se zvířaty. Ale mám zážitek se svým mladším synem Pavlem. V 16-ti letech prodělal těžkou operaci mozku. Bylo tam masivní krvácení. Operaci přežil, ale ještě dlouho to nebylo dobré. Jednu noc, kdy jsem nemohla spát, najednou slyším, jak na mě volá " mami ". Hned jsem vykřikla :" vrať se zpátky do těla". Pavel přežil a já jsem přesvědčená, že to tehdy byla jeho duše, co na mě volala. |
|
|
Z. Jitur 2.3.2016 12:19Re: Jenom jsem takové příběhy slyšela -no to jsou taky tedy zážitky! |
|
|
Z. Jitur 2.3.2016 12:18Re: POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!! Připojuji se!!! Ať Tě kočky "štípou" ne jen celou noc, ale napořád!!! |
|
|
Z. Jitur 2.3.2016 12:17Re: rozhodně tomu věřím doufám, že pozitivně, i přes tu zádumčivost příběhů, zdravím, Béďo!!! |
|
|
Z. Jitur 2.3.2016 12:16Re: Milá Jitur, Díky moc, :-))) |
|
|
Z. Jitur 2.3.2016 12:15Re: Jo, zažila jsem, jj, znám z vyprávění mojí mamky podobný žážitek, měli jsme známou paní, která byla nemocná, trpěla arteriosklerózou a byla zrovna hospitalizována v nemocnici, když se mámě zdál v noci o ní sen, byly jsme s mámou tehdy u mé babičky na prázdninách. No a později jsme se dozvěděly, že "teta" tu noc zemřela.... |
|
|
Z. Jitur 2.3.2016 12:13Re: Až mě mrazí ano, až z toho mrazí. Teď mne zradil PC, napsala jsem další zážitek a ono se to neodeslalo, tak znovu: nedávnou zkušenost mou i mé kamarádky. Vloni musela nechat uspat svou těžce nemocnou fenku westíka Bettynku. Bydlíme ve stejném paneláku, často se navštěvujeme. Pár dní poté jsem šla na kafe, ve dveřích do kuchyně, které vedou do předsíně, jsem zahlédla, jak to nejlépe vystihnout - něco jako bílou mlhu, stín, který se jen tak mihl. Ale byla jsem přesvědčená, že tudy právě proběhla Betty. Vyprávím to kamarádce a ona se rozpovídala, nedávno ležela ve vaně, dveře do předsíně otevřené, a zažila stejný pocit - Bettynka byla zvyklá se vždy natáhnout buď do dveří v předsíni, nebo před vanu v koupelně... |
|
|
Z. Jitur 2.3.2016 12:04Re: Tak nevím, k oběma příspěvkům - nějak asi nemám úplně vyhraněný názor, je-li Bůh (jsem sice křtěná, pána Boha občas prosím o pomoc s tím, či oním); nebo máme každý nějaké své "náboženství", jestli je něco po "smrti", nebo je to definitivní, ale tohle mne občas svádí k přemýšlení, jak to tedy je, nebo co to vlastně bylo... |
|
|
Z. Jitur 2.3.2016 12:02Re: I když mi už pár koček Věřím tomu! |
|
|
Z. Jitur 2.3.2016 12:01Re: i když mám se svými zvířátky velmi silný vztah ...i tohle znám. Když už bylo kocourovi Adélovi kolem devatenácti a ledvinám nepomáhala ani veterinární dieta (která mimochodem prodloužila jeho věk určitě o dobré dva roky), donesla jsem ho spolu s dcerou na veterinu, kde jsme se rozhodly pokusit se ještě mu dát šanci a tudíž vet nasadil kapačku. Už jsem odcházela zpět do práce, zatímco Lucie zůstala s Adélou, a i když jsem se rozloučila s tím, že se odpoledne uvidíme, byla jsem už u dveří z ordinace a on znovu zamňoukal, zavolal si mne zpátky... Lucka s ním po vykapání kapačky jela domů a de facto ho ještě živého domů donesla, ale pak byl konec... |
|
|
Z. Jitur 2.3.2016 11:58Re: hezký den Díky za příspěvek, ano někdy si také říkám, lepší nezažít, ale tak nějak to přichází samo... |
|
Z. Jenny 2.3.2016 11:55Re: POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!! Bedulko, hodně štěstí a zdraví a taky hodně krásných chvil s milovanými kočičkami. ( samá srdíčka a kočičí tlapky) |
|
|
Z. Lika 2.3.2016 11:46Re: Jo, zažila jsem, A asi ji od tebe nějak dostala, jo jo. |
|
|
Z. Lika 2.3.2016 11:41Re: rozhodně tomu věřím Dalmi, tak to by mě zajímalo velice :-) Dá se předpokládat, že duch je "domovní", anebo jste si ho někdo přivedl? A co dělá? Snad nezlobí? |
|
|
Z. Lika 2.3.2016 11:39Re: POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!! Páni, Bedo, takže všechno nejlepší a hodně zdraví - ten nejlepší dárek sis už nadělila s předstihem (kočenku), a pokud vím, je to opravdu vzorný dáreček. Hm, taky bys mohla o své kočičí domácnosti napsat... |
|
|
Z. Lika 2.3.2016 11:37Jenom jsem takové příběhy slyšela A beze všeho přijímám, že se nějaké energetické proudy dějí a formují a při dostatečné razanci zdroje nebo citlivosti příjemce se o nich prostě dozvíme. Já trpím spíš na synchronicity :-D Jeden čas nade mnou hodně praskaly žárovky a v mé blízkosti přestávaly fungovat počítače. To se holt stává. |
|
|
Z. Dalmi 2.3.2016 11:28Re: rozhodně tomu věřím Jsem taky realistka, ostatně jinak v mém zaměstnání ani nelze. A když vám tady napíšu, že máme doma ducha, tak se mi budete smát. Já se smála dceři, která mi to tvrdila už dávno. Ale máme. Už se s ním i zdravíme :-) |
|
J. Jovo 2.3.2016 11:26POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!! Dnes má narozeniny Beda, přejeme všechno nej, nej a posíláme kytičku. http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_27_2015#Beda_nar_2016.jpg |
|
|
O. Joklová 2.3.2016 10:42rozhodně tomu věřím i když mně se to neděje a vlastně ani nevím jestli bych chtěla... vlastně ano, zrovna teď bych chtěla - ale nic nepřichází asi jsem příliš, neřekla bych snad ani přízemně, ale vskutku tvrdě realisticky založená, nevím zda výchovou nebo "od přirození"... a tak mi nezbývá než žít s tím co je, přesněji řečeno není velmi silné příběhy, díky Jitur a já mám nejmíň do večera o čem přemýšlet..... |
|
|
Z. Jenny 2.3.2016 10:08Milá Jitur, to je zajímavé písání a věřím Ti, že to tak pociťuješ.Jestli to vše směřuje k záchraně zvířátka nebo k nějaké byť ne pozitivní zprávě,je to asi dar, nedar, se kterým musíš žít. Tak ať jsou Tvé sny a pocity telepatie jen hezké a pozitivní. |
|
Z. Rpuťová 2.3.2016 10:07Jo, zažila jsem, ale psát o tom nechci. Bylo to docela drsné. Konec konců, zvířata ovládají telepatii, takže je-li napojení dosti silné a člověk schopen, pak se to děje. Mám jednu příhodou se svou mátí, myslím, že už se jím tu kdysi vyprávěla. Sice nejde o zvíře, ale v případě telepatie to není důležité. Rodina na chalupě a já v Praze sama. Uprostřed noci jsem se probudila s intenzivním pocitem, že v bytě někdo je. Padnul na mně děs, hbitě jsem sáhla po noži na stole a usnesla se, že nejlepší bude dělat, že spím a využít moment překvapení. Přivřenýma očima jsem pozorovala setmělý pokoj a nakonec se za knihovnou vynořil stín a blížil se k posteli. Už, už jsem chtěla vyletět a vraždit, když se stín naklonil, napřáhl ke mně ruku a já pochopila, že je to moje máti. Posadila jsem se a stín zmizel. Koukla jsem na hodiny - byla jedna po půlnoci. Do rána už jsem toho moc nenaspala a s napětím čekala, až máti zavolá (mobily nebyly). A rovnou jsem na ni vypálila, co se dělo v jednu v noci. Dosti překvapeně mi sdělila, že měla srdeční záchvat a říkala si, jak je to blbé, že tam nejsem, že bych jí pomohla .... Prostě si přišla pro pomoc! |
|
|
Z. Jenny 2.3.2016 9:51Re: Tak nevím, Máš pravdu, s takovými záležitostmi není lehké žít. :-) Tady nejde o přízemnost nebo plebejství, ti lidi co mají ten dar s tím musí žít a to není jednoduché. |
